Fico překonává Orbána. Září jako hvězda ruské propagandy, zatímco doma se mu drolí vládní koalice
Takhle daleko v servilitě vůči Kremlu nezašel ani Viktor Orbán. Slovenský premiér Robert Fico zahrál ruské noty v pořadu Olgy Skabejevové, čelné propagandistky státní televize Rossija-1. Podbízí se Putinovi, ale současně se mu rozpadá stabilní parlamentní většina.
Premiér Fico symbolicky završil rozporuplnou roční bilanci své vlády vystoupením v diskusním pořadu 60 minut, jedné z vlajkových lodí kremelské propagandy. Skabejevová patří vedle Vladimira Solovjova a Margarity Simonjanové do triumvirátu nejprominentnějších Putinových propagandistů.
Bez váhání připraven
Pořad Skabejevové, zařazené na sankční seznamy EU a Spojených států, je nejsledovanější a nejradikálnější relací v Rusku. Moderátorka v něm vyzývala k okupaci Ukrajiny, zabíjení Ukrajinců a podněcování nenávisti vůči Ukrajině. Zaznívají zde výzvy ke zničení Evropy za použití jaderných zbraní.
V této společnosti se objevil slovenský premiér. Skabejevová uvedla svoji hvězdu jako „exkluzivní rozhovor s lídrem země NATO a EU – který přežil pokus o atentát kvůli svému postoji k Ukrajině“.
Fico splnil očekávání a předvedl snaživé lokajství. Zkritizoval západní pomoc Ukrajině, otáčel odpovědnost za válku od viníka k oběti a fakticky hájil zájmy Ruské federace.
„Neexistuje žádné racionální pozadí toho, že má Rusko zájem na konfliktu s celým světem. Stejně jako Ukrajina, tak i Rusko potřebuje vlastní bezpečnostní záruky,“ uvedl Fico, když pominul, že ruská armáda okupuje pětinu území svrchovaného státu.
„Pokud to bude potřeba, jsem bez váhání připraven s prezidentem Putinem mluvit,“ oznámil, vyčkávaje zřejmě na signál z Kremlu. Zatím ale jeho čas nepřišel. Pro ruského imperátora jsou bezvýznamné figury typu Roberta Fica a dříve Miloše Zemana jen výplní v jeho propagandistickém tažení.
Fico se přitom snaží zaujmout a překonává Orbána i v podlézavosti. „Budu považovat za čest přijet do Moskvy, abych se zúčastnil oslav osmdesátého výročí konce druhé světové války,“ oznámil. Stejnou servilitu projevuje i čínskému vůdci Si Ťin-pchingovi.
Domácí potíže
Řada slovenských pozorovatelů usuzuje, že Fico poklonkováním východním mocnostem jen zakrývá množící se domácí problémy. Lísání k autokratům se líbí nejen jeho voličům, ale i slábnoucímu elektorátu nejslabší koaliční Slovenské národné strany (SNS), jež se stává ohniskem destabilizace vládní koalice.
Slovenský premiér účastí v toxické show Skabejevové nedosáhl ničeho. Jen dál ztrácí pozice u západních spojenců a posouvá se na okraj spektra jako Orbán. A zřejmě jim to oběma dělá dobře.
Zatímco Fico naplňoval scénáře ruské státní televize, doma se mu tolik nedaří. Uplynul rok jeho vlády a ze slibované stability po Matovičově chaosu je chaos ještě větší a mnohem nevábnější.
Předseda Smeru-SD, jenž se loni počtvrté vrátil do premiérského křesla, sestavil vládu s většinou čtyř hlasů. Ty už dnes jisté nemá. Navenek se snaží působit silácky, ale ve skutečnosti není schopen řešit stále ostřejší názorové střety mezi koaličními partnery Hlas a SNS, ale ani uvnitř SNS, jež se v průzkumech propadla hluboko pod pět procent.
Jednotný není ani Hlas, jehož umírněné křídlo odmítlo podpořit odvolání opozičního lídra Michala Šimečky z pozice místopředsedy slovenského parlamentu.
Rozpad klubu SNS
Situace se nyní vyhrotila poté, co se rozpadl klub SNS po odchodu tří poslanců Rudolfa Huliaka, Pavla Ľuptáka a Ivana Ševčíka. Objevili se na kandidátce SNS za marginální národoveckou straničku Národní koalice, ale dokázali do parlamentu přeskákat díky preferenčním hlasům.
Šéf SNS Andrej Danko nedokázal udržet nesvorné klubko pohromadě. Trojice mocensky neuspokojených rebelů dnes figuruje jako nezařazení a je si dobře vědoma svého vyděračského potenciálu. Bez nich má Ficova vládní koalice jen vachrlatou převahu jediného hlasu.
Skupině kolem excentrického poslance Huliaka, jenž se mimo jiné v parlamentu zviditelnil nacistickým Hitlerovým pozdravem, se už podařilo zablokovat schůzi Slovenské národní rady.
Odpadlíci se pokoušejí zvýšit svoji cenu a požadují ministerské křeslo. Fico vyhrožuje, že pokud se k němu donesou informace o kupčení s trojicí rebelů, „nasadí všechny zpravodajské služby“. Je ovšem otázka, jestli jim nebude muset něco nabídnout sám.
V akci agent StB
Není bez zajímavosti, že Fico musel po Dankově selhání improvizovat. Aby se SNS nerozpadl parlamentní klub, vyslal do něj poslance zvoleného za Smer-SD Dušana Muňka. Muňko je vedený v protokolech Státní bezpečnosti jako agent StB s krycím jménem „Slávik“, což Ficovi nikdy nevadilo. Odtud i jeho přízeň Babišovi.
Oba přátelé se byli dokonce schopni dohodnout na stornování vědomé spolupráce agenta Bureše s StB, ačkoli to nepotvrdil žádný soud. Přesto se i u nás najdou chytráci nejen z okruhu ANO, kde je to povinné, kteří tento skandální politický obchod hájí z pozic slovenského resortu vnitra, potažmo Babišových advokátů, aniž by je zajímalo meritum věci.
Dynamický vývoj na Slovensku potvrzuje, že bychom měli pečlivě sledovat, co se děje u sousedů. Ficova služba ruské propagandě není osamoceným výkyvem obratu země směrem na východ a jeho vládnutí se stává i laboratoří přechodu k autokratickému režimu.
Ficovy úzké vazby na Babiše, jenž často kopíruje jeho styl a rétoriku, jsou varováním, co očekávat od potenciální vlády ANO. Blíží se mu i agresivitou, destruktivním populismem, ale i stále ostřejšími výpady proti opozici a Ukrajině. Ficovy poměry jsou blíž, než si mnozí myslí. A mnozí se už na ně těší.
