Zatykač na Netanjahua je fraška, která podpoří antisemity a teroristy. Část EU tomu skandálně tleská
Mezinárodního trestního soud (ICC) v Haagu vydal zatykače na izraelského premiéra Benjamina Netanjahua a exministra obrany Joava Galanta, a to kvůli podezření ze spáchání válečných zločinů a zločinů proti lidskosti v Pásmu Gazy. Zatykač byl vydán i na mrtvého palestinského teroristu Muhammada Dífa. Rozhodnutí soudu je fraška, protože nerespektuje některé otázky mezinárodního práva, má vést k izolaci Izraele, podpoří další teroristy a bude to nová dávka jedovatého antisemitismu. Navíc dalo na stejnou úroveň zvolené představitele demokratického státu a zločince islamistické teroristické organizace. I Česko by se proto mělo zamyslet nad důsledky své spolupráce s ICC.
Konflikt v Gaze (potažmo v Libanonu) má samozřejmě velmi negativní dopady na život místních lidí, ale je to ze strany židovského státu válka obranná. Izrael ji zahájil poté, co palestinští hrdlořezové loni 7. října napadli jeho území, kde kromě jiného vraždili děti, upalovali staré lidi a znásilňovali ženy. Zatýkat za důsledky konfliktu Netanjahua a Galanta je proto fraška. Je to stejně absurdní, jako když někdo obviňuje velitele britského bombardovacího letectva maršála Arthura Harrise a premiéra Winstona Churchilla z někdejšího bombardování Drážďan a Kolína nebo amerického prezidenta Harryho Trumana ze svržení atomových bomb na Hirošimu a Nagasaki. Dělo se tak v rámci obranné války a v zájmu dosažení míru.
Z obecného pohledu se v případě zatykače rovněž zaměňuje příčina a následek. Pokud jde o izraelskou operaci v Gaze, ta se nezrodila v hlavách Netanjahua a Galanta, jak se nám to snaží někdo podstrčit a vykřikuje u toho hesla o genocidě. Byla to reakce na přímé útoky teroristů. Izrael se u toho může opřít o právo na sebeobranu uznané v článku 51 Charty OSN. U toho je důležité, že právo na sebeobranu musí být uplatněno „bezprostředně“ po ozbrojeném útoku. To se stalo. Toto právo lze podle zmíněného článku 51 uplatňovat, dokud Rada bezpečnosti OSN „nepřijme opatření nezbytná k udržení mezinárodního míru a bezpečnosti“. Rada bezpečnosti se na takových opatřeních nedokázala dohodnout, a to kvůli protichůdným postojům mocností s právem veta. A je nepravděpodobné, že se tak někdy stane. Izrael se podle mezinárodního práva smí také bránit, dokud útok trvá. A ten ze strany Hamásu pořád trvá, i když už nemá takovou sílu. Nebo dokud nebude zajištěno, že nebudou obnoveny činy agrese. Ani to není zatím zajištěno.
Na kauzu se lze podívat i z pohledu mezinárodního humanitárního práva, s čímž ICC operuje. Toto právo je kodifikováno převážně v Ženevských úmluvách z roku 1949 a jejích dodatkových protokolech z roku 1977. Kromě jiného určuje, za jakých podmínek je nebo není přípustný útok na konkrétní cíl. Abychom to ale mohli v jednotlivých případech přesně posoudit, je nutná znalost okolností na místě. Jenže kdo podává světu většinu informací z Gazy? Teroristé z Hamásu, kteří zde ovládali (a částečně pořád ovládají) i státní správu. Tomu má někdo věřit?
Takže zatykač ICC tvrdí, že Izrael chce vyhladovět Palestince v Gaze. Pravda je taková, že přes Izrael jde naprostá většina humanitární pomoci na toto území. Jinak to ani nejde, protože sem kdysi s pomocí z Egypta proudily i zbraně pro teroristy, a to se muselo zastavit. Z Izraele do Gazy putují dodávky potravin, vody nebo léků. Určitě by mělo být pomoci daleko více. Ale palestinská správa či OSN nejsou schopny zajistit bezpečnost dodávek pro strádající lidi v Gaze. Pomoc je rozkrádána a zneužívána pro další vyživování radikálů. Nikdo to nedokáže zatím ohlídat, je to začarovaný kruh. Za to ale nemá být zatýkán Netanjahu, ale především lidi z Hamásu a dalších radikálních palestinských organizací. Hroudu másla mají na hlavě i organizace OSN, které s palestinskými teroristy vědomě či nevědomě spolupracovaly.
Izraelská armáda také na rozdíl od tvrzení soudu vždy varuje civilisty před leteckými údery. Naopak teroristé z Hamásu situaci zneužívají a znásilňují vůli civilistů tím, že operují i ze škol, nemocnic nebo mešit. Pak dochází i k civilním obětem. Mnoho údajů, s kterými operuje ICC navíc nelze ověřit, protože situace je zastřena mlhou válečné propagandy obou stran. Přiklonit se k údajům jedné strany je prázdné a falešné.
Fraška se zatykačem má ale především sloužit k další izolaci Izraele a ICC u toho asistuje teroristům a radikálním islamistům. Bohužel absurdnímu postupu soudu aplauduje i šéf evropské diplomacie, španělský socialista Josep Borrell, který patří k nejtemnějším postavám bruselské vrchnosti. Je proto dobře, že za chvíli ze své funkce zmizí.
Evropa je pak v pohledu na Izrael hluboce rozdělená. Například Simon Harris, propalestinský aktivista, který je v současnosti převlečený do obleku irského premiéra, otevřeně volá po zatčení Netanjahua. Naproti tomu maďarský premiér Viktor Orbán správně označil zatykač za hanebný a pozval svého izraelského kolegu na návštěvu Budapešti s tím, že Maďaři nebudou rozhodnutí ICC respektovat. Dohromady se tomu říká „jednotná evropská politika“…
Zajímavá situace nastala u nás doma. Premiér Petr Fiala už v květnu označil návrh na vydání zatykače za „děsivý a zcela nepřijatelný“ a teď ho nazval nešťastným. Podle ministryně obrany Jany Černochová to „oslabuje autoritu ICC v jiných případech“. Vládní poradce pro národní bezpečnost Tomáš Pojar pak prohlásil, že „ICC se tímto krokem zcela zdiskreditoval“. No ale české ministerstvo zahraničí bylo opatrné, což je v této situaci nepochopitelný postoj. „Česko dodržuje a bude dodržovat naše mezinárodně-právní závazky. V případě mezinárodních zatykačů koná státní zastupitelství a policie, nejde o politické rozhodnutí,“ napsal v reakci mluvčí ministerstva zahraničí. Co to znamená? Že by ministr Jan Lipavský souhlasil s tím, aby byl Netanjahu zatčen, pokud by vstoupil na území České republiky? Pokud ano, měl by rezignovat.
Už delší dobu můžeme pozorovat velký tlak na Izrael, který je přitom výspou demokratického Západu na Blízkém východě. O tlaku a nekritické podpoře propalestinských názorů svědčí i nový zatykač na Netanjahua a Galanta. Celé to ve světě podněcuje odporný antisemitismus, který je už bohužel všudypřítomný. Od něj je pak krůček k honu na Židy. I to už někdy vidíme. Proto ve světle přízraku nového holocaustu musíme vidět i zatykač, který vydal Mezinárodní trestní soud.
