Sociální demokracie může klidně splynout s KSČM. Názory Maláčové a Konečné jsou k nerozeznání
Předsedkyně SOCDEM Jana Maláčová hlásí návrat ke „staré dobré sociální demokracii“. Její rétorika se současně viditelně sbližuje se šéfkou KSČM Kateřinou Konečnou, s níž chce kandidovat v „alianci proti ožebračování pracujících“. Jejich rozdíly se rychle stírají.
Co spojuje Janu Maláčovou a Kateřinu Konečnou? Obě dostávají mimořádný mediální prostor a konkurují Andreji Babišovi v dryáčnické kritice vlády. Sbližují se i jejich postoje. Jediným větším rozdílem je (zatím) odlišný názor Sociální demokracie na členství v NATO, i když i v této věci se Maláčová začíná posouvat k narativům KSČM.
Maláčová a letadýlka
Komunisté zpochybňují modernizaci armády, kdy je zastaralá sovětská technika nahrazována dodávkami obranných systémů podle standardů NATO. Nepolevili ani po dramatické změně geopolitické situace po ruské invazi na Ukrajinu. Do tohoto kontextu zapadá i vyjádření Maláčové, již rozlítil nákup amerických stíhaček.
„Paní ministryně obrany právě zaplatila čtyři miliardy korun za to, abychom měli dvě stíhačky F-35 – ne až v roce 2031, ale již v roce 2030. Nemám slov. Takže na letadýlka peníze jsou, ale nejsou pro kuchařky ve školách nebo pečovatelky v důchodcích,“ uvedla.
Šéfka SOCDEM dále v jednom z rozhovorů vykládá, že je zapotřebí okamžitě nastolit mír se svérázným odůvodněním: „Zbrojařské koncerny se napakovaly, sklady vyprázdnily a už by mohly dát zase na chvíli pokoj.“
Mír si jistě přeje každý co nejdříve, nejvíc sužovaná Ukrajina, ale jde o to, za jakých podmínek. Komunistům je ukradené, zda to bude naprostá kapitulace Ukrajiny a citelné omezení její suverenity, jak si přeje Putin.
I kdyby Ukrajinu hodil přes palubu nový americký prezident Donald Trump, v což doufá místní proputinovská scéna a nahrávají tomu některé jeho předvolební výroky (jež se nemusejí potvrdit), zůstává jednou z klíčových priorit otázka národní bezpečnosti.
Maláčová ignoruje, že už v letošním roce byl zákonem navýšen státní rozpočet na dvě procenta výdajů na obranu v souladu s požadavky NATO. Nejde o peníze navíc a urychlení armádních dodávek je při pohledu na expanzivní hrozby Kremlu ve strategickém zájmu České republiky.
Zužování pomoci Ukrajině na „napakování zbrojařských firem“ je potom ryze bolševická terminologie, kterou známe už z éry studené války v době normalizace.
Přátelé Kremlu
Maláčové nevadí nepolevující náklonnost KSČM ke Kremlu, kterou se netají už od časů první republiky, kdy se Gottwald jezdil učit do Moskvy, jak demokratům zakroutit krkem. Vážně uvažuje o předvolební koalici, přičemž s touto představou uspěla na volebním sjezdu s neskrývanými sympatiemi Miloše Zemana.
Maláčová prokazuje neuvěřitelnou dávku naivity. Dušovala se, že Sociální demokracie nepůjde na kandidátkách komunistické strany. Jenže projekt STAČILO je dominantně postavený na kandidátech KSČM a ostatní marginální straničky jim dělají jen křoví.
Koncept STAČILO nyní schválilo vedení KSČM i pro volby do Poslanecké sněmovny. Znamená to, že se fakticky na její kandidátky poskládají zástupci dalších menších stran. Komunisté tím obcházejí přiznanou koalici (modelově typu Spolu), kde je potřebné vyšší kvórum pro vstup do sněmovny.
Konečná se zároveň hlásí, že bude do sněmovny kandidovat a pokud uspěje, vzdá se europoslaneckého mandátu. KSČM zároveň trvá na tom, že se v takovém případě vytvoří jeden parlamentní klub. To se neslučuje s představou Maláčové, že sociální demokraté chtějí fungovat jako samostatný subjekt.
Ve vleku KSČM
Pokud SOCDEM na koncept KSČM přistoupí, znamenalo by to faktické neformální sloučení obou stran. Napovídá tomu i sbližování názorů Kateřiny Konečné a Jany Maláčové, jež jsou dnes k nerozeznání.
Maláčová chce napodobit francouzskou předvolební koalici Novou lidovou frontu (NFP), jež zabodovala v letošních parlamentních volbách. To však úplně nehraje.
Poměry v této široké koalici, zahrnující levicové, krajně levicové a ekologicky zaměřené strany, jsou přesně obrácené. Nejslabším článkem je Francouzská komunistická strana, jež měla tradičně blízko i k československým komunistům. Získala nejméně mandátů.
Není také známo, co říká Maláčová na názory středovějších subjektů koalice NFP, jež považují pomoc Ukrajině za jednu ze svých priorit. „Pokud necháme Rusko vyhrát, riskujeme, že se všichni ocitneme v situaci, kdy se Rusko nezastaví,“ prohlásil vůdce Socialistické strany Olivier Faure.
Příměr k francouzské alianci je sice možný, ale spíš jako její karikatura. Maláčové nevadí ani fakt, že Konečná nedovedla svůj projekt do žádné evropské frakce. Nejbližší je mu Strana evropské levice, ale KSČM ani její marketingový převlek STAČILO nepodepsaly její stanovy. Podle kritiků kvůli tomu, že se nechce zcela distancovat od své stalinistické minulosti, což je v této frakci podmínkou přijetí.
Stará dobrá sociální demokracie
Jak si Maláčová představuje návrat „staré dobré sociální demokracie“? Z rozhovorů to vyčnívá poměrně jasně. Znovu oprašuje masivní zvyšování daní a sociálních výdajů a Špidlovo heslo „zdroje jsou“. Příliš se neliší od jejího vyjádření, že ji „strašně unavuje otázka, kde na výdaje vezmeme“, což je podle ní „taková hloupá, plytká diskuze“.
SOCDEM pod novým vedením oprašuje i jiné okřídlené rčení bývalého šéfa sociálních demokratů Jiřího Paroubka, dalšího potenciálního partnera v její alianci, že „státní dluhy se platit nemusí“.
Maláčová to vztahuje i na prvoinstanční rozhodnutí soudu, kdy má SOCDEM zaplatit potomkům právníka Zdeňka Altnera, jenž jim vysoudil Lidový dům, téměř půl miliardy korun. „Rozhodnutí obvodního soudu považujeme za nezákonné a ihned se odvoláme,“ říká. Zevnitř SOCDEM zaznívají nehorázná obvinění, že jde o politický proces.
Šéfka Sociální demokracie asi míní návratem i opětovné spojování s hnutím ANO, na které doplatila tvrdým pádem preferencí, z něhož se dosud nevzpamatovala. Následný odchod do mimoparlamentní opozice odskákalo tehdejší Hamáčkovo vedení.
Maláčová nepovažuje ponižující roli sociálních demokratů v Babišově vládě za chybu. Hodlá ji opakovat - pokud uspěje, což není jisté. Hnutí ANO se dnes v každém případě nabízejí samí toxičtí a zradikalizovaní potenciální partneři. Inu vrána k vráně sedá.
