Bryś: Recept na dobrou televizi je jednoduchý. ČT dělá zbytečnosti a potřebuje zredukovat
Připravíme si větší hrnec, do kterého nalijeme zhruba sedm miliard korun. Přidáme šest stanic, asi tři tisíce zaměstnanců a další stovky externistů. Zatím nám z toho vychází eintopf nanicovatých seriálů, dokola se opakujících zpráv, povětšině bezvýznamných sportovních přenosů a ožužlaných soust pro pamětníky.
Aby z toho byla chutná polévka, potřebujeme nejdřív oloupat Zákon o České televizi, konkrétně o písmeno A odstavec 1, § 3, abychom nemuseli mít čtyři celoplošné stanice. Pak z tohoto zákona uřízneme písmeno E odstavec 2, § 2, abychom už nemuseli vařit z vody zábavní, sportovní, dramatické a bůhvíjaké pořady. Stejně tak okrouháme i písmeno F tohoto odstavce, čímž nemusíme vyvářet filmy, a zbytečné je i písmeno N, které nás nutí zahraniční ingredience ochutit českým dabingem.
Z dietních důvodů z receptu úplně vynecháme vyhlášku ministerstva kultury č. 233/2001 Sb., jež nás nutí přežvýkat rozličné mezinárodní sportovní události. Z tohoto základu už můžeme vařit. Zatopíme pod kotlem a za stálého míchání redukujeme. Postupně rozvaříme spacákové revoluce televizních patriotů, protesty angažovaných umělců lačných po veřejnoprávním soustu i nářky zklamané veřejnosti, která je prostě zvyklá na své velké porce televizní zábavy se zpravodajskou oblohou. Tuhle kuchyni totiž vaří kdejaké soukromé bistro, jichž je televizní program plný, a není jediný důvod, proč by to měla zajišťovat veřejnoprávní instituce.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
