Pavel Páral: Penzijní odvaha a opoziční blábol o prorodinné politice a zvýšení porodnosti
Fialovu vládu často kritizujeme za nedostatek odvahy pořádně říznout do rozpočtových výdajů a snižovat deficit výrazně rychleji, než se děje. Zvláště, když v příštím roce se to asi dít nebude vůbec. Čerstvé schválení změn v důchodovém systému ale ukazuje, že vláda odvahu najít dokáže. A k přijetí takto nepopulárních opatření je jí potřeba nemálo. Zvláště, když efekty lidé docení až za dvě tři desetiletí, kdy díky současným změnám nemusí být státní kasa v hlubokých existenčních problémech a nebude třeba v dluhové krizi. Při té se nekrátí budoucí důchody o stokoruny ročně, ale škrtají i ty aktuálně vyplácené o tisíce korun měsíčně. Před patnácti lety klesly v krizi penze seniorům v Řecku z dvanácti set eur na osm set.
Porodníci z leknutí
Ano, není to opravdová reforma, jež by měnila podstatu našeho striktně průběžného pilíře, který je ze své podstaty velmi citlivý na to, když roste podíl důchodců na populaci a podíl produktivních lidí klesá. O tom, že se to děje, není pochyb. V roce 2000 připadlo na jednoho člověka staršího 65 let 4,4 člověka ekonomicky aktivního. V roce 2023 to bylo už jen 2,8 člověka a v roce 2060 to bude už jen 1,7.
Opozicí vytrvale ražená teze, že situaci lze vyřešit prorodinnou politikou a zvýšením porodnosti, je čirý blábol bez opory v nějaké mezinárodní realitě. Stejným demografickým vývojem prochází celý svět, s výjimkou zemí, jako je třeba Nigérie nebo Egypt, kde žádná prorodinná politika neexistuje. Kromě toho, aby ty zástupy nových dětí pomohly platit penze ve čtyřicátých a padesátých letech, už by musely být pochopitelně narozené. A to při aktuální porodnosti 1,5 dítěte na ženu fakt nejsou
V praxi to znamená, že bez úspor v penzijním systému směřují veřejné finance do zdi. Podle pravidel platících do loňského roku by v polovině století generovaly vyplácené důchody každoročně nový dluh ve výši čtyř procent HDP, což je v dnešních cenách asi 320 miliard korun. A ani nepopulární změny ho úplně nevymažou. Po loňském omezení odchodů do předčasné penze a pokrácení valorizací a aktuálně schváleném zvýšení věku odchodu do důchodu na 67 let a mírném snížení nově přiznávaných důchodů neklesne ten deficit podle výpočtů Národní rozpočtové rady pod jedno procento HDP, tedy pod asi osmdesát miliard korun v dnešních cenách. A v tom není dalších sto miliard, jež budou potřeba najít na dofinancování zdravotnictví čistě z demografických důvodů. V současnosti ta zhruba čtvrtina penzistů konzumuje šedesát procent zdravotní péče. Na tom není nic podivného a jinak to nikdy nebude. Stáří prostě přináší nemoci a s prodlužující se délkou života ve spojení s pokrokem v medicíně to bude pořád dražší.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
