Pavel Páral: Fialova vláda si sama šlape po vlastních rozpočtových bábovičkách
Rozpočet pro volební rok, kterým si obvykle vlády kupují přízeň voličů, se Fialovu kabinetu moc nepovedl, přestože ho hladce protlačil sněmovnou. A nejde ani tak moc o to, že fakticky přinejlepším přerušuje dosavadní snižování deficitů z dob Babišova vládnutí. Ty legislativně nepodložené škrty a podhodnocené výdaje jsou vážný problém, přestože má premiér Fiala pravdu v tom, že těch nejasných čtyřicet či pětačtyřicet miliard korun je řešitelných v průběhu roku. A v uplynulých třech letech se to ministru Stanjurovi nakonec vždy podařilo uhrát i s rezervou a přes různé neočekávané události a těžko předvídatelné příjmy. Jenže zákon je zákon a zejména voličům současné vládní koalice takové švindly vadí mnohem více než druhé straně.
A protože nás čeká ještě diskuse s prezidentem Pavlem, jehož ochota rozpočet podepsat se zřejmě blíží bodu mrazu, tak vládní koalici s nemalou pravděpodobností čeká ještě jedna studená sprcha v podobě přehlasování prezidentského veta.
Přitom nelze nijak přesvědčivě tvrdit, že se problematické položky nedaly řešit včas a podle zákonných požadavků. Například ony nadhodnocené příjmy z povolenek byly jasné dost dlouho. Rekordní ceny sto eur za kus bylo dosaženo loni v únoru a už více než rok se pohybuje mezi šedesáti a sedmdesáti eury. Těch 104 eur za povolenku jako průměrná hodnota pro příští rok, aby vyšly naplánované příjmy, jsou už dlouhé měsíce jasnou iluzí. Povolenky nyní mohou být použity jen na zelené dotace. Co bránilo zavázat výdaje na ty různé Zelené úsporám a další dotace na příjem z povolenek, aby to pěkně sedělo? Lidovci, kteří řídí ministerstvo životního prostředí by se zlobili?
Podobně je to s nekrytými výdaji na platy školníků, školních kuchařek a účetních od září příštího roku. Mají je převzít zřizovatelé, tedy kraje a obce. Ministrem školství je zástupce strany Starostů. Věděl od jara, že mu budou nějaké peníze chybět, protože státní kasa je prázdná. Kdo jiný by měl být schopen to s komunálními politiky snadněji a konsenzuálně vyjednat a vyřešit? Chybějící peníze na dotace solárním baronům a možné krácení dotací jsou od loňska obehranou písničkou. Mělo v tom být dávno jasno. Mimochodem aktuálně Česko prohrálo arbitráž s Natlandem o sedm set milionů za krácení dotací, které proběhlo už před lety. Vládní koalici zjevně chybí pevné vedení a občasná výměna ministrů, kteří nestíhají řešit, co řešit mají.
A tak opozice i nemalá část médií odměňuje vládu útoky na „cinklý“ rozpočet, přestože tahle vláda svůj kus práce v konsolidaci veřejných financí přece jen průkazně odehrála, což vynikne při pohledu z evropské perspektivy, kde patříme stále mezi nejméně zadlužené a nejpomaleji se zadlužující země. V situaci, kdy se hroutí francouzská vláda, protože není schopna sestavit rozpočet, když šest procent HDP jako schodek hospodaření státu je málo. Německá vláda se na rozpočtu rozpadla před pár týdny. Evropská centrální banka varuje před rostoucím rizikem opakování dluhové krize, jež proběhla před patnácti lety.
Fialova vláda srazila deficit celých veřejných financí z 5,1 procenta HDP na 2,5 procenta, jak by měl a zjevně i dopadne letošní rok. Státní dluh eurozóny je na devadesáti procentech HDP. Český na 43,4. To vše při masivním zvýšení výdajů na obranu i přidání do školství a na investice do dopravní infrastruktury.
Ano, jde to pomalu a chybí hlubší reformy, které by přenastavily hospodaření státu tak, aby každý rok nebylo sestavování rozpočtu rvačkou ministrů o každý milion. Aby se nezneužívaly různé speciální daně, které bývají dočasné jak pobyt bratrských vojsk v Milovicích. Slibované snižování počtu státních zaměstnanců se nekoná, racionální snížení počtu krajů a obcí, které by ušetřilo desítky miliard, také nemá šanci. A dotace stále tečou proudem. Zatímco daně pomaličku každý rok rostou.
Ale současná opozice nabízí jen další zvyšování výdajů a rychlejší cestu do dluhových pekel a jiná opozice není bohužel k nalezení.
