Osud Pirátů je příkladem infantilní politiky, oslabení progresivistického modelu i nedostatku vůdců
Osud České pirátské strany, která v několika volbách za sebou dostala výprask, je příkladem selhání progresivistického politického modelu. Když pak nedávno premiér Petr Fiala vyhodil z vlády Ivana Bartoše za nezvládnutou digitalizaci stavebního řízení, prezentovali se Piráti sérií emotivních a dětinských prohlášení. Uraženě opustili koaliční kabinet a naivně si myslí, že je to zachrání před dalším propadem. Za předsedu si teď zvolili Zdeňka Hřiba, kterého Pražané v pozici náměstka a předtím primátora hlavního města skutečně nemusí.
Pomocí vlivu Ivana Bartoše se podařilo v minulých letech Pirátům projít určitou proměnou, kdy se jako žáci hašteřivé třídy základní školy dostali na gymnázium. Na maturitu to ale nestačilo. Politika je totiž i mocenská hra, u které musíte disponovat určitými dovednostmi a strategickým myšlením. Například pirátské otevřené fórum, kde se jeho účastníci často hašteřili, bylo zvládnutelné v dobách růstu podpory voličů, ale v čase slabších výsledků je taková věc smrtelná. Potvrdilo se to a pirátskou stranu i v tomto čekají změny. Pozdě. Navíc Piráty nikdy neopustila vlastnost, která je v politice rovněž nebezpečná, protože vás dělá směšným – a to je dětinskost provázená naivitou.
Infantilní politika
Německý filozof a publicista Alexander Grau na webu Cicero výstižně popsal současný rozpad německé vládní koalice slovy, které se naprosto hodí i na Českou pirátskou stranu. Grau říká: „V politice se šíří jazyk terapeutických kroužků a diskusních skupin: lepkavý, emocionální a infantilní. Zvuk sociálních sítí a společnosti, ve které se každý cítí urážen, napadán, ubližován, přetěžován a diskriminován, zabírá politický prostor.“ Podle Graua má ovšem v politice jít naopak „o nešetrné vnímání reality, chladnou analýzu a schopnost rázně čelit i tvrdým pravdám. Tyto dovednosti se však stále více ztrácejí“. Přesně tohle se stalo Pirátům.
Při odchodu z kabinetu dramaticky bouchli dveřmi a teď se tváří, že nemají s třemi roky koaličního vládnutí nic společného. Najednou hovoří o kmotrech v ODS, předtím ale s občanskými demokraty společně hlasovali ve sněmovně. Takovému obratu nikdo neuvěří. Pokud není politika autentická, tak je to špatná politika. Piráti proto uvízli v meziprostoru. K vládě se už neznají a na druhé straně řádí Andrej Babiš a Tomio Okamura, tedy lidé, které prezentují jako veřejné nepřátele národa.
Hra na spasitele je ovšem pro Piráty nesplnitelná mise. Přicházejí s ní v době, kdy na Západě oslabuje progresivistický politický model, který právě oni reprezentují. Krach modelu jsme viděli naposledy v USA, kde Kamala Harrisová skončila v krvavé volební lázni, kterou jí připravil Donald Trump. Podobné trendy byly zaznamenány ve volbách ve Švédsku, v Nizozemsku, Finsku, Itálii, Dánsku a do určité míry i ve Francii. Ve většině střední Evropy také tento trend nevítězí. Po rozpadu vlády se to očekává také v předčasných volbách v Německu.
Pro blížící se volby do Poslanecké sněmovny musí Piráti hledat jasné odpovědi, jak uspět. Kampaň přitom už běží.
Nepopulární Hřib
V zářijových krajských volbách, do kterých šli sami, utrpěli strašlivý debakl. Jejich kandidáti byli naprosto nepřesvědčiví. Neuspěli ani v Senátu. V červnových volbách do Evropského parlamentu to samé. S kým tedy chtějí jít do sněmovních voleb příští rok? Nový předseda Zdeněk Hřib říká, že hlavním lídrem by mohl být nějaký ekonom. Pokud ale přijdou s tvrdým progresivistickým programem, nelze čekat žádný dobrý výsledek. Na to momentálně není u voličů nálada.
Hřib také oznámil, že zřejmě nebude kandidovat do sněmovny. V tom by chtěl napodobit úspěšné krajské vůdce, jakými jsou Martin Kuba (ODS) nebo Jan Grolich (KDU-ČSL). Oznámit ale takovou věc ihned po zvolení je od něj taktická chyba. A především on je ve zcela rozdílné situaci než Kuba a Grolich – Pražané mají naprosto jasno, kdo je nejvíce zodpovědný za někdy strašlivou situaci na silnicích hlavního města. Ten člověk se jmenuje Zdeněk Hřib.
