Páral: Konec hanby? Nevelké poskočení ekonomiky vrací naději na lepší časy
I malá radost je radost. Zvláště když jde o zprávu z české ekonomiky, která v posledních letech nevykazuje zrovna potěšující údaje. Tentokrát Český statistický úřad ohlásil, že tuzemská ekonomika narostla ve třetím kvartále oproti předchozímu o 0,3 procenta, což není až takový zázrak, ale pohled na růst oproti loňsku o 1,3 procenta už je veselejší.
Jistě je to z velké části dáno srovnáváním se s nejhorším loňským obdobím, kdy jsme klesali. Nicméně číslo potvrzuje, že naděje na lepší časy přes široký pesimismus stále žijí. A za letošní rok může růst přesáhnout jedno procento a analytici i klíčové instituce vytvářející prognózy, jako je ministerstvo financí a ČNB, se po delší době neustálých překvapení zase jednou jakž takž trefí.
Nicméně za povšimnutí stojí skutečnost, že v evropských poměrech se konečně odlepujeme od míst hanby na konci žebříčku. A to se počítá. EU podle předběžných odhadů roste mezikvartálně sice o 0,4 procenta, ale meziročně je to pořád jen 0,9. Především však po poklesu začalo růst i utrápené Německo. Sice jen o 0,2 procenta, ale i tak je to pro nás dost pozitivní informace, protože bez jeho poptávky po naší produkci se objedeme těžko.
A i letos nás pro někoho možná trochu překvapivě i v tom Německu drží automobilový průmysl, který se jinak v Evropě propadá do krize. Mladoboleslavská Škodovka si ale ztěžovat momentálně nemůže. Aktuálně se stala třetí nejprodávanější evropskou značkou a její zisk významně pomáhá mateřskému Volkswagenu. Sklízí tak výhodu, kterou jí dalo mateřským koncernem naordinované zaostávání v přechodu na elektromobilitu, takže je schopna nabízet širší sortiment klasických aut, jejichž prodeje v Evropě netrpí prudkým opadnutím zájmu jako prodeje elektromobilů.
Bez nějakého nadechnutí našich klíčových obchodních partnerů v Evropě nás popravdě nějaké velké ekonomické úspěchy nečekají. Zatím si k ekonomickému růstu pomáháme hlavně sami opouštěním špatné nálady a návratem k trochu velkorysejšímu utrácení, které se drží od začátku letošního roku. Vydatně jsme v létě utráceli i za stále dost zdražující služby, jako jsou ubytování a restaurace. Podle statistiků po domácnostech nejvíce k růstu přispěla svými útratami i vláda, jejíž ne zrovna omračující šetření je většinou vnímáno negativně. Nicméně to, že nebrzdí ekonomiku, špatně určitě není.
Naopak zjevně ji brzdí ČNB, jejíž politika příliš pomalého snižování úrokových sazeb a udržování dost silné koruny je jedním z důležitých důvodů, proč se nedaří v Česku investicím. Jejich pokles statistici uvádějí jako hlavní důvod toho, že stále nerosteme tak, jak bychom mohli.
Vysoké úroky se přitom těžko racionálně odůvodňují. Inflace je totiž viditelně pod kontrolou a příští rok bude bezpečně u dvou procent. Pokles sazeb až letos v létě a na podzim se projeví teprve za rok v tuto dobu, a to by se ještě do začátku příštího roku měly citelně snížit ze současných čtyř a čtvrt procenta na nějakých tři a půl. Nejde jen o firemní úvěry, ale i o hypotéky, jejichž zlevnění by pomohlo nastartovat stavebnictví, které stále skomírá.
Pak by i to aktuální nevelké poskočení mohlo být znamením, že se konečně naplní i dlouhodobější prognózy, které věstí hospodářský růst v příštím roce mírně pod třemi procenty. To je úroveň, kterou jsme už dlouho nezažili, a lidé by to pocítili i na své životní úrovni. Že by to pomohlo vládním partajím, jejichž volební vyhlídky nevypadají momentálně moc růžově, pak není pochyb.
