Jiří Štefek: Cukroví a vánoční cenový fičák. Proč jsou lidé schopni se poprat kvůli ušetřené dvacetikoruně?

Drahota, drahota

Při pohledu na cenovky v regálech to v posledních týdnech vypadá, jako by se proti cukroví spikli všichni čerti. Trpkým symbolem letošního předvánočního pečení je a bude drahé máslo. Jeho cena se aktuálně podle značky pohybuje mezi 60 a 75 korunami za čtvrtkilovou kostku. Pouze když obchodní řetězce potřebují povzbudit své nakupující ovečky k častější návštěvě, srazí v akcích cenu k přijatelnějším 45 korunám. Skrze tento marketingový tah však zároveň v některých lidech aktivují i povahové rysy, které by se Ježíškovi určitě nelíbily. Kvůli ušetřeným 15 až 20 korunách na kostce másla jsou tito lidé schopni se u regálů pohašteřit jako kohouti na hromadě hnoje, výjimkou nejsou ani strkanice či boj berlemi.

Je to paradox, jenž by si možná zasloužil i psychologickou studii. Proč jsou lidé schopni skoro se poprat kvůli ušetřené dvacetikoruně za máslo, ale nic podobného se neděje, když se v akci – a tedy i s nemalou slevou – prodávají vejce nebo maso.

Nicméně ať už si o cenách másla myslíme cokoliv, faktem je, že se do celé věci vložil už i antimonopolní úřad. A světe, div se, souběžně se spustila i obvyklá česká písnička „já nic, já muzikant“, při níž si černého Petra a zodpovědnost za vysoké ceny másla mezi sebou začali přehazovat výrobci a obchodní řetězce. A jak to celé dopadne? Obě strany se budou ještě nějaký ten pátek okopávat a držet v klinči a pak najednou zničehonic ceny klesnou a bude ticho po pěšině. V onom vzniklém tichu pak bude možno z některých kanceláří slyšet pomyslné cinkání zlaťáků při jejich počítání.

Ale zpět k předvánočnímu pečení.

A další suroviny