Petr Havel: Jak je to se soběstačností ČR v zemědělské a potravinářské produkci?
Jedním z evergreenů v diskusích o pozici našeho zemědělství v rámci EU a jeho konkurenceschopnosti je soběstačnost ČR v produkci zemědělských surovin a výrobě potravin. Míra soběstačnosti je přitom často označována jako nedostatečná a jako trend vedoucí k úpadku tuzemského zemědělství, a spotřebitelé jsou vyzýváni k tomu, aby preferovali nákup tuzemských potravin z komodit vyprodukovaných v ČR.
Vyšší míra potravinářského patriotismu tuzemských spotřebitelů by byla jistě žádoucí a žádoucí by také bylo zvýšit onu soběstačnost v některých komoditách. Situace ale není zas tak tragická, jak se z některých vyjádření jeví. Podle Zprávy o stavu zemědělství za rok 2023 (nazývané také jako „Zelená zpráva“) byla totiž loni zhruba v polovině základních zemědělských surovin ČR nejen soběstačná, ale i výrazně přebytková. To se týká zejména rostlinné výroby, přičemž soběstačnost ČR v produkci pšenice byla loni 205,1 procenta, ječmene 126,5 procenta, cukrové řepy 129,0 procenta a řepky 105,2 procenta. Naopak nízká soběstačnost ČR vychází podle Zelené zprávy u zeleniny (43,9 procenta), ovoce (produkce jablek na úrovni 51,7 procenta), a brambor (72,0 procenta). Soběstačnost v produkci zeleniny se přitom loni mírně zvýšila na rozdíl od většiny dalších komodit, u nichž soběstačnost naopak mírně poklesla. Data za letošní rok, který ještě neskončil, nejsou zatím známá, lze ale důvodně předpokládat, že letos se míra nesoběstačnosti prohloubí vzhledem k historicky nejnižší úrodě ovoce (jarní mrazy), nízké úrodě řepky (hlavně kvůli poklesu osevních ploch) i obilovin (především nižší hektarové výnosy), na čemž se letos výrazně podepsala nepřízeň počasí. Naopak brambor by mělo být letos více a stejně tak máku, což je sice minoritní komodita, ale důležitý exportní artikl (ČR je největším vývozcem máku na světě).
O něco horší je to se soběstačností v živočišné výrobě i v ní ale dokáže naše země vyrobit více, než sama spotřebuje. To se týká zejména skotu (soběstačnost 143,4 procenta) a mléka (také 143,4 procenta). Relativně vysoká soběstačnost ČR je (či byla) u vajec (89,8 procenta) i drůbeže (73,3 procenta), a problém tak představuje zejména soběstačnost v produkci vepřového masa (46,3 procenta). Větší problém nicméně spíše představují trendy – v loňském roce se až na výjimky mírně snížila soběstačnost ČR u devíti z 15 sledovaných základních zemědělských surovin a vzrostla pouze u čtyř. Jak už bylo řečeno, v letošním roce současná soběstačnost ještě nepochybně poklesne, lze ale doufat, že půjde o dočasný trend.
Zatímco soběstačnost ČR v produkci zemědělských komodit není zatím žádnou zásadní tragédií, v případě produkce a prodeje potravin je stav v některých oborech horší. Typické je to zejména v mlékárenské oblasti, kdy je sice ČR v produkci mléka přebytková, ale podíl mlékárenských výrobků na našem trhu ze zahraničí se pohybuje od 30 do 50 procent (například u dnes tak slavného másla). Což znamená, že ČR má v některých případech surovin k výrobě potravin dostatek, spotřebitelé ale nakupují výrobky ze zahraničí, většinou kvůli nižší ceně.
Právě proto ale není nutné usilovat o co nejvyšší soběstačnost, neboť na tom v důsledku obvykle prodělá spotřebitel. Ostatně žádná země EU není plně soběstačná v tom smyslu, že by potraviny na svůj trh ze zahraničí a z EU vůbec nedovážela. Což je dáno i přírodními a klimatickými podmínkami, které jsou v rámci EU dost odlišné, a nelze tak na celém území Unie pěstovat stejné plodiny nebo chovat stejná plemena hospodářských zvířat.
Výzvou pro naše zemědělství, potravinářství i spotřebitele je tak možné navýšení produkce v těch oblastech, pro které jsou podmínky v ČR vhodné, což se mimo jiné týká zeleniny a například i jablek, jichž jsou naši spotřebitelé největšími konzumenty. Právě spotřebitelé přitom mají soběstačnost naší země v produkci a spotřebě potravin do značné míry ve svých rukou – pokud by totiž tuzemské potraviny z tuzemských surovin ve větší míře nakupovali, může se soběstačnost díky vyššímu odbytu také zvýšit. Spotřebitelský patriotismus je přitom v rámci EU poměrně výrazným fenoménem, který přebíjí i preferenci co nejnižších cen, což je bohužel ale pro změnu fenomén v ČR.
