Český influencer v zajetí čínské propagandy. Jak si diktatura pěstuje své užitečné idioty?
V posledních letech vznikl fenomén influencerů působících na sociálních sítích, jako je Instagram nebo TikTok. V české kotlině mají ti největší přes statisíce sledujících a jejich obsah se často dostane mezi milióny uživatelů. Jan Michálek, který se prezentuje jako „Honzi Michálek“, je jedním z takových.
Minulý týden vystoupil v podcastu Hype-cast, kde se rozpovídal o své nové spolupráci (tj. primární forma příjmů influencerů, kdy jde zejména o PR služby), kvůli které jel do Číny. Michálek popsal, jak jednoho dne obdržel e-mail s nabídkou spolupráce, kdy má pro čínskou televizi (!) v Číně (!) natáčet různá videa; následnou realizaci doslova až s úžasem vylíčil takto: „Letěl jsem normálně do Číny. Měl jsem všechno zaplacené, a ještě jsem za to dostal peníze a oni točí prostě pro čínskou televizi, jak já poznávám Čínu.“ Dle Michálka jej natáčí, jak cestuje po Číně a poznává tamější život, přitom pravděpodobně ani neví, kdo videa s ním spjatá vydává – spekuluje o čínské televizi či mediálním webu.
Zcela bez zamyšlení to spolu s moderátory podcastu hodnotí jako naprostý klenot a dodává, že ho takto do Číny čekají další cesty. Je do oči bijící, že si nikdo z přítomných jaksi nespojuje, co může být skrytým účelem tohoto natáčení z čínské strany, že ani minimální podezření nepadlo, bylo-li vše zdarma a za honorář, je opravdu nepochopitelné (doporučujeme tedy knihu „Supervelmoc? Vše, co potřebujete vědět o současné Číně“ pro základní přehled). Nesporně je režim Čínské lidové republiky diktaturou, akademicky lze debatovat, zda jde o totalitní režim. V jádru to však není důležité, platí totiž, že jde o režim, kde nejsou lidská práva a svobody – vládne tam komunistická strana, jež je organizovaná tradičním leninským stylem s absolutní mocí vedoucího ústředního výboru, resp. generálního tajemníka (tak jak tomu bylo v SSSR a jeho východních satelitech). Rovněž je nesporné, že v Číně není ani špetka svobody v porovnání se Západem; a také, že zde dochází k organizované etnické čistce Ujgurů.
S postupným rozvojem čínské ekonomiky v posledních třiceti letech se z Číny stala (regionální) velmoc, která neskrývá ambice se stát vedoucí supervelmocí. Ačkoliv se Číně jednak po ekonomické stránce, jednak po diplomatické stránce v regionu tzv. globálního jihu daří, tak bojuje s problémem špatného obrazu v západním světě. S tím se logicky pojí snaha Číny svůj obraz přiznaně či potají vylepšovat. Někdy když se poštěstí, tak k tomu dokonce může posloužit politik suverénní země. Každý si asi vzpomeneme na pročínské jednání bývalého prezidenta Miloše Zemana; a hlavně na ty stamiliardové investice.
Nicméně pojďme se vrátit k Michálkovi a jeho cestování pro čínská média. S využitím (známějšího) Evropana, aby posloužil režimní propagandě k vylepšování obrazu dané země, máme (minimálně z 20. století) mnoho zkušeností. Doslova geniálně to využívali Rusové, s čímž se také ujalo sousloví „Potěmkinova vesnice“. Naposledy jsme to mohli vidět při návštěvě Tuckera Carlsona či Luboše Blahy v Moskvě: vychvalování moskevského metra či plných obchodních domů. Ačkoliv jsme žádné výstupy z natáčení neviděli, lze důvodně předpokládat, že byl Michálek nejspíš nevědomě využit k tomu, aby jaksi čínský obraz napomohl vylepšit.
Obecně bychom tuto skutečnost neměli brát na lehkou váhu, a to zejména z toho důvodu, že to je jasný signál, že čínský režim používá různé i skryté metody, jak uměle vylepšovat svůj obraz. Nebude do budoucna překvapením, pokud k tomu aktivně využije i influencery, kteří mají zejména mezi mladší částí populace enormní dosahy, aby ve své tvorbě explicitně Čínu vyzdvihovali. Otázkou k zamyšlení také je, jak nakládat se skutečností, že v současnosti má kdekdo až statisícové dosahy a přitom je pod záminkou hezkého honoráře naprosto (nevědomě) využitelný k v jádru propagandistickým účelům.
Souhrnně s Čínou to je, myslím, podobné jako s Ruskem: takže bychom neměli opakovat stejné chyby. Pod pohledem (oboustranně výhodných) obchodních vztahů v zásadě ignorovat evidentní vztah čínského režimu k demokracii a lidským právům, nemluvě o tom, že v dohledné době může Čína naplno projevit své imperiální choutky, podobně jak to v roce 2022 udělalo Rusko.
