Propalestinští aktivisté jsou stále agresivnější. Dorazila vlna antisemitské nenávisti už i k nám?
Ve světě se stále nepokrytěji šíří antisemitismus. Projevuje se vyhrožováním a násilnými akty proti obyvatelům židovského původu a stoupencům práva Izraele na sebeurčení. Nejagresivnější radikálové už ani neskrývají, o co jim jde: O zničení židovského státu.
Připomeňme si tři aktuální události. Světovou pozornost vyvolalo násilí v ulicích Amsterdamu. Propalestinští demonstranti napadli fotbalové fanoušky Maccabi Tel Aviv po zápase s Ajaxem. Nejméně deset z nich bylo zraněno. Místní úřady označily tento incident za „explozi antisemitismu“ a „aktivní hon na Židy“.
Sílící extremismus
V ohrožení už nejsou jen synagogy, židovské obchody a izraelské ambasády, ale i vzdělávací a kulturní instituce, a v tomto případě sportovní události s izraelskou účastí, jež na sebe musí vázat mimořádná bezpečnostní opatření.
Další čerstvou zprávou je útok aktivistů na majetek rektorky Washingtonské univerzity Any Mari Cauceové v Seattlu. Poškodili její dům a vůz s doprovodnými výhrůžkami „Nepoznáš klid, dokud nesplníš požadavky našeho hnutí“.
Washingtonská univerzita se zařadila mezi mnohé americké vysoké školy, kde na jaře vznikly propalestinské tábory, často bránící v provozu škol. Aktivisté v Seattlu se nesmířili s tím, že vedení školy nepřijalo všechny jejich požadavky, mimo jiné ukončení programů nabízejících studentům možnost studia v Izraeli.
Extrémní aktivismus nyní pocítil na vlastní kůži i ministr zahraničí Jan Lipavský na londýnské univerzitě, kde měl naplánovanou přednášku a debatu se studenty. Skupina aktivistů se ji rozhodla hlasitými projevy ukončit.
Označovali Lipavského za válečného zločince a podporovatele genocidy, přičemž skandovali i heslo dnes osvojené Hamásem „od řeky k moři bude Palestina svobodná, od moři k řece bude žít věčně“, fakticky uplatňující nároky na území Izraele.
Ne naším jménem!
S podobným excesem byl ministr konfrontovaný o měsíc dříve na pražské konferenci k uctění laureáta Ceny Václava Havla. Narušilo ji několik aktivistů iniciativy Ne naším jménem! Protestovali proti účasti Jana Lipavského a Otakara Foltýna kvůli jejich postojům vůči izraelsko-palestinskému konfliktu.
Podobné protesty nejsou ničím výjimečným a osvojuje si je i část uměleckých celebrit, u nás v čele se zpěvákem Tomášem Klusem sdílejícím řadu lží a dezinformací. Také akce iniciativy Ne naším jménem! dokládají, že propalestinská vlna doputovala i k nám.
Tato iniciativa je součástí sítě Evropské koordinace výborů a asociací pro Palestinu sdružujících 43 krajně levicových organizací z osmnácti zemí. Upírá Izraeli právo na obranu. Označuje ho za jediného viníka napětí na Blízkém východě, agresora a okupanta.
Naposledy zneužila výročí 17. listopadu k prezentaci postojů, které s ním nemají nic společného. Naopak. Pád komunismu znamenal návrat k tradičně dobrým vztahům s Izraelem přerušeným sovětskou okupací Československa. Komunisté pod dohledem Státní bezpečnosti školili stovky palestinských vojenských „expertů“ a Izrael patřil v souladu s doktrínou Moskvy mezi nepřátele číslo jedna.
Současní aktivisté na tuto neblahou tradici do značné míry navazují. Pořádají desítky protiizraelských demonstrací a neštítí se ani takových nestoudností, když přirovnávají situaci v Gaze k Osvětimi.
Izrael nemá právo na existenci
Podobně vypjatý incident jako v Londýně se počátkem listopadu odehrál na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy, kde deset zahraničních studentů narušilo přednášku o palestinsko-izraelských vztazích profesora Adama Fagana. Vykřikovali hesla „je to genocida“, „jste rasisti“ a „Palestina, Palestina“.
Většina účastníků přednášky se postavila proti nim a musela zasahovat policie. Ředitelka Herzlova centra izraelských studií FSV Irena Kalhousová následně potvrdila, že těmto demonstrantům o žádnou debatu nejde.
