Buchert: Kdo by byl tvrdší na Putina? Nevyzpytatelný Trump, nebo předvídatelná Harrisová?
Kritici Donalda Trumpa a mediální mainstream tvrdí, že Vladimiru Putinovi by vyhovovalo, kdyby se do Bílého domu vrátil republikánský exhibicionista, protože by byl na ruského diktátora měkčí. Jenže to je špatný odhad. Takový pohled je zakalen především válkou na Ukrajině a pravděpodobností jejího řešení jednáním s Moskvou. To Trump chce a je to spíše drsná realita než přítulnost k ruskému vůdci. Odpůrci bývalého prezidenta Spojených států také v případě jeho vztahu k Putinovi ignorují nedávnou historii i velký potenciál takzvané čínské karty – Trump by se totiž pokusil narušit současné blízké partnerství Pekingu a Moskvy.
Zásadním argumentem pro kritiky Trumpa a jeho vztahu k Rusku a Putinovi je kauza Russiagate. Jednalo se o to, že v roce 2016 měla s pomocí hackerských skupin ruská vláda uskutečnit velkou dezinformační kampaň s cílem pošpinit před volbami demokratickou kandidátku Hillary Clintonovou a podpořit právě Trumpa. Někdo věc označuje za jasný důkaz toho, že se exprezident paktoval s Rusy, existují ale i názory, že to celé je konspirační teorie. K Russiagate zveřejnilo v dubnu 2019 americké ministerstvo spravedlnosti 448stránkovou Muellerovu zprávu (oficiálně se jmenuje Zpráva o vyšetřování ruského vměšování do prezidentských voleb v roce 2016), která konstatuje, že neexistují v tomto případě „dostatečné důkazy pro vznesení jakéhokoli obvinění ze spiknutí nebo koordinace proti Trumpovi nebo jeho spolupracovníkům“. Tím by mohla celá bublina splasknout. Ale nesplaskla. Operuje se s ní dál.
Trump versus Putin
Mnohé kroky Trumpa za jeho prezidentství (2017‒2021) se přitom dají označit za protiruské. Poprvé se Trump a Putin osobně setkali na samostatné schůzce v červenci 2017 v německém Hamburku na okraji summitu skupiny G-20. Oba sice hovořili o potřebě zlepšit americko-ruské vztahy, ale to se nepodařilo. Trump byl nakonec vedle svého následovníka Joe Bidena (ale u toho to plyne od roku 2022 především z války na Ukrajině) prezidentem, který na Rusko uvalil nejvíce amerických sankcí v historii.
Donald Trump například v prosinci 2019 podepsal zákon umožňující uvalit sankce na podniky spojené s výstavbou plynovodu Nord Stream 2, který měl propojit Rusko a Německo. Spojené státy vedené Trumpem tehdy tvrdily, že jim jde o ochranu evropských zájmů před přílišným vlivem a závislostí na Rusku. A víte, co se stalo? Proti sankcím velmi hlasitě protestovala německá kancléřka Angela Merkelová, Francie, Rakousko i Evropská komise. Všichni kritici sankcí tvrdili, že to ohrožuje evropské energetické dodávky. Jak se ale ukázalo, pravdu měl Trump a jeho vláda. K tomu jedna perlička: V květnu 2021 sankce na Nord Stream 2 odpískal Joe Biden. Ukrajina a Polsko marně protestovaly. Biden ale tehdy toužil po „stabilním a předvídatelném“ vztahu s Ruskem a v červnu toho roku se sešel na summitu v Ženevě s Putinem. Tam se mimochodem o Ukrajině hovořilo jen okrajově a americký prezident dal ruskému masovému vrahovi jako dárky na zakázku vyrobené letecké sluneční brýle a křišťálovou sochu bizona. Za osm měsíců zahájil Putin rozsáhlou agresi proti Ukrajině… Vycítil totiž Bidenovu slabost a neochotu Západu jít s Ruskem do větší konfrontace.
Podle amerického analytika Andrewa Korybka, který sídlí v Moskvě, Nord Stream 2 a další problémy způsobily, že „Rusko považuje Trumpovo první prezidentství za promarněnou příležitost k uzavření smysluplného sblížení a zpětně na něj vzpomíná hořce“.
Je vysoká pravděpodobnost, že něco podobného by se odehrálo i při druhém Trumpově prezidentství.
Dva namyšlení politici
Donald Trump by jako prezident s Putinem zřejmě komunikoval i napřímo a udělal by všechno pro to, aby zastavil válku na Ukrajině. Jak by to chtěl ale udělat, aby konflikt skončil ihned, jak tvrdí? Pokud by nebylo možné dosáhnout dohody, zřejmě by Putinovi vyhrožoval. Kdyby totiž Ukrajinci dostali od Američanů některé další výkonné zbraně (třeba rakety dlouhého doletu) a povolení je použít na území Ruska, Putin by se dostal pod velký tlak, protože by se ocitla v ohrožení různá strategická místa země. Trump by tím alespoň mohl vyhrožovat. Přitom Biden (a v tom chce pokračovat i Harrisová) sice vládu v Kyjevě podporují, ale použití některých amerických zbraní na území Ruska odmítají. Trump, který chce pomoc omezit, by tedy mohl použít jinou metodu. Jeho vztah s Putinem totiž připomíná teorii her, kdy se možné akce, taktiky či strategie odvíjejí v závislosti na provedených tazích aktérů.
Pokud by se stal Trump opět prezidentem, největší pozornost by ale zcela jistě upřel na velmocenské soupeření s Čínou. Je jasné, že by se pokusil eliminovat současný partnerský rusko-čínský blok, což by v konečném důsledku mohlo oslabit Putina i na Ukrajině. Před několika dny Trump během rozhovoru se známým moderátorem Tuckerem Carlsonem v Arizoně řekl, že Biden umožnil Číně a Rusku, aby se tyto země daly dohromady. „Je to nebezpečná věc. Ta hloupost, co udělali...“ prohlásil Trump. A právě vztah Číny a Ruska by proto prioritně řešil. To by se Putinovi určitě nelíbilo.
Co by se mohlo stát?
Donald Trump i Vladimir Putin působí jako dvě nezastavitelné síly. Jejich styl vládnutí je rtuťovitý a oba vůdci mají velmi volný vztah k pravdě. Oba totiž věří, že realita je taková, jak říkají, že je. Oba jsou také paranoidní – americký politik vidí nepřátele všude doma, ten ruský hlavně v cizině.
Pokud by Trump opět osídlil Bílý dům, dá se předpokládat, že by se snažili s Putinem vzájemně přelstít. Za tohoto stavu by pro pragmatického ruského diktátora bylo lepší zachovat současnou trajektorii americké zahraniční i vnitřní politiky, protože Kamala Harrisová je čitelnější. Nová studená válka by pokračovala dál podle stávajících pravidel. Globální nejistoty, do kterých by se ale podle všeho vrhl Trump 2.0, by mohly být pro Rusko i pro Putina nevýhodné. I když odpůrci amerického exprezidenta tvrdí přesný opak.
