Penzijní reforma je nevyhnutelná. Opozice nabízí jen destrukci, populismus a ztrátu paměti
Vláda si může připsat úspěch, když ve sněmovně prosadila důchodovou reformu. Zatímco odborná sféra ji považuje za důležitý krok ke stabilizaci veřejných financí, opoziční strany křičí, že ji zruší. Řídí se heslem po nás potopa.
V Poslanecké sněmovně proběhlo závěrečné hlasování o penzijní reformě. Nyní je na řadě Senát, kde se nečekají větší komplikace, a poté by ji měl dostat k podpisu prezident Petr Pavel.
Nevyhnutelnost versus zvěrstvo
Jak se prezident rozhodne, naznačil v České televizi jeho poradce pro důchodovou reformu a rozpočtovou politiku Vladimír Bezděk, jenž patří k nejznámějším expertům na penzijní systém. V minulosti vedl několik komisí pro důchodovou reformu.
„Po odborné stránce věci jsou ta zásadní opatření, která jsou ve schváleném dokumentu, dlouhodobě nevyhnutelná. A jsou namístě, jakkoliv jsou nepopulární a samozřejmě vždycky budou předmětem politické, mediální a jiné kritiky. To ale odlišuje politiky a lídry. A ti druzí dokážou ty těžké věci veřejnosti sdělit a stát si za tím,“ uvedl Bezděk.
Opačného názoru je tančící tiktokerka Alena Schillerová. Podle ní penzijní reforma není reformou, ale „zvěrstvo“, které prý „nikomu a ničemu nepomáhá, má neznámé rozpočtové dopady a přináší neznámé změny na trh práce“.
Stejně uvažuje ministr práce a sociálních věcí stínové vlády ANO Aleš Juchelka. Opakuje mytologii Andreje Babiše, že „zdroje jsou“ a všechny změny vedoucí k větší stabilitě důchodového systému vláda ANO zruší.
Čísla hovoří jinak. Zatímco Babišovy nápady, jak uchránit penzijní systém od vážných problémů v dohledné budoucnosti znovuzavedením EET, podporou hospodářského růstu nebo vyšší porodností nikdo soudný nebere vážně, dopady vládní reformy jsou hmatatelné.
O 300 miliard nižší schodek
Pokud by nedošlo k žádným změnám, což je strategický cíl ANO, propadl by se důchodový schodek do roku 2050 na 5 procent HDP, tedy zhruba 400 miliard korun. Reforma jako celek sníží schodek o 300 miliard na zhruba 1,25 procenta HDP. Změny tedy nejsou jen kosmetické, což je i předpoklad udržení solidního ratingu klíčových agentur.
Opoziční strkání hlavy do písku představuje ve výhledu riziko bankrotu, čemuž by se muselo čelit prudkým zvýšením daní, což už dnes navrhují odbory, nebo snížením penzí podle řeckého scénáře, před kterým dříve varoval i Andrej Babiš.
Co obnáší penzijní reforma hodnocená experty jako nutný krok a démonizovaná opozicí? V první etapě už byly schváleny změny výpočtu valorizace penzí, jež se vrátila před rok 2017, kdy ji navýšila Sobotkova vláda. Zpřísnily se předčasné důchody.
To bylo zatažení za záchrannou brzdu, protože pro předchozí kabinet znamenala stabilita penzijního systému jen plytkou debatu, abychom parafrázovali slova tehdejší ministryně práce a sociálních věcí Jany Maláčové.
Parlamentní boje
Aktuální boj se nejvíce vedl o postupné prodlužování důchodového věku pro dnešní mladší ročníky a o okruh pracovníků v náročných profesích, kteří budou mít nárok na předčasný důchod.
Původně byl ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka některými komentátory kritizován, že je tento okruh příliš široký, což částečně negovalo finanční efekty reformy. Na předčasný důchod by dosáhlo zhruba 120 tisíc zaměstnanců.
Nyní oponentům zase vadí, že je příliš zúžený. Další náročné profese z původního okruhu si budou moci „předplatit“ předdůchod s pomocí příspěvků od zaměstnavatelů. Tento střet zastínil celkový pohled na změny penzijního systému obsahující i „cukr“ v podobě motivačních prvků.
Reforma navýší penze rodičům za období péče o děti během rodičovské dovolené nebo o blízké nemocné. Zvyšuje minimální garantovaný důchod nebo podpoří aktivní seniory, kteří budou chtít pracovat, odpuštěním platby sociálního pojištění, což představuje až několik tisíc korun měsíčně navíc.
Asi nejparadoxnější je spor o prodlužování penzijního věku, které je proti původnímu záměru o něco pomalejší a zastropované na výši 67 let pro ročníky 1989 a mladší. Stropu má být dosaženo v roce 2056, posuny o jeden měsíc ročně po roce 2030 se netýkají starších generací.
„Ke zvyšování věku odchodu do důchodu přistupuje drtivá většina států EU,“ upozornila ekonomka Helena Horská. „Experimentovat s populačním vývojem a spoléhat se na populační zázrak během několika let je bláhové, riskantní a nezodpovědné. Žádná země EU se na obrat v populačním vývoji nespoléhá.“
Už v současné době je věk odchodu do penze v 67 letech v Itálii, Řecku, Nizozemsku nebo Dánsku. Do několika let jej dosáhnou v Belgii, Španělsku, Švédsku nebo Německu. Ve Velké Británii směřují k penzijnímu věku 68 let, v Dánsku dokonce 69 let.
Babišovy veletoče
U nás je největším kritikem prodlužování penzijního věku hnutí ANO. Jak na něj nahlíželo v nedávné minulosti?
„Je to populistický návrh z dílny paní Marksové, která navrhuje něco, co nastane až v roce 2030. Systém, který dnes máme, kdy se posouvá věk podle průměrného věku života, je v pořádku,“ kritizoval ministr financí Andrej Babiš v září 2016 návrh ČSSD na zastropování penzijního věku na 65 let. Nakonec ustoupil.
Zároveň tehdy připomněl, že uvažoval o prodlužování penzijního věku. „Původně jsme navrhovali odchod do důchodu na 67 let,“ tvrdil Babiš. ANO z tohoto záměru později vycouvalo, ale Juchelka a nejen on na tyto veletoče rádi zapomínají.
„Už dnes víme, že okolo roku 2030, až začnou do důchodu odcházet silné ročníky ze 70. let, bude již demografické složení naší společnosti takové, že pokud bychom do té doby opravdu s ničím nepřišli, problém s udržitelností našeho důchodového systému už nebude jen hrozbou, ale tvrdou realitou,“ prohlásila v srpnu 2019 Alena Schillerová.
Expremiér Babiš žádnou důchodovou reformu neprosadil. Nenabízí ji ani dnes, vláda prý jen straší. Prodlužování penzijního věku ovšem doporučují i demografové, drtivá většina expertů a mezinárodní instituce.
Pokud vše půjde hladce, měla by druhá fáze penzijní reformy platit od ledna 2025. Je to zároveň odpověď na někdy neférovou kritiku vlády, že údajně během tří let neprosadila žádné reformy, na které nikdo nesáhl desítky let.
Je to další krok, který si může připsat k dobru – po zbavení závislosti dodávek plynu a ropy na Rusku, urychlení výstavby infrastruktury a modernizace armády podle standardů NATO, zabrzdění zděděného nejrychlejšího zadlužování v Evropě nebo třeba reformě sociálních dávek.
To není vzhledem ke všem geopolitickým okolnostem tak málo.
