Fištejn: Po americkém volebním tsunami splaskla liberální bublina. Kdo ji ale nafoukl?
Mozek dobře umí oklamat svého majitele, je-li v úzkých. Zvlášť, pokud je nemilou realitou těžce traumatizován. A to je právě stav, ve kterém se nachází celá levicově liberální bublina po volebním tsunami ve Spojených státech. Výsledek jim totiž nedává mnoho možností pro zpochybňující výklad, jež by jim dovolil zachovat si tvář. Dá se samozřejmě ohánět příslovečnou tupostí amerických vidláků, ale uznejte, nezní to příliš demokraticky.
Ani odkaz ke Stalinovu moudru o tom, že volby jsou věcí příliš závažnou, než aby mohly být svěřeny obyčejným lidem, není v tomto případě dobře použitelný, ježto zanechává pachuť nadutého papalášství. Nezbývá než naříkat obecně nad nespravedlností světa, zapalovat černé svíce a tragicky věštit zánik demokracie. Jakože nemůže být opravdovou demokracií to, co nekontrolují právě oni.
Obzvlášť hlasitě naříkají samozvaní strážci společenské morálky a etiky mezilidských vztahů. Jeden se neubrání pocitu, že celý život strávili na nějaké jiné planetě, než je ta naše. Očividně si vůbec nevšimli negativních jevů, které celou dobu dělaly starost nejen odborníkům, ale i obyčejným občanům nuceným v tom marastu žít. Jaksi šťastně zaspali děsivý úpadek mravů, pokles kultury obecné i politické, zhrubnutí, zvlčení, zaneřádění jazyka hulvátskými vulgarizmy, pokles slušnosti a brutalizaci způsobů chování. To všechno prý má teprve nyní přijít spolu s Trumpem! Hlasatelé dobrých mravů se děsí nástupu velké lži, na kterou údajně vůbec nejsou zvyklí. No, chápete to? Osm let si lebedili v atmosféře, kde platila Goebbelsova maxima, že tisíckrát opakovaná lež se stává pravdou, z žurnalistiky učinili továrnu na výrobu fejků o Trumpovi, štvali ve smečce, rádi věřili svým vlastním výmyslům, odvolávali se na zdroje, jež čerpaly lživé informace z jiných stejně zaujatých hlásných trub jen jedné politické strany – a nyní mají strach z příchodu všelikých nepravostí a korupce! Opájí se přitom přesvědčením, že oni sami nenesou na takovém vývoji žádnou vinu, ta hrozba jako by zčistajasna spadla odněkud shůry a vůbec není důsledkem jejich vlastních činů a jejich dlouhodobého úsilí o přetvoření společnosti k obrazu svému. Jakože zrovna v tomto bodě obvyklá kauzalita náhle přestala platit.
Bojí se zkázy čistého a zdravého světa – světa, v němž vzorem nové liberální etiky byl křivopřísežný advokát nahrávající na magneťák rozhovory se svým mandantem za účelem pozdějšího prodeje nahrávek, a ideálem pokrokově pojatého vlastenectví se stal vlastizrádný generál slibující čínskému nepříteli, že ho bude neprodleně informovat pokaždé, když jeho vojenský nadřízený bude kout protičínské pikle. V tom „čistém“ světě mohl prezidentův syn čile obchodovat s nepřátelskou velmocí a důkazy o tom, uložené v jeho laptopu, pohotová rozvědka ničila, či se o to pokoušela, a lokajský tisk to prohlašoval za klasickou konspiraci. Tam nic nebránilo rodině Clintonových vydělávat miliony na prodeji státních pozemků a kontrolní orgány nikdy neměly chuť došetřit aféru Clearwatergate do zdárného konce. Dobře se jim žilo v tom totálně prohnilém a prodejném světě, kde stát si podmanil veškeré struktury původně určené k jeho kontrole – silové rezorty, orgány spravedlnosti i sdělovací prostředky, nakonec pyšné na svou služební a podřízenou roli. To vše se právem cítí být ohroženo nástupem Trumpovy vlády. Nedivil bych se, kdyby se nyní v úředních budovách horečnatě pálily staré písemnosti, jak to známe z nedávných vlastních dějin.
Obzvlášť žalostně a trapně zní podobné nářky z úst náboženských kazatelů, kteří se hlasitě strachují o osud religiózní morálky pod jhem Trumpovy hrůzovlády. Jeden náš svatý muž nápadně vstřícný vůči všem výstřelkům světské módy už věští úpadek náboženského cítění a v duchu mu vystrojuje pohřeb. Jak velká a jak pokrytecká musí být nesvatá pýcha takového kněze, který si je nepochybně vědom toho, že naprostá většina věřících ve Spojených státech volila Trumpa – právě proto, že v něm spatřovala přítele víry a východisko ze slepé uličky, do které je zahnali podobní kazatele.
