Jefim Fištejn: Trump tajně jedná s Putinem o ukončení války aneb Co jsem viděl na vlastní oči?
Realita není vždy to, co je nám jako skutečnost předkládáno sdělovacími prostředky. Leč snahy očistit ji od mediálních nánosů, od nechtěných nebo záměrných pokřivení, naráží na efekt domnělé paměti, která se tváří coby osobní zážitek. Takový jedinec by za svou verzi skutečnosti dal ruku do ohně a jen těžko uvěří, že se stal obětí zdařilé manipulace. Setkáváme se s tím dnes a denně, ale obzvlášť běžně, takřka výlučně, řádí tzv. lžipaměť ve všem, co se týká činnosti a výroků Donalda Trumpa, nově zvoleného prezidenta Spojených států.
Kdykoli se snažím zpochybnit klasický soubor výmyslů, záludných zkazek a mýtů spojených s jeho působením, narážím na obvyklou námitku: „Ale vždyť jsem to viděl na vlastní oči!“ Případně „slyšel na vlastní uši“! A na tvrzení, že viděl a slyšel jen to, co média potřebovala, aby viděl a slyšel, jen nevěřícně kroutí hlavou. Nejde vůbec o vytržení úryvků vět z kontextu či o podsouvání kýženě pokrouceného výkladu pronesených slov. Často se jedná o cílenou výrobu zcela vyumělkovaných fejků.
Příklad doslova z těchto dnů: několik amerických veledeníků z hlavního proudu a televizní monstra typu MSNBC s odvoláním na spolehlivé zdroje z nejbližšího okolí Donalda Trumpa přispěchaly se senzační zprávou o tom, že staronový prezident hned po svém zvolení uskutečnil tajný telefonický rozhovor se svým ruským protějškem Putinem, známým to kazisvětem. A že zdroje byly mimořádně spolehlivé a Trumpovi blízké, prozradily v nejjemnějších detailech obsah přísně tajného rozhovoru. Jako by stály vedle a nejen poslouchaly, ale také zaznamenávaly slovo od slova. Tak jsme se dozvěděli, že Trump nabídl Putinovi zmražení současných frontových čar na rusko-ukrajinské frontě, zaručil svému pánovi, že nikdy nepřipustí vstup Ukrajiny do NATO, ale i jinak drobně vyprodával zájmy kolektivního Západu. Senzačně to dokreslovaly ilustrační záběry Trumpa se sluchátkem u ucha, čemusi pozorně naslouchajícího a Putina cosi do telefonu rozkazujícího.
Pár dnů nato „Putinův knírek“, jak se v Rusku běžně přezdívá mluvčímu Kremlu Dmitriji Peskovovi, prohlásil, že až doteď mezi Trumpem a Putinem žádný telefonát neproběhl. A teď, babo, raď – co je vlastně pravda? Jde totiž o to, že takový kontakt z principu nelze utajit, probíhá po velmi složité domluvě, jíž se účastní velké množství různých operativců, spojařů a rozvědčíků. Hovor bývá stoprocentně zaznamenán a uložen do archivu. Pokus o jakékoli utajení je mimořádně nebezpečný, neboť lež může být prozrazena značným množstvím neukázněných vykonavatelů. Obzvlášť v situaci Donalda Trumpa, který je obklopen týmy stále věrnými jeho demokratickým odpůrcům, by každé prozrazení vyústilo v obrovský skandál. A vůbec není samozřejmý důvod takového utajování. Co asi získal Kreml tím, že popřel telefonát, když taková skutečnost může kdykoli vyplout napovrch?
Co si ale máme v tom případě myslet o věrohodnosti senzační publikace protitrumpovského amerického tisku? Co si máme počít s tou nápadně „přesnou“ informací o obsahu rozhovoru, která připomíná stenografický záznam? A co si nakonec máme myslet o faktu, že ani velevážené tiskoviny Washington Post či New York Times, ani televizní kanál MSNBC se nikdy neomluvily svým čtenářům a divákům, zprávu nepopřely, ba ani se k ní nikdy nevrátily v nějakém vysvětlujícím komentáři? Senzační odhalení zůstalo viset ve vzduchu a visí tam i nyní.
Ale pokud někdo bude konfrontován s problémem, třeba v souvislosti s tvrzením, že Trump je Putinův fámulus věrně plnící rozkazy svého pána, leckdo se odvolá na žitou zkušenost: „Ale vždyť jsem to viděl na vlastní oči!“ Sémě již padlo na úrodnou půdu a jeho ovocem bude historická křivda. Z takových křivd založených na domnělé paměti je složen celkový obraz politika mimořádně „nebezpečného pro demokracii“.
