Výsledek voleb v Rumunsku může ovlivnit akceschopnost východního křídla NATO
Vítěz prvního kola volby rumunské hlavy státu Calin Georgescu patří k orbánovsko-ficovsko-babišovské škole politického myšlení. Kandidaturu postavil na kritice Severoatlantické aliance a Evropské unie. Pro NATO to znamená potenciální vážný problém.
První obětí rumunských prezidentských voleb se staly průzkumy veřejného mínění; žádný z nich se výsledkům prvního kola z neděle 24. listopadu ani nepřiblížil. Překvapivým lídrem se stal nezávislý kandidát Calin Georgescu se ziskem 22,9 procenta hlasů. Průzkumy mu přitom přisuzovaly až třetí místo za Elenou Lasconiovou a současným premiérem Marcelem Ciolacuem; ti však oba dostali jen kolem 19 procent. (Druhé místo nakonec těsně získala Lasconiová a postoupila do druhého kola, které proběhne 8. prosince).
Druhou obětí mohou být postkomunistické ideály a dosavadní prozápadní orientace Rumunska. Zatímco Lasconiová i Ciolacu zhruba drží dosavadní trend, Georgescu je z nacionalisticko-populistické školy. Jeho kandidatura do značné míry stála právě na kritice tohoto prozápadního směřování.
Jestliže však výsledek prvního kola překvapil organizátory průzkumů, do širšího trendu evropské politiky posledních deseti let zapadá velmi dobře. Nespokojení voliči odmítají mainstreamové strany a jejich kandidáty ve prospěch těch, kteří podporují neortodoxní myšlenky – i takové, jež donedávna byly tabu.
Strategická pozice
To je i případ Rumunska, člena NATO i EU, země poměrně velké a lidnaté, ač relativně chudé. Výsledku voleb dodává na důležitosti především zeměpisná poloha Rumunska v kombinaci s načasováním – odehrávají se v době, kdy Rusko válčí s Ukrajinou přímo a s NATO nepřímo.
Rumunsko je jedinou zemí kromě Ruska, která hraničí s Černým mořem i s Ukrajinou. To mu dává klíčovou roli při zajišťování hospodářské i vojenské stability východní hranice evropské civilizace.
Právě přes Rumunsko vedou důležité energetické a obchodní trasy do západní Evropy. V rámci NATO v zemi sídlí významné americké vojenské základny – letecká (Mihail Kogalniceanu) a pozemní (Deveselu). Na posledně jmenované byl donedávna umístěn jediný americký systém balistické obrany Aegis Ashore v Evropě. Bukurešť také těsně spolupracuje s USA v oblasti sdílení zpravodajských informací a boje proti terorismu.
Kromě toho je Rumunsko i mostem mezi západní a východní Evropou. Podporuje úsilí o spolupráci s postsovětskými zeměmi, pomáhá stabilizovat Moldavsko, na něž si putinovské Rusko brousí zuby, a do jisté míry i posiluje pozici Ukrajiny.
Na rumunském postoji k tomu všemu proto záleží více, než jak by bylo lze usuzovat pouze z pohledu (například) na ekonomickou výkonnost země. Tamní politické změny by mohly významně ovlivnit schopnost NATO řešit regionální bezpečnostní trable.
V tamním politickém systému se prezident dělí o moc s parlamentem. Přisuzuje mu to roli menší než v USA i Francii, ale větší než v Česku nebo Německu. Hlava státu jmenuje premiéra, šéfa domácích a zahraničních zpravodajských služeb, přičemž nominované musí schválit parlament.
Papežštější než papež
Rumunský prezident rovněž dohlíží na zahraniční politiku a národní bezpečnost. Co víc, předsedá tamní Nejvyšší radě národní obrany a může vést zasedání vlády o záležitostech spadajících do ústavní kompetence této rady. Následující dvě neděle tedy budou mimořádně důležité: Rumuni budou 1. prosince volit parlament a o týden později rozhodnou o prezidentovi.
Georgescu má politických zkušeností na rozdávání, ve státní správě působí od roku 1991. Jeho jméno se v letech 2011 a 2012 objevovalo v souvislosti se jmenováním šéfa úřednické vlády; nakonec mu však řečený post v obou případech unikl. Poté na sebe upoutal pozornost až v roce 2020, kdy se připojil k populistické, nacionalistické Alianci pro svaz Rumunů (myslí se tím svaz rumunských a moldavských Rumunů).
