Asadova nejistá budoucnost: Sýrie je už více než deset let peklem na zemi
Přes třináct let trvající občanská válka v Sýrii se v poslední době zdála být zamrzlým konfliktem Blízkého východu, který svou pozornost ve výbušném regionu dávno ztratil. Povstalci ze severozápadu země se postarali o pořádné pozdvižení. V posledních dnech se jim povedlo dobýt několik velkých měst včetně Aleppa. Načasování bylo dokonale promyšlené. K bojům došlo těsně po podepsání dohody o ukončení bojů mezi Izraelem a Hizballáhem v Libanonu. Rusko stáhlo dosavadního náčelníka tamních jednotek generála Sergeje Kisela a Bašár Asad tvrdí, že má Sýrii stále pod kontrolou.
Náhlý postup povstalců a Asadův neúspěch ukazují, jak rychle se nepokoje v doutnající Sýrii mohou rozhořet v plnohodnotný ozbrojený konflikt. Povstalci z Haját Tahrír al-Šám (zkráceně HTS) donutili ruské síly opustit základnu poblíž Aleppa. Podle neoficiálních zdrojů Rusko v reakci na nepříznivý vývoj odvolalo náčelníka svých tamních jednotek generála Sergeje Kisela. Do Sýrie přišel po neúspěšném pokusu dobýt Charkov v roce 2022. Už při vpádu Ruska na Ukrajinu se spekulovalo, zda se Sýrie v čele s Asadem nepřesune na druhou kolej, což se potvrdilo i nedávným vyjádřením Kremlu. Mluvčí Dmitrij Peskov minulý týden uvedl, že Moskva považuje ofenzívu povstalců z HTS za porušení syrské suverenity a očekává, že vláda Bašára Asada co nejdříve obnoví pořádek. Neoznámil žádné širší zapojení ruské pozemní armády ani bližší plány k deeskalaci, jak tomu bylo v minulosti zvykem.
V hlavní roli Rusko, Turecko a Írán
Druhý nejsilnější Asadův spojenec Irán má s defenzívou syrských měst také problémy po tom, co se syrská vládní armáda dostala pod tlak extremistických povstalců, přeskupila své síly a stáhla některé jednotky z blízkých měst a vesnic poblíž Aleppa, čímž je fakticky předala do rukou Kurdů. Situace okamžitě využilo Turecko, které podpořilo proturecké skupiny, třeba Syrskou národní armádu, která zaútočila na město Tall Rifaat. Severozápadní město nedaleko od Aleppa bylo roky pod správou kurdských Syrských demokratických sil (SDF) a také základnou íránských milic, jež se rychle vzdaly kontroly a základny opustily. Turecká tajná služba v nově dobytém městě Tall Rifaat podle tamního tisku provedla v posledních dnech atentát na kurdského velitele Yaşara Çekika. Ankara tvrdí, že Çekik byl členem Strany kurdských pracujících (PKK), kterou označují za teroristickou organizaci.
Sýrie je déle než dekádu peklem na zemi
To, co před více než dekádou začalo jako pokojné protesty namířené proti režimu Bašára Asada a volající po větších politických svobodách, boji proti vysoké nezaměstnanosti a rozsáhlé korupci ve státní sféře, se kvůli nepřiměřené reakci syrského autoritáře změnilo v peklo na zemi, do kterého přišli nejrůznější extremisté z celého světa a na kterém si regionální i globální mocnosti zkoušejí svou sílu. Dokazují to i nedávné události. Rusko v posledních dnech bombardovalo Tureckem podporovanou základu Syrské národní armády a mezi oběma zeměmi to momentálně vře. Zatímco Turecko se odvolává na cíl obnovit dohodu mezi Ruskem, Tureckem a Íránem z roku 2019, která rýsovala hranice „deeskalační zóny“ v Idlibu, Rusko obviňuje Turecko z podpory teroristických skupin. Ankara se hájí tím, že primárním cílem je hlavně zatlačit Kurdy dále od tureckých hranic. Kurdové ovládají severovýchodní část Sýrie, kde jim kryjí záda americké základny a zásluhy při rozprášení Islámského státu.
Asad a jeho spojenci jsou defenzívě
Bašár Asad, který až do minulého týdne ovládal s pomocí svých dvou spojenců dvě třetiny Sýrie, je momentálně na tenkém ledě. Načasování pro diktátora nemohlo být horší. Začátkem dubna zabila izraelská armáda v Damašku vysoce postavené velitele íránských revolučních gard, v říjnu provedl Izrael několik leteckých úderů na íránské vojenské cíle, včetně prostředků protivzdušné obrany a zařízení na výrobu raket. Satelitní snímky z ruské letecké základny Hmímím v severozápadní syrské provincii Latákíja ukazují dramatické snížení přítomnosti vzdušných sil ve srovnání s rokem 2019, velká část leteckých sil byla přesunuta na Ukrajinu a Hizballáh, který v Sýrii donedávna také operoval a cvičil své vojáky, radikálně omezil svou přítomnost kvůli vpádu izraelských vojsk do jižního Libanonu.
HTS je jedna z desítek až stovek povstaleckých skupin
V Sýrii v současnosti operují desítky až stovky ozbrojených skupin islamistických radikálů, jejichž řady od vypuknutí občanské války v roce 2011 posílilo odhadem 40 až 50 tisíc zahraničních bojovníků převážně z okolních zemí v regionu, severní Afriky a Kavkazu. Přibližně 3 tisíce jich dorazilo ze zemí Evropské unie. Nejčastěji se přidali k Islámskému státu nebo tehdy zvané Frontě an-Nusrá, dnes nazývané HTS neboli Haját Tahrír al-Šám. Jedná se o skupinu fiskalisticko-džihadistických fanatiků snažících se nastolit tvrdou vládu islámského práva šaría a ještě do nedávna usilujících o globální islámský chalífát. Z nadnárodních cílů upustila po tom, co se rozkmotřila se svou mateřskou teroristickou skupinou Al-Káida. Podle oficiálního prohlášení je k takovému kroku donutil fakt, že spojení s Al-Káidou upírá povstalcům mezinárodní legitimitu, vzdaluje je od dalších syrských rebelských skupin a ubírá sílu v boji proti asadovskému režimu.
Jaké vyhlídky čekají syrské civilisty?
Předválečná syrská populace čítala 22 milionů obyvatel. Podle Úřadu vysokého komisaře OSN je téměř sedm milion osob vnitřně vysídleno a přes pět milionů osob je se statusem uprchlíka zaregistrováno v okolních zemích, především v Libanonu, Jordánsku a Turecku. Až 600 tisíc lidí přišlo o život a přes 150 tisíc jich je nezvěstných. Syrská střední třída přestala existovat, Asadův státní aparát je v rozkladu a jeho armáda je silně morálně podlomena, jelikož ani tu není schopen režim řádně zaplatit. Mezi lidmi je nadměrné množství zbraní, které jim dodaly okolní státy i světoví hráči jako USA, Rusko, Turecko a jiní, když se hnali a stále ženou za vlastními zájmy. Neziskové a humanitární organizace marně bijí na poplach, že zatímco se téměř celý svět zasadil o nadměrné ozbrojení Sýrie, už se nikdo nemá k tomu, dotáhnout do konce a řádně zafinancovat jakýkoliv reintegrační program, který by mohl civilní obyvatelstvo zase odzbrojit. Zahraniční intervence nejenže prodloužily konflikt, ale také významně zkomplikovaly postkonfliktní stabilizaci.
