Hattrick Izraele: Hizballáh a Hamás jsou na kolenou, plány islamistických ďáblů z Íránu nevycházejí
Plán íránských ajatolláhů nevyšel. Koordinované útoky vedené na Izrael teroristy Hamásu z palestinské Gazy a Hizballáhu z Libanonu, což jsou zástupné organizace teokratického režimu v Teheránu, byly odraženy. Armáda židovského státu od října loňského roku zásadně oslabila vojenské schopnosti obou teroristických skupin, zabila jejich vůdce i mnoho dalších velitelů a také poškodila armádní i jadernou infrastrukturu Íránu. Hizballáh teď musel v Libanonu souhlasit s příměřím a podmínkami Izraele. Nepřátelé na Blízkém a Středním východě tak míří do nové a nejisté kapitoly svého desetiletí trvajícího konfliktu. Hlavní otázkou teď je, kdy nastane příměří v Gaze.
Podobně jako v minulosti ani teď nevyšly predikce nejrůznějších expertů, že Izrael nebude schopen plnohodnotných vojenských operací na různých místech, že teroristy z Hamásu a Hizballáhu není možné zásadně zdecimovat, že nemůže být zničena jejich infrastruktura a že celý Blízký východ se ocitne ve válečném ohni. Stal se opak. Izrael vojensky uspěl na celé čáře. Hamás a Hizballáh se budou z poslední lekce vzpamatovávat léta. A volání Íránu, který vyzývá ke zničení Velkého Satana (USA) i Malého Satana (Izrael), vede k jeho vlastnímu oslabení.
Jak ukázaly poslední dny, nenaplnil se ani strategický záměr Hizballáhu, který zdůrazňoval jeho dnes již mrtvý vůdce Hasan Nasralláh, že příměří v Libanonu bude možné pouze tehdy, pokud ho nejprve dosáhnou Hamás a Izrael v Gaze. Ani tento předpoklad nevyšel. Tím se teroristé z palestinského Hamásu ocitají v Gaze v mnohem slabší pozici, neboť nyní zůstávají sami bez možnosti větší podpory íránských zástupných skupin.
Na rozdíl od války na Ukrajině se ukázalo, že pokud Amerika zůstane pevně na straně Izraele, dodává mu dál zbraně, poskytuje informace a přímo se logisticky podílí na jeho vojenském tažení, nemají nepřátelé západní civilizace šanci vojensky uspět. Výhrady k postoji USA v případě blízkovýchodních konfliktů ale byly slyšet z celého světa, i ze zemí Evropské unie a také z Česka. Je přitom pozoruhodné, že především díky Spojeným státům bylo možné ujednat příměří v Libanonu, i když Amerika není neutrální, jasně stojí na straně Izraele. Současně je ale Washington pořád nejúčinnějším prostředníkem v podobných konfliktech. Pro Západ je dobře, že to nebyla Čína nebo Rusko, což někteří rozumbradové také prorokovali. Málokdo zná dobře místní reálie, a tak se zapomíná například na to, že Spojené státy byly i prostředníkem v přelomové dohodě z roku 2022, která vůbec poprvé stanovila jasné námořní hranice mezi Izraelem a Libanonem. A několik dní stará smlouva o novém příměří předpokládá, že by se mělo jednat i o vyjasnění sporů ohledně pozemních hranic mezi židovským státem a Libanonem. To by byl další krok vpřed.
Teď vzrůstá i naděje, že se dočkáme také příměří v Gaze. Má to jednu hlavní podmínku – propuštění izraelských rukojmí. Bez toho vláda premiéra Benjamina Netanjahua neustane v tlaku na Hamás.
Zdá se, že teroristé z Hamásu jsou konečně ochotni přistoupit na nějaké ústupky, i když si pořád kladou nepřijatelné podmínky. O dohodě a příměří v Gaze vyjednávají s Izraelem a Hamásem společně USA, Egypt, Turecko (tam teď sídlí zbytky vedoucích představitelů Hamásu) a Katar (to byl v posledních letech jeden z hlavních finančních sponzorů Pásma Gazy). Intenzivně se také jedná o znovuotevření hraničního přechodu Rafah do Egypta, který je již měsíce uzavřen. Je to nejdůležitější „brána do světa“ pro obklíčené Palestince a rovněž místo, kudy může proudit masivní humanitární pomoc. Což se ovšem stane jen tehdy, když bude někdo kontrolovat, aby s ní nepřicházely i zbraně, jak tomu bylo v minulosti.
Možnosti zastavení bojů v Libanonu a následně i na palestinských územích vycházely přitom i z dalších předpokladů.
Války v Gaze a Libanonu přinesly především nezměrné utrpění místním civilistům. Je nutné to zastavit.
Dalším důvodem je to, že Izraelské obranné síly (IDF) jsou sice supersilné a skvěle vycvičené i vyzbrojené, ale už jsou také vyčerpané. To se týká zejména záložníků, z nichž někteří již nechtějí nastoupit do další služby. Také izraelská veřejnost je už z konfliktů unavená.
Hizballáh a další libanonské politické frakce pak doma čelily obrovským tlakům. V důsledku posledního konfliktu uteklo z domovů na 800 tisíc lidí. Většina z nich jsou šíité, což je odnož islámu, z níž Hizballáh vychází. Zvýšilo se tak riziko sektářských bojů mezi šíity a ostatními frakcemi v zemi, což jsme už v minulosti několikrát zažili. Libanon je už delší dobu také v zoufalé ekonomické situaci. Kvůli politickým sporům je prázdné křeslo prezidenta (Hizballáh chtěl ve funkci svého člověka) a už dva roky funguje jen prozatímní vláda. Politický a hospodářský systém byl na pokraji kolapsu a tvrdé izraelské vojenské údery marasmus ještě prohloubily. Je čas na restart země. U toho slíbila pomoct například Francie i další státy.
Ukončení bojů může být i důsledkem výsledku amerických voleb. Návrat Donalda Trumpa do Bílého domu totiž nevěští pro nepřátele Izraele nic dobrého. Trump se sice snaží o vyjednávání s kýmkoli, ale pokud se nedobere rychlého výsledku, začne jednat z pozice síly. To je silný vzkaz především pro Írán. Pokud se Trump rozhodne zaujmout k Teheránu a jeho zástupcům v regionu ještě více jestřábí postoj, bude s nimi zle. Naopak příměří v Libanonu a Gaze, uvažovaná historická mírová dohoda mezi Saúdskou Arábií a Státem Izrael či opatrný neoficiální kontakt nového íránského prezidenta Masúda Pezeškjána
s novou americkou administrativou by mohly vést k alespoň nějakému uklidnění.
Ovšem trvalá mírová dohoda zejména mezi Izraelem a Palestinci na obzoru rozhodně není. Na to zatím neuzrál ani čas, ani mentalita na obou stranách barikády. Poslední vývoj tak může být jen další přestávkou před novou válkou. Doufat v nějaký mírovější obrat ale můžeme vždy, i když to zatím nikdy nevyšlo.