Všeobecně znám je postoj křesťanů, včetně katolíků a evangelíků všech denominací, ortodoxních Židů a ano, i muslimů, kterým volit Trumpa doporučili jejich duchovní vůdcové. Kupříkladu, katolíci volili údajného nepřítele církve v poměru 56 ku 41, a údaj je to oficiální. Ti všichni, podle názoru svatého muže, jsou v biblické morálce špatně vyškolení a tvoří vojsko Antikristovo. Jenže potom „kdož sú Boží bojovníci a zákona jeho“? Božími bojovníky v této perverzní představě musí být (protože žádní další tu nejsou) lidé pokrokoví a uvědomělí, stoupenci woke kultury, všichni ti bezvěrci a bohobijci, demokratičtí socialisté, protokomunisté, stoupenci „vzteklé Grety“ a jejího hesla „Boj za svobodu Palestiny je moderní podobou zápasu za ochranu životního prostředí“, propagátoři rozumné restrikce a regulace, různí vítači cenzury cudně nazývané „moderace“. Jednou by se museli smířit i se skutečností, že Starý a Nový zákon budou postaveny mimo jakýkoliv zákon z toho důvodu, že nebyly podrobeny důsledné moderaci a jsou zaneřáděny spoustou fejků a lživých, vědecky nedoložených zkazek.
Pravá, leč málo uvědomovaná příčina jejich existenciální úzkostí tkví v tom, že cítí slezinou nadcházející konec celé jejich levicově liberální ideologie. Úpadková podoba tohoto myšlenkového proudu se dokonale projevila v amerických prezidentských volbách. Proti jednoduchým, ale účinným reklamním hmatům Trumpa, které nestály mnoho peněz, neuměl štáb demokratky vybavené víc než miliardou dolarů postavit zhola nic, jediný mem, jediný povedený nápad, jediný vtipný výrok, který by uvízl v paměti voličů. Najatí baviči jen vyjevovali celou kreativní bídu liberálního tábora, jeho neschopnost vymyslet cokoli zábavného, překvapivého, naivně hřejivého a lidského – jen a jen duchaprázdná hesla z posledních stranických schůzí, přerušovaná záchvaty pekelnického smíchu. Právě atrofie kreativního potenciálu a nastupující tvůrčí neplodnost je věrným symptomem agonizující ideologie.
Zná někdo z vás společenské hnutí, dynamickou a spějící k plodnému vyvrcholení ideologii, u níž by nikdo neuměl vyjmenovat silného lídra nebo tucet brilantních vůdčích postav? A to je právě případ levicového liberalizmu, včerejšího a beznadějně unylého. V nevratném skluzu do nicoty se nachází všechny politické strany a hnutí, které znám, nesoucí ve svém názvu slůvko „liberální“. Polibkem smrti je samotná jejich spoluúčast ve vládních koalicích. Nevidět tento trend a plédovat pro něj je jakoby se přiznat k politické slepotě a ztrátě veškeré relevantnosti. Zkuste natruc jmenovat někoho, kdo nyní vede Demokratickou stranu Spojených států, nějakou autoritativní osobnost v jejím čele! Že by Joe Biden? Možná Kamala Harrisová, která ještě včera chtěla být ředitelkou zeměkoule, a dnes nikdo neví, kde je a co tam dělá? Nancy Pelosiová, která se zdála být nesmrtelná, než náhle politicky skonala? Barack Obama s věrnou Michelle umí tahat za nitky, leč žádnou pozici ve straně nezastávají a nové myšlenky neplodí. Ani u nich, ani jinde v širém světě není nikoho, kdo by jim uměl psát silné manifesty – jen smečka osiřelých štěken, které náhle ztratily pána.
Čtu si tuhle v britském tisku článek z pera velmi žádané komentátorky jménem Nesrine Maliková. Titulek je víc než přiléhavý: Za Trumpovým vítězstvím stojí mrazivá realita: liberálové nenabízí žádnou odpověď na palčivé otázky světa v krizi. A hleďme: je to deník The Guardian, jakýsi samozvaný mentor světové liberální žurnalistiky! Když už i přednímu autorovi tak zaujaté tiskoviny, jakou je deník The Guardian, je všechno jasné, pak čeští komentátoři, se zkušeností socialistické totality v těle, kterým to jasné není, musí být obzvlášť trudnomyslní.
Jak už to bývá, časem se něco najde, příroda nesnáší prázdné dutiny, ale rozhodně liberalizmem už to nebude, ani formou, ani obsahem.
