ANO si už rozděluje vládní posty. Vondráček chce být ministrem zahraničí, přimlouvá se i Zeman
Volby budou za necelý rok, ale v hnutí ANO už začíná rvačka o ministerská křesla. Jaká jména jsou ve hře? Radka Vondráčka prý pohlcuje zahraniční politika. Chlubí se doporučením Miloše Zemana, jenž by ho považoval za skvělého ministra.
V kuloárových rozhovorech mezi zaměstnanci ministerstva zahraničí v Černínském paláci se podle Hospodářských novin hovoří o tom, kdo by mohl nastoupit místo Jana Lipavského v případě, že ANO bude po volbách sestavovat vládu. Údajně zaznívá jediné jméno – místopředseda hnutí Radek Vondráček.
Zajímá mě to a baví
„Nejdřív musíme vyhrát volby a poskládat koalici, pak se můžeme bavit o funkcích. Ale netajím se tím, že mě to zajímá. Čtyři roky jsem Česko zastupoval jako předseda sněmovny. Mám k tomu blízko, mám zkušenosti,“ potvrzuje spekulace Vondráček.
Ve stínové vládě ANO je sice veden jako kandidát na post ministra spravedlnosti, což prozatím preferuje její předseda Karel Havlíček, ale Vondráček chce zabojovat. „Teď byly jiné starosti, ale budeme se o tom bavit. Čím víc se věnuji počínání současného ministra Jana Lipavského, tím víc mě zahraniční politika baví a pohlcuje. Byla by to výzva.“
Vondráčkově výzvě nahrála interní situace, že veškeré šance poztrácel stínový ministr zahraničí a europoslanec Jaroslav Bžoch. Uškodil si poznámkou, že mu jako liberálovi nevoní členství ve frakci Patrioti pro Evropu po boku prokremelských subjektů.
Podobné pochybnosti u Vondráčka nehrozí, naopak by do této skupiny zapadl nejpřesvědčivěji ze všech představitelů ANO. Když vycítil, že je Bžoch mimo hru, přitlačil na pilu a vytasil svůj trumf.
Velmi silná osobnost
„Už Miloš Zeman zmínil, že bych byl výborný ministr zahraničí,“ pochlubil se. Bývalý prezident v zářijovém rozhovoru pro Aktuálně vyjevil svoji představu budoucí vlády.
„V parlamentních volbách budu jako věrný volič volit hnutí ANO,“ tvrdí Zeman a doplnil, že hodlá aktivně napomoci vytvoření širokého protivládního bloku ANO, SPD, Motoristů, Přísahy a Stačilo.
Šéfku komunistů Kateřinu Konečnou považuje za sociální demokratku, Okamuru za svého starého přítele a opravdu vyzdvihl i momentálního uchazeče o ministerský post. „Vidím tam velmi silnou osobnost Radka Vondráčka. Myslím si, že by byl skvělý ministr zahraničí.“
Bývalý prezident, který stále nestrávil ztrátu svého vlivu po prezidentských volbách, kde Hrad vsadil na Babiše, napadá Fialovu vládu jako nekompetentní. Jakou kompetenci nabízí jeho favorit?
Vondráček v Moskvě
Zemanovi jde hlavně o vychýlení z prozápadního kurzu směrem na východ a zdaleka není sám, o čemž svědčí formování jeho aliance. Odtud pramení nenávist vůči současnému kabinetu, jehož alternativou je pootočení geopolitického kormidla.
Speciálně pro tuto roli je Vondráček vhodný adept, jelikož už může vykázat svoje přednosti. Pamětihodná je jeho návštěva Moskvy v říjnu 2018, jež překonala i jeho předskokana, šéfa komunistů Vojtěcha Filipa.
Tehdejší předseda Poslanecké sněmovny se sešel s předsedou Státní dumy Vjačeslavem Volodinem a předsedkyní horní komory Valentinou Matvijenkovou, přičemž oba jsou už od roku 2014 na sankčních seznamech EU a USA.
Oficiální místa v Moskvě ocenila Vondráčkovu snahu o normalizaci česko-ruských vztahů. Při schůzce s Volodinem vyřídil pozdravy od prezidenta Zemana.
„Zeman hodně dělá pro rozvoj vztahů mezi našimi zeměmi, v Rusku si jej váží. Na úrovni hlav našich států vznikly velmi dobré pracovní vztahy. Považujeme za důležité, aby takové vzájemné vztahy vznikaly i na úrovni našich parlamentů,“ chválil Volodin.
Vondráček byl vytěžen i místní propagandou. Web Sputnik opatřil jeho návštěvu titulkem „Předseda českého parlamentu označil odpor vůči sankcím USA za hlavní cíl české diplomacie“. Vondráček, jenž v Moskvě napadl česká média ze zaujatosti, skutečně zpochybnil rozsah protiruských sankcí.
„Česko-ruský dialog byl deset let na nule. A vůbec se nestydím za to, že jsme se pokusili ho navázat,“ hájil se po návratu. Odmítl i výhrady, že se sešel se sankcionovanými představiteli. „Sankční seznam, to není žádná klatba.“
Zásadní rekonstrukce
Tento postoj je jistě sympatický Zemanovi, přestože ho Putin, jemuž dlouho věrně sloužil, osobně znemožnil. Týden před invazí označovala česká hlava státu zprávy o napadení Ukrajiny za výmysly CIA. Dodnes nevěří, že teroristické výbuchy ve Vrběticích spáchaly ruské tajné služby.
Vondráček, označující podporovatele Ukrajiny za válečné štváče, se osvědčuje i dnes. „Po volbách čeká českou zahraniční politiku zásadní rekonstrukce,“ prohlásil v reakci na reklamní kampaň Petra Fialy, že jeho vláda vrátila Česku respekt v zahraničí.
To platí minimálně v porovnání se skandály kolem střetu zájmů bývalého premiéra Babiše, bezprecedentně propíranými v Evropské komisi i na půdě europarlamentu.
Vondráčkovo vyjádření zní zlověstně, ale zapadá do celkového rámce chování Babišova hnutí, jež se podřídilo svému usazení mezi Patrioty pro Evropu. Jeho europoslanci opakovaně nepodpořili proukrajinské rezoluce a napadají i novou eurokomisařku pro diplomacii Kaju Kallasovou, známou svými ostrými protiputinovskými postoji, za což si v Moskvě vysloužila zatykač.
„Svou zahraniční politiku by musela změnit od základů a to neudělá,“ říká europoslankyně ANO Klára Dostálová. Z výše uvedeného vyplývá, jakým směrem.
Vraťme se k poněkud předčasnému dělení vládní kořisti, kterou provádí ANO, ale i jeho satelity. Vondráček se sice snaží, ale zatím jde o jeho zbožné přání.
Pokud by vznikl koaliční formát ANO, proč by hypoteticky nemohli řídit resort zahraničí třeba komunistka Kateřina Konečná nebo Klausova hyperloajální loutka Petr Macinka? Čím by se lišili od Vondráčka, snaživě leštícího kliky v Kremlu?
Zeman by jim i tak zatleskal a Babišovi je to úplně jedno - zahraniční politiku zužuje jen na ochranu svého dotačního byznysu. Ale to by jim to nejdřív museli voliči dovolit.