„Jim jde o to, aby se o Izraeli vůbec nemluvilo. O Izraeli se může podle nich mluvit pouze jako o nelegitimním koloniálním projektu. A jakékoliv diskuze, které se zaměřují na soužití mezi Izraelci a Palestinci nebo které se věnují samotnému Izraeli, jednoduše odmítají, protože stát Izrael podle nich jednoduše nemá právo na existenci.“
Tento dosud nejvýraznější domácí protiizraelský incident odsoudil i ministr školství Mikuláš Bek. „S jistým znepokojením vnímám měnící se atmosféru na vysokých školách, kde dochází ke konfliktům, které souvisejí s děním na Blízkém východě.“
Základna teroru
Historie střetů mezi Palestinci a Izraelci je dlouhodobá. V posledním roce eskaluje po útoku Hamásu na izraelské území loni 7. října, kde brutálně povraždili 1200 civilistů, 251 odvlekli jako rukojmí a několik desítek jich dodnes zadržuje. Izrael neměl na výběr a musel tvrdě zasáhnout. Znovu jde o jeho existenci.
Hamás autokraticky vládne v Gaze po odchodu izraelské armády. Po volbách v roce 2007 násilně uchopil moc a netají se tím, že upřednostňuje militantní džihádismus na úkor životní úrovně místních civilistů.
„Cílem Hamásu není řídit Gazu a přivádět do ní vodu, elektřinu a podobně. Tato bitva neusilovala o zlepšení situace v Gaze. Tato bitva má zcela změnit situaci,“ prohlásil po loňském útoku jeden z jeho představitelů Chalil al-Hadža.
Hamás vybudoval z Gazy základnu teroru. Zneužil část světové finanční pomoci pro místní obyvatele na výstavbu stovek kilometrů tunelů a masivní vyzbrojování. Nikdy neuznal legitimitu Státu Izrael. Jeho cílem není rozumné a mírové dvojstátí Palestiny a Izraele, ale likvidace židovského státu.
Zákeřnost režimu Hamásu spočívá v neustálé hrozbě pro izraelské civilisty, budování svých základen pod nemocnicemi či školami, nebo v zastrašování, mučení a likvidaci oponentů či LGBT komunity. To odpůrci Izraele pomíjejí.
Pokud je dnes Izrael pod tlakem kvůli civilním obětem, málokdy jeho kritici berou na vědomí, že Hamás používá civilisty jako živé štíty a často blokuje jejich evakuaci předtím, než izraelská armáda zaútočí na vojenské cíle.
Nikdo z těchto kritiků dnes nebere v úvahu, proč současný konflikt začal a zavírají oči před nelidskými zvěrstvy bojovníků Hamásu. Zaměňují oběť za viníka. Nezajímá je, jak v této oblasti dosáhnout trvalého míru, pokud bude v Gaze nadále úřadovat militantní Hamás podporovaný Hizballáhem, Íránem a dalšími diktaturami.
Novodobý antisemitismus
V takovém rámci sílí protiizraelské protesty, organizované v desítkách zemí po celém světě. Propalestinští aktivisté se stále více radikalizují a jejich nátlakové akce dostávají více či méně otevřený antisemitský podtext.
Židovští obyvatelé a podnikatelé se na Západě začínají obávat o svoji existenci. To je doprovázeno selháním mezinárodních institucí v čele s OSN, jejíž zaměstnanci se dokonce přímo podíleli na teroristických operacích Hamásu. Útoky na účet Izraele odmítají i umírnění oponenti postupu izraelského premiéra Benjamina Netanjahua.
„Lituji palestinských obětí,“ zdůrazňuje bývalá izraelská ministryně zahraničí Cipi Livniová. „Ale vinit Izrael z genocidy? To je nepřijatelné. Zatímco Izrael se snaží civilním obětem vyhýbat, Hamás na ně míří cíleně. To nelze srovnávat. Ano, image Izraele byla poškozena. Zároveň ale vidíme i nepřijatelný nárůst antisemitismu.“
Jak definuje novodobý antisemitismus další bývalý izraelský ministr Natan Šaransky? Prostřednictvím třech D. Prvním D je delegitimation, představující snahu upřít Židům právo na vlastní stát. Druhým D je demonization, když je Izrael démonizován v médiích i na mezinárodních fórech. Třetím je double standard, kdy je dvojí metr používán pro Izrael například stigmatizací jeho výrobků nebo jednostranně propalestinskými rezolucemi OSN či UNESCO.
Tento trend dnes zesiluje. Propalestinští aktivisté se vždycky budou zuřivě bránit, že nepodporují žádný terorismus ani Hamás, ale fakticky vystupují v jeho prospěch.
