Vítězný proslov Donalda Trumpa

Vítězný proslov Donalda Trumpa Zdroj: ČTK / AP / Julia Demaree Nikhinson

Vítězný proslov Donalda Trumpa
Vítězný proslov Donalda Trumpa
Vítězný proslov Donalda Trumpa
Vítězný proslov Donalda Trumpa
Vítězný proslov Donalda Trumpa
16 Fotogalerie

Sokol: Pád modré zdi, mobilizace venkova i podpora menšin aneb Co vyhrálo Trumpovi prezidentské volby?

Petr Sokol

Již teď je nejenom jisté, že Donald Trump výrazně porazil Kamala Harrisovou a zřejmě na rozdíl od roku 2016 zvítězí i na absolutní počet hlasů (nyní jich má dokonce 51 %), ale zdá se, že by mohl také překonat hranici 300 volitelů a vlastně téměř přesně oplatit demokratům jasnou porážku, jíž se mu dostalo před 4 lety od Joe Bidena, který tehdy vyhrál s 305 voliteli. Co vedlo k tomuto přesvědčivému výsledku pro exprezidenta Trumpa? Zde je osm hlavních důvodů:

1. Udržení všech republikánských bašt

Navzdory vnějším pochybám, že Trump není svým sebestředným stylem přijatelný pro část republikánů, se staronovému prezidentovi podařilo vyhrát všechny tradičně republikánské státy. Navíc poprvé od roku 1976 platí, že se všechny státy Unie posunuly ve volbách více doprava, a tedy ani jeden směrem k levicovým demokratům, když letošní výsledky srovnáme s těmi v roce 2020.

2. Orientace na všech 7 rozhodujících států (battlegrands states)

Trump vyhrál nebo vede ve všech 7 státech, které nebyly před volbami jasně identifikovány jako demokratické nebo republikánské. Zaměřil na ně kampaň a dokázal přesně mířit na skupiny, které v těchto přelétavých státech byly rozhodující.

3. Trumpovi demokraté bourající „modrou zeď“

Staronový prezident také dokázal zopakovat po osmi letech triumf v průmyslových a dělnických státech na Středozápadě, kterým se říká buď „zrezivělý pás“, nebo „modrá zeď“, protože zde dříve dlouhodobě vyhrávali demokraté, kteří jsou v USA spojeni s modrou barvou. Trump svou rétorikou, odmítáním woke ideologie a koketováním s ochranářskými cly dokázal „modrou zeď“ prorazit již před 8 lety. Při obhajobě v roce 2020 zde podlehl Bidenovi, ale dnes dokázal opět bourat a vyhrát v Pensylvánii i Wisconsinu a vede stále i v Michiganu. Opět u voleb očividně byli „Trumpovi demokraté“ – tradičně levicoví voliči, kteří to ale teď radši hodili Donaldovi než progresivní Kamale.

4. Dobrý výběr viceprezidenta

J. D. Vance z Ohia při výběru nepůsobil jako ideální viceprezidentská volba, ale při sčítání hlasů se ukázalo, že jeho původ ze „zrezivělého“ Ohia zřejmě pomohl právě při bourání „modré zdi“.

5. Zisky mezi Hispánci a Afroameričany

Ačkoli je Trump v Evropě mnohdy líčen až skoro jako rasista, menšinoví voliči v USA to tak příliš nevidí. Trump konzervativní rétorikou v hodnotových otázkách a asi i politickým a osobnostním macho stylem dokázal oslovit hlavně nové voliče z řad mužů Hispánců i černošských voličů. V těchto skupinách nevyhrál, ale snížil dosavadní demokratický náskok. To se mu ostatně povedlo i mezi dalšími sociálními skupinami, které byly považovány za jistoty pro Kamalu Harrisovou. Šlo konkrétně o mladé lidi nebo voliče z předměstí velkých měst.

6. Mobilizace venkova

Zatímco Harrisová nedokázala vytěžit potenciál „svých“ silných skupin, Trump dovedně maximalizoval hlasy z venkovských oblastí, kde posílil svůj náskok. Když k tomu přidal určité posílení ve skupinách stranících Harrisové, byl s převahou prezidentem a republikáni získali i většinu v Senátu.

7. Chaos s taktikou na míru

Podobně jako před osmi lety Trump, kterého řada lidí považuje za chaotika, který říká, co ho napadne, po volbách vypadá jako někdo, kdo se přesně a detailně trefil do noty voličů, které potřeboval k volebnímu vítězství. I díky tomu má poprvé za své tři prezidentské kandidatury více absolutních hlasů než demokratický oponent a zřejmě i nadpoloviční většinu všech odevzdaných hlasů.

8. Slabší Harrisová, horší ekonomika a voličský protest

Naopak demokratická kandidátka z voleb jako silná politička nevyšla. Už byla zmíněna její neschopnost vytěžit potenciál vlastních volebních skupin. Nezabral ani její výběr viceprezidenta a jako by nakonec zmizela energie, kterou na počátku kandidatury Harrisová do boje vnesla. Když ale zohledníme, kolik voličů bylo dle průzkumů u volebních místností nespokojeno s ekonomickou situací a kolik bylo zklamáno politickou situací, nemohly volby dopadnout jinak, i kdyby byla Harrisová silnější politickou osobností. Trump naopak uměl zasurfovat na voličské frustraci a neodradit si zároveň republikánskou základnu.