Petr Havel: Vodohospodářství v ČR čekají megainvestice za stovky miliard korun
Tuzemské vodohospodářství a zejména pak současné čistírny odpadních vod (ČOV) stojí aktuálně před největší technologickou (a investiční) výzvou ve své novodobé historii. Na půdě EU byla totiž 5. listopadu definitivně schválena novelizace Směrnice o čištění městských odpadních vod (zkratka UWWTD), čímž odstartovala třicetiměsíční lhůta pro začlenění cílů uvedené směrnice do naší legislativy a následně do vodohospodářské praxe.
Podstatou této směrnice je přitom zejména zpřísnění v současnosti platných maximálních limitů dusíku, fosforu a dalších látek v odpadních vodách vypouštěných do prostředí z ČOV, ale také dosažení energetické neutrality ČOV v horizontu příštích dvaceti let. To vše se má týkat prakticky všech větších čistíren na našem území, respektive těch, které obhospodařují lokality s počtem obyvatel větším než tisíc (takzvaných EO – ekvivalentních obyvatel). Což je další ze zásadních parametrů novelizace, neboť do současné doby se směrnice týkala čistíren obsluhujících území o počtu 2 000 obyvatel. To je značně nevýhodné právě pro ČR, která je charakteristická velkých počtem malých sídel (obcí), což výrazně navyšuje objem nutných investic. Ten odhaduje Sdružení oboru vodovodů a kanalizací ČR (SOVAK ČR) na celkových více než 400 miliard korun (zhruba 20 miliard korun ročně), což je mimochodem podstatně více, než činí odhadované náklady na výstavbu jednoho jaderného bloku. Jen o něco nižší náklady (zhruba 16 miliard korun ročně) na aplikaci směrnice v ČR odhaduje přitom také v oboru vodohospodářství renomovaná společnost WAREG.
Ačkoli se může zdát na první pohled zmiňovaná třicetiměsíční lhůta na potřebné změny legislativy relativně dlouhá, času na ně moc není. Podle ministra zemědělství Marka Výborného si totiž směrnice vyžádá novelizaci zhruba 20 zákonů, norem a vyhlášek, mimo jiné i novelu rámcového vodního zákona, zákona o vodovodech a kanalizacích, změnu emisních limitů či změny ve stávajících integrovaných plánech pro srážkové vody. Právě Ministerstvo zemědělství (MZe) má mít aplikaci směrnice především na starosti, změny se však dotknou také energetických opatření, a oblast vodohospodářství tak patří a zejména bude také patřit mezi resorty, jichž se bude týkat všeobecné technologické přezbrojení. U veřejnosti však o tom dosud příliš velké povědomí není, ačkoli to budou právě občané, z jejichž kapes budou Evropou schválené změny v čištění odpadních vod především hrazeny.
Dít se tak bude zejména prostřednictvím zvyšování poplatků za vodné a zejména stočné. K tomu ovšem bude nutná cílená a srozumitelná osvěta, jak se mimo jiné shodli účastníci každoroční největší tuzemské vodohospodářské akce „Provoz vodovodů a kanalizací“, která proběhla za účasti tří ministrů v uplynulém týdnu v Českých Budějovicích. I přes schválení směrnice na úrovni EU je bohužel stále nevyjasněná celá řada otázek, například jak budou v ČR vymezeny citlivé oblasti ohledně limitů a rizik fosforu či kterých ČOV se bude týkat požadovaná energetická neutralita. Je přitom zřejmé, že způsob nastavení tuzemské legislativy a parametrů, jimiž budou ČOV povinné se řídit, také do značné míry rozhodne o konečné celkové výši investic.
Vodohospodáři se v této souvislosti obávají, že se naši úředníci a zákonodárci budou řídit v ČR často uplatňovaným principem označovaným jako „papežštější než papež“, přičemž jako příklad uvádějí aktuálně připravovanou novelizaci vodního zákona stanovující v některých lokalitách přísnější limity na fosfor, než jaké požaduje EU. Také proto vznikla 38členná skupina odborníků v čele se SOVAK ČR, kteří zformulovali jako podklad pro kroky MZe souhrn opatření a návrh harmonogramu kroků, které je nutné k zajištění UWWTD v podmínkách ČR učinit tak, aby byly zároveň splněny požadavky EU, ale aby se zároveň zbytečně neplýtvalo finančními prostředky, přičemž samotné MZe ústy ministra spolupráci vítá.
Podle ministra životního prostředí Petra Hladíka by mělo být výsledkem směrnice především zlepšení stavu povrchových vod, kam vyčištěná odpadní voda z ČOV odtéká. Podle zatím posledních statistik z roku 2019 totiž v ČR nevyhovuje parametrům takzvaného „dobrého stavu“ 79 procent vodních útvarů v ČR. Výsledkem je mimo jiné často nevyhovující kvalita vod v přírodních nádržích ke koupání, ale také riziko úhynů ryb ve stojatých nebo pomalu tekoucích vodách. Horší kvalita povrchových vod, které tvoří zhruba polovinu zdrojů vody k výrobě pitné vody, také zvyšuje náklady na její výrobu. Zpřísnění limitů při vypouštění odpadních vod z čistíren odpadních vod je tak v obecné rovině pro veřejnost i životní prostředí správným krokem, a otazníky tak vzbuzují hlavně obrovské investice s dosažením požadovaného stavu spojené.
Nutnost plnit požadavky směrnice je rozfázována podle velikosti ČOV a podle intenzity (a tedy nutné technologie) k samotnému čištění. Jako první musí splnit požadavky největší ČOV nad 150 000 EO, kterých je v ČR sice jen 10, jako poslední nejmenší čistírny, kterých je aktuálně 133. Celkem půjde o zhruba 600 ČOV, jichž se kromě zpřísněných limitů bude týkat také energetická neutralita, při jejímž dodržení by měly vyprodukovat tolik energie, kolik ke svému provozu spotřebují. I proto počítá se začleněním ČOV do svých energetických plánů i nedávno jmenovaný ministr průmyslu a obchodu Lukáš Vlček.
Všechny směrnicí dotčené ČOV by měly postupně používat technologie zajišťující takzvané kvartérní čištění, při kterém jsou používané technologie schopné z vody před jejím vypuštěním do přírody odstraňovat i pozůstatky farmaceutických látek a obecně „mikropolutanty“. Investice do nich jsou ovšem nejnákladnější, a proto se při zajištění směrnice počítá s tím, že by se na financování uvedeného, technologicky nejsložitějšího stupně čištění podílely až z 80 procent farmaceutické a kosmetické firmy jakožto producenti příslušných, vodu kontaminujících látek. To ovšem generuje předpoklad, že se směrnice může postupně projevit také v nárůstu cen léčiv a jim obdobných přípravků.