Partaj známá pod zkratkou AUR se však s Georgescem v roce 2022 rozešla poté, co začal mluvit (zde církev svatá promine vžitý obrat) papežštěji než papež. Novopečený národovec začal hájit ultranacionalistického meziválečného politika Corneliua Zelea Codreanua, vůdce tamní fašistické Železné gardy. Stejně pochvalným tónem mluvil i o Ionu Antoneskovi, odsouzeném (a v roce 1946 popraveném) válečném zločinci.
„Naši lidi“ po rumunsku
Když od něho dali ruce pryč kolegové nacionalisté z AUR, pochopil Georgescu, že pro něho bude výhodnější kandidovat z pozice nezávislého, než aby se snažil spojovat s jinou politickou stranou. Co však zprvu vypadalo jako politická sebevražda, jej vyneslo do čela prezidentského souboje.
Jak na to došlo? Georgescu se v kampani soustředí na kritiku pětatřiceti let postkomunistické historie Rumunska. Podle něj nepřinesla obyčejným Rumunům (zde český čtenář slyší ozvěnu „našich lidí“) žádný prospěch. Využívá jisté nostalgie, která bagatelizuje hrůzy minulosti, a dává vzpomenout na stabilní pracovní místa, dostupné bydlení a bezpečnost života za železnou oponou.
Že ona stabilita nestála za mnoho („soudruh Ceausescu snídá a celé Rumunsko mu přeje dobrou chuť,“ říkal hořký vtip té doby) a že ji musely vynucovat všudypřítomná policejní kontrola a mohutný zpravodajský aparát, zůstává jaksi stranou. Georgescu mluví jako svého druhu křesťanský mystik; odvolává se na víru a „tradiční hodnoty“, které považuje za určující prvky jedinečné rumunské identity.
TikTok zabral
Součástí toho je i ostré vystupování proti NATO. Tvrdí, že aliance neposkytuje Rumunsku skutečnou bezpečnost, a americký systém protiraketové obrany na vojenské základně Deveselu označil za „diplomatickou ostudu“. Tvrdí, že Rumunsko by se mělo vymanit z vlivu a propagandy Západu, pochopit „moudrost“ Ruska a „podporovat mír“.
Řeklo by se, že na podporu míru a souběžné chápání moudrosti Ruska během ukrajinské války vyžaduje skutečně koňskou dávku mystiky, křesťanské či jiné. Fakta ovšem mluví jasně – u Rumunů to zabralo.
K úspěchu Georgescuovi pomohla intenzivní kampaň na sociálních sítích během posledních dvou týdnů kampaně. Jeho populismus zaměřený proti establishmentu byl zřejmě obzvlášť účinný na TikToku, píše server Euronews. Platforma pro šíření krátkých videoklipů je oblíbená mezi mladou generací a náročnost jejího použití se dobře shoduje s možnostmi pozornosti běžného zklamaného voliče.
Ruská média byla první, kdo předpověděl Georgescuův postup do druhého kola. Objevily se spekulace o ruském podílu na úspěchu jeho kampaně – ovšem bez důkazů. Je přitom velmi dobře možné, že žádné takové důkazy neexistují. Rusko sice jeho zahraničněpolitické názory pochopitelně vítá, ale Georgescu také obratně využívá rostoucí nespokojenosti Rumunů s mainstreamovými politickými stranami.
Jeho soupeřka v druhém kole Elena Lasconiová se ve své kampani rovněž soustředila na antimainstreamové narativy, ale z druhé strany: prosazuje „progresivní reformy“. Inkluze, LGBT+ a sociální spravedlnost – to jsou témata, jež se v její kampani objevují nejčastěji.
Polarizace na postupu
Zároveň však Lasconiová zdůrazňuje posílení demokratických institucí a boj proti korupci. Po oznámení výsledků prvního kola voleb potvrdila svou prozápadní orientaci a tvrdila, že členství v NATO a Evropské unii je důležité pro zajištění bezpečnosti země.
Úspěch antimainstreamových kandidátů v prvním kole prezidentských voleb odráží rostoucí chuť po politické změně. Jde o to, kudy ona změna povede. Zjednodušeně řečeno, Rumuni mají na výběr mezi proruským fašistou a dvaasedmdesáti pohlavími.
Takový stav věcí sám o sobě svědčí o stále intenzivnější polarizaci Rumunska (ve shodě s většinou zbytku světa). Zároveň to však přináší volbu mezi zachováním prozápadního směřování země a příklonem k izolacionismu – což de facto znamená k Rusku. Kvůli výjimečné strategické pozici Rumunska však výsledky následujících dvou týdnů promluví do záležitostí daleko přesahující jeho hranice.
