Vladimír Mertlík: Umlčený disident Michal David a užitečný idiot Tomáš Klus
V polovině března žaloval trubadúr Tomáš Klus, následovník Mistra Jana Husa, na bezpečnostního analytika Milana Mikuleckého, jenž Kluse za jeho antisemitské kydy označil za prolhaného a užitečného idiota. Po měsících soudního procesu rozměrů kostnického koncilu dosáhl Tomáš Klus svého, když okresní soud Praha-západ rozhodl, že žalovaný se musí žalobci omluvit za označení „prolhaný idiot“. Tomáš Klus je tak díky soudnímu rozhodnutí už jen užitečný idiot!
„A to se vyplatí!“ zvolal by legendární Horst Fuchs nad tímto Pyrrhovým vítězstvím mudronose Kluse. Ten začal videa a antisemitské kydy vypouštět poté, co ho k tomu přiměla manželka Tamara po návratu z Francie, která je protižidovskými náladami (Francie i Tamara) infikovaná stejně jako Německo v listopadu 1938. Domina rodiny sama aktivně vstupovala do Klusem rozpoutaných debat a příspěvky její filozofie sdílela i organizace Youth4 Palestine. Oba manželé se aktivně zúčastnili demonstrace organizací žádajících likvidaci Izraele, a lze proto souhlasit s Barborou Koukalovou z webu Expres.cz, která text na téma Klus a světové židovstvo končí větou: „Otázka pak je, jestli by se měl nechat navádět k nějaké akci, byť i vlastní ženou, kdy to pak vypadá, že se ona, virálně slabší, snaží přes jeho slavné jméno ovlivňovat názory veřejnosti.“ Srozumitelnější by však pro Tomáše mohla být tradiční rocková výzva: „Vyndej si koule z manželčiny kabelky!“
Fakt, že budu pozornost Panoptika 28/2024 věnovat i ve druhém odstavci pop scéně, nepochybně ovlivnilo současně probíhající vyhlášení ankety Zlatý slavík. Komentář k průběhu večera i výsledkům ankety nechám aktuálně povolanějším. Po hysterické žalobě Tomáše Kluse se však ukázal být hoden pozornosti myšlenkový exces dalšího protagonisty pop music scény Michala Davida. Ten se rozhodl obšťastnit veřejnost vyjádřením k politickému a společenskému dění u nás a k situaci na Ukrajině: „Přijde mi, že jsme tak trošku policejní stát. Pokud má někdo jiný názor než ten ‚většinový‘, tak je zavržen. Kam jsme se to dostali? Vracíme se zpět do totáče. Člověk už nesmí říct svůj názor,“ řekl Michal David svůj názor, aniž by byl zatčen, dostal zákaz vystupování a byla mu odebrána kvalifikace. V komentáři ruské agrese vůči Ukrajině pak jen papouškoval teze chcimírů a ruských švábů, aniž by se zamyslel nad obsahem jejich frází: „Pomáhat tím, že tam budeme posílat zbraně, a vlastně de facto pomáhat tomu, aby se zabíjeli další lidé, tak s tím já nesouhlasím. Já bych pomáhal humanitárně, posílal léky a podobně!“ Přiznáme-li Davidovi ke cti jako bonus 200 tisíc korun, které ihned po zahájení Putinovy agrese poslal organizaci Člověk v tísni – SOS Ukrajina a vyřazení hitu Ruská Máša z repertoáru i připravovaného CD, zbývá lítost nad jeho naivitou hraničící s hloupostí, obojí způsobené politickou negramotností.
Michal David bývá často osočován jako protekční spratek minulého režimu, aniž by k tomu zavdal kdykoliv sebemenší příčinu. Nebyl členem KSČ, agentem StB ani se nečepýřil vedle Putina s medailí pro ruské šváby, jako jiní stejně slavní kolegové. Michal David nenazpíval ani nesložil díla jako Dopis Svobodné Evropě či Buď zdráv, sovětský vojáku. Nesložil dokonce ani jemu přisuzovaná spartakiádní Poupata pro skladbu starších žákyň! Ano, zpíval je, tak jako statisíce cvičenek skladbu dobrovolně nacvičovalo s cílem dostat se na Strahov. Jsou také kolaborantky?
Vzhledem k mé celoživotní profesní existenci na opačném pólu hudební scény mohu říct, že žádný z umělců žánru art-rocku či jazz-rocku si nepohvizdoval jeho písně na cestě do zkušebny, ale respektu hodná byla a je jejich komerční kvalita a úspěšnost.
Přes či právě pro výše uvedené má smysl Michalu Davidovi pár drobností na rozdíl od Tomáše Kluse vysvětlit v doučovacím kroužku Panoptika:
Pomáhaly Spojené státy po rozpoutání 2. světové války Německem a Sovětským svazem tím, že posílaly zbraně Spojencům „de facto k tomu, aby se zabíjeli další lidé“? Pomáhaly tomu, když později pomáhaly Sovětskému svazu v boji proti Hitlerovi? Neměly mu pomáhat jen zásilkami acylpyrinu, žvýkaček a teplých ponožek v zimě a slunečních brýlí v létě?
Michal prohlašuje: „Přijde mi, že jsme tak trošku policejní stát…“ aniž vzápětí vypadne z okna či je delegován založit orchestr v gulagu Soloveckých ostrovů. Má ale pocit, že dnešní doba je zvláštní, neboť „pokud v médiích vyslovím svůj názor, zlobu následně od některých lidí pociťuji na svých sociálních sítích.“ A právě v tom je, Michale, jádro pudla demokracie a svobodné společnosti. Ty můžeš říct svobodně svůj názor a druzí mohou stejně svobodně reagovat, nesouhlasit a třeba ti říct, že jsi vůl, případně idiot. Nic na tom nemění, že stejný názor jako ty mají případně i jiní a možnosti, jak s tím naložit, jsou dvě. Žalovat toho, kdo ti také jen řekl svůj názor – v reakci na tvůj – nebo se zamyslet, zda na tom není špetka či více pravdy…
