Vlci jsou přemnožení. Jak dál s ochranou hospodářských zvířat před nimi?
V konkurenci s výší škod působených na lesních i polních pozemcích přemnoženou zvěří zůstává v pozadí další z narůstajících problémů naší krajiny – totiž škody působené v ČR se úspěšně množícími vlky. Vlci přitom působí škody především chovatelům hospodářských zvířat, hlavně pak ovcí, koz a skotu. Jednou z výzev do budoucnosti je tak mimo jiné přijmout rozumná pravidla regulující stavy vlčí populace.
Jen za první pololetí letošního roku nahlásili chovatelé v ČR 177 útoků vlka na hospodářská zvířata, při nichž vlci usmrtili 386 zvířat, z toho 289 ovcí, 89 kusů skotu, šest koz a dva koně. V prvním pololetí loňského roku přitom chovatelé nahlásili „jen“ 79 útoků vlků. Zatímco za celý loňský rok vyplatil stát chovatelům zhruba 10 milionů korun na kompenzacích, za první pololetí letošního roku to již bylo podle statistik Ministerstva financí téměř 8 milionů korun.
Nejde přitom jen o škody na pasoucích se zvířatech – s ochranou stád prostřednictvím ohradníků nebo pasteveckých psů rostou chovatelům také náklady na chov zvířat (a tedy i ceny produktů z nich), a i když na ochranu mohou čerpat (například na výstavbu ohrad) dotace, nedokážou ani dotace, ani kompenzace celkovou újmu plně vynahradit. Negativním vedlejším „produktem“ ochrany hospodářských zvířat je také snížení prostupnosti krajiny pro turismus a připomenout lze také riziko vztekliny, které se sice u vlků v ČR zatím nepotvrdilo, do budoucna ale potenciálně možná je.
Regulace stavů vlčích populací je problémem také ve většině zemí EU. Rada pro zemědělství a životní prostředí EU také proto již dříve odsouhlasila potřebu zjednodušit předpisy k regulaci vlků a očekávat lze také změnu statutu vlka z „přísně chráněného“ na pouze „chráněné“ zvíře. Zatím jde ale jen o slovní deklarace. V ČR regulovat stavy vlků v krajním případě i odstřelem sice teoreticky lze, zatím však k žádné oficiálně povolené likvidaci vlka nedošlo. Je tomu tak i proto, že rozhodnutí o odstřelu je možné až po posouzení rizika, což nějakou dobu trvá, a dotyčný vlk se mezitím přesune na jiná stanoviště, takže objekt potenciálního odstřelu „není k dispozici“.
Samotní chovatelé v ČR, nebo alespoň většina z nich není principiálně proti existenci vlků v naší krajině, volají ale po efektivních nástrojích, jejichž prostřednictvím by byla regulace v praxi uskutečnitelná. A nemusí jít jen o zvířata, pokud by se populace vlků v poměrně zalidněném Česku dále rozšiřovala, poroste také riziko napadení lidí. Své zkušenosti s napadáním lidí již mají s jinou a větší (a tedy nebezpečnější) šelmou v sousedním Slovensku, tedy s medvědy.
Jako zásadní se přitom jeví potřeba věrohodných dat týkajících se celkové populace vlků jak v EU, tak i u nás. Odhady se totiž velmi různí, přičemž obecně platí, že zatímco ochránci přírody odhadují menší počty vlků, odhady zemědělců a chovatelů jsou podstatně vyšší. Například farmáři v sousedním Německu odhadují počet tamních vlků až na 3 000 kusů, oficiální statistiky mluví o vyšších stovkách kusů. Obdobné je to v celé EU – podle odhadů Evropské komise z loňského roku by mohlo žít na území EU zhruba 15 000 vlků – jenže pár let předtím se mluvilo o počtu 22 000 vlků. V ČR mluví chovatelé o počtu až 400 vlků, i u nás jsou ale oficiální odhady nižší.
Podmínky regulace vlčích populací v ČR mimochodem také souvisejí s aktuálně připravovanou novelou mysliveckého zákona. V ní hodlá Ministerstvo životního prostředí (MŽP) vyjmout vlky z kategorie „zvěř“, což by v praxi regulaci vlků dále zkomplikovalo, a navíc je úmysl MŽP v rozporu s trendy v EU.
