Rok před volbami a vláda pořád dělá banální komunikační kiksy
Vláda Petra Fialy znovu čelí mediálnímu tlaku kvůli svému naprosto chaotickému a nedůvěryhodnému vystupování. Před týdnem se Čapkovo dílo R.U.R. stalo realitou, jen místo robotů zvlčil státní orgán, a to Rada pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV), když se svévolně rozhodla zregulovat internet. Rada se stručně řečeno rozhodla, že si zákon z roku 2010 (!) vyloží svým vlastním způsobem a vztáhne jej téměř na všechny tvůrce na internetu.
Vládní činitelé sice přímo nemohou za to, že se jeden státní orgán utrhl z řetězu, nicméně jejich dosavadní reakce připomínají jejich ostatní komunikační kiksy, které dosud ve společnosti rezonují. Ministr kultury vystoupil hned v pátek, nicméně neřekl žádné definitivní praktické řešení; premiér Fiala, který opozici vyobrazuje jako hrozbu pro demokracii, neměl výstup žádný. Natož aby třeba vládní strany svolaly mimořádnou schůzi v Poslanecké sněmovně, kde by legislativně opatřily, aby Rada nemohla dělat takový svévolné a extenzivní výklad. Jako kdyby si vláda neuvědomovala, že si tuto taškařici běžný člověk logicky spojí s ní.
Komunikační kiksy vlády, které dosud rezonují
Jde vidět, že si vláda ze svých dosavadních komunikačních chyb nevzala žádné poučení. Můžeme začít již předvolebním slibem primárně koalice SPOLU o tom, že nebude zvyšovat daně: to nadále premiér Fiala ještě v říjnu 2022 opakoval. O sedm měsíců později, tj. v květnu 2023, při představování Konsolidačního balíčku, však vláda udělala přesný opak a zvýšila téměř všechny přímé daně. Je určitě k odborné ekonomické debatě, zda šlo o nutný krok či nikoliv. Obecně jde však o otočku o 180 stupňů, kdy vláda v čele s Petrem Fialou naprostou popřela to, co občanům o sedm měsíců dříve říkala. Není divu, že to opozice neustále opakuje a líčí premiéra Fialu jako sedmilháře.
Identický případ nastal v případě zvyšování odchodového věku do důchodu. V listopadu 2022 říkal Fiala v Blesku, že vláda věk pro odchod do důchodu nezvýší – není to ani měsíc, co schválili důchodovou reformu, která nepřekvapivě se zvýšením věku do důchodů počítá. Stejně, jak u zvyšování daní, je možné vést debatu o nutnosti a přínosnosti. Nicméně vyznění je totožné: vláda něco slibovala a pak udělala přesný opak, a to bez toho, aby srozumitelně a důvěryhodně vysvětlila, proč názorovou změnu udělala.
To stejné je případ zvyšování koncesionářských poplatků na Českou televizi a Český rozhlas. Ministr kultury Baxa zvýšení v červenci 2022 vehementně odmítal. Aktuálně, na podzim 2024, je v Poslanecké sněmovně novela, která jednak výši koncesionářských poplatků zvyšuje, jednak rozšiřuje okruh subjektů, kteří je musí platit. Opět jde o naprostou otočku, kterou volič jednoduše nemůže pochopit ani mu nebyla nijak rozumně vysvětlena.
Mimo názorové otočky v rámci praktické politiky se vládní poslanci dopustili hned několika minimálně necitlivých výroků a gest. Vzpomenout lze na výrok Markéty Pekarové Adamové o tom, ať si lidé – při drahých energií – vezmou dva svetry. Osobně si myslím, že to je logické a rozumné řešení, jak člověk může řešit energetickou krizi, pokud nemá dostatek financí. Ovšem, jak to zní od předsedkyně Poslanecké sněmovně, která pobírá statisícový plat a energetickou krizí není prakticky nijak zasažena? Minimálně papalášsky! Není pak divu, že je Pekarová-Adamová s tímto výrokem konfrontována i dnes, a také, že je nedůvěryhodná pro téměř 80 % voličů.
Podobně Vít Rakušan, dle mého názoru nevhodně, vyvěsil na budovu ministerstva vnitra černý pytel s Vladimirem Putinem. Bezesporu je Putin diktátor páchající válečné zločiny na napadené a okupované Ukrajině, takové gesto z popudu ministra vnitra však působí infantilně. Ukrajině pomohou zbraně, munice a materiální podpora, ne laciná gesta o tom, že má být Putin mrtvý. Stát však může pomáhat, je-li to občany alespoň přijímáno: tento krok však vedl pouze k polarizaci a zvýšení odporu ze strany těch, kteří Ukrajinu podporovat nechtějí.
Stejně tak výrok Petra Fialy vzhledem k sérií demonstrací na Václavském demonstraci, kdy poznamenal, že je svolávají proruské síly. Fiala to dokonce řekl tak nešikovně, že jej šlo interpretovat tak, že má na mysli i samotné demonstranty. Není z pozice politika přípustné, aby jaksi nálepkoval samotné občany.
Všichni vidíme, jak jsou tyto výroky a názorové otočky, o kterých v tomto textu píši neustále opakovány. Jde o logické důsledky jednak necitlivých a v jádru polarizačních výroků a nepochopitelných názorových změn, které voliče zpravidla štvou a vzbuzují vůči vládě nedůvěru. Není pak překvapením, že má samotná vláda mizivou důvěru a jejím čelním představitelům nedůvěřuje naprostá většina veřejnosti.
O to víc je pro mě překvapující, že si z toho vláda nebere žádné ponaučení a nadále komunikuje ve stejném režimu. Překvapením ale nebude, až příští rok voliči tyto kiksy vezmou v úvahu.
