Tržby v gastronomii klesají aneb Kdo by chodil do zbytečně předražených restaurací či barů?
Doby, kdy tuzemské hospody, restaurace a bary praskaly ve švech a chození do nich bylo pravidelnou zvyklostí širších vrstev našinců, zjevně už patří do minulosti. V sektoru klesají tržby a řada podniků místo žízně hostů hasí požár svojí holé existence. Přestože v posledních letech drtilo českou společnost inflační kladivo, za současný stav gastronomie a odliv peněz ze sektoru si mohou provozovatelé těchto zařízení do značné míry sami.
Tristní stav zdejšího gastronomického sektoru nedávno představili zástupci společnosti Dotykačka provozující pokladní systémy a sekce gastronomie v rámci Hospodářské komory. Podle nich za prvních deset měsíců letošního roku klesly tržby v tuzemských restauracích a dalších gastro provozovnách meziročně o dvě procenta. Při zohlednění inflace byl propad ještě výraznější a činil osm až deset procent. Nejvíce byly bity tržby diskoték a klubů, které se meziročně propadly o 21 procent. Bary, sportbary a hotelové gastro provozovny ztratily 3 procenta a restaurace 2 procenta. Naopak se dařilo kavárnám, kterým vzrostly tržby o 3 procenta, hospody či kiosky pak zůstaly na svém.
Na celé situaci je poněkud příznačné, že pokles tržeb se odehrává v době, kdy většině lidí v Česku opět rostou reálné příjmy, ceny většiny potravin se stabilizovaly a tržby v maloobchodě už rostou čtvrtým měsícem v řadě. Jinými slovy: lidé peníze mají, utrácejí je, ale návštěvu gastroprovozů už považují za sváteční událost, nebo do hospod sice chodí, ale omezují zde své útraty, netráví tu tolik času a jdou třeba jen na pivo.
Provozovatelé gastronomických zařízení sice namítají, že od začátku letošního roku došlo k přeřazení řady nápojů a čepovaného do 21procentní základní sazby DPH či ke zvýšení spotřební daně na alkohol. U surovin však již k žádnému masivnímu zdražení (s výjimkou aktuálních cen vajec a másla) nedošlo. Zkrotit se podařilo i ceny energií a plynu, které spíš klesají. Restauratéři namítají, že tu rostou i mzdové požadavky personálu, ale nízké (oficiálně přiznané) výdělky tu byly nižší vždy, takže tento argument je spíš výmluva.
Kořeny současných problémů lze hledat v době pocovidové, kdy řada zařízení prudce zdražila, aby dohnala „výpadek“ příjmů během lockdownů. Během této doby sice řada z nich fungovala dál na bázi výdejních okének a do mnoha podniků chodili lidi zadními dveřmi a vevnitř se jedlo a pilo, jako kdyby se nechumelilo. Přesto většinová nálada ve společnosti byla vůči zdražení tolerantní. Lidé se chtěli bavit, z dob lockdownů doma měli nasyslenou spoustu neutracených peněz (ostatně to mají i teď) a nad zdražením přivřeli oko. Hospody a restaurace toho zneužily a vyhnaly ceny vzhůru a ve stejném tempu pokračovaly i v následujících kvartálech. Ostatně průběžně publikované průměrné ceny obědů v českých krajích nebo vývoj cen čepovaného piva to jen potvrzují. Přitom na základě cen surovin a dalších vstupů by se dal vývoj těchto křivek obhájit jen stěží.
Výsledek je pak takový, že lidé do restaurací chodí méně často. Do práce si stále častěji nosí jídlo v krabičce z domova, nebo když do restaurace či hospody jdou, objednají si jen nápoje a jídlo si dají po návratu až doma. Mezi mužskou částí populace je pak stále častější zvyk pořídit si výčepní zařízení domů do sklepa nebo do garáže. Místo víkendového chození do hospody se pak lidé toužící po hovoru a společnosti scházejí v těchto „domácích hospodách“. Není divu, je rozdíl koupit si pivo v sudu za 15 až 20 korun a načepovat si ho doma, nebo za něj v restauraci vypláznout 50 až 65 korun.
Tím samozřejmě nechci tvrdit, že hospody a restaurace jako takové už jsou zcela odepsané. Ne, nejsou. Ale lidé si je více vybírají a bedlivě sledují jejich nabídku i ceny. Samozřejmě v případě událostí, jako je svatomartinská husa a podobně, se cenové pohyby příliš neřeší. Nicméně tyto gastronomické události navštěvují spíš lidé, kteří nemají hluboko do kapes.
Kapitolou samou o sobě bude nadcházející zimní sezona. V horských střediscích lze očekávat masivní výstřelky u cen nápojů a jídla poblíž lanovek. Tyto provozovny se však o svůj byznys bát nemusejí. Lyžaři jsou zvyklí z Alp, kde je ještě mnohem dráž než u nás. Přesto udělají celému gastro sektoru medvědí službu.
Cenové vrtochy hospodských a nižší útraty lidí mají ještě jeden negativní aspekt. Řada lidí v minulosti chodila do pohostinských zařízení nikoliv proto, aby se tam opila, jak zákon káže, ale kvůli sociálnímu kontaktu s vrstevníky nebo známými. Vylidňováním lokálů tento tradiční společenský tmel dostává na frak a jeho výsledkem je, že si lidé neumí promluvit a ani o to nemají zájem, sedí jen doma u svých televizí a počítačů a okolní svět kolem nich tryskem ubíhá. Ale to už je povídání na jiné téma…
