Pád Bašára Asada: Povstalcům stačilo deset dní ke svržení syrské dynastie. Kdo teď bude vládnout?
Povstalecký blitzkrieg, jinými slovy se vývoj posledních deseti dní v Sýrii nazvat nedá. Čtyři města za jediný den. Taková je bilance úspěšného postupu syrských povstalců, kterým se podařilo dobýt města Kunejtru, Suvajdu, Dará a Homs. „Naše pozornost teď směřuje na Damašek,“ uvedl mluvčí povstalců Hassan Abdul Ghani v brzkých nedělních hodinách. Kolem páté hodiny ranní místního času přišly první zprávy o vstupu povstalců do hlavního města Damašku, což fakticky znamenalo úplný kolaps syrského režimu. O hodinu později se na telegramovém účtu povstalců objevila zpráva, že režim Bašára Asada padl.
„Jsme připraveni spolupracovat s jakýmkoli vedením, které si zvolí lid,“ řekl syrský premiér Mohammad Ghazi al-Jalali médiím, potom co Bašár Asad odletěl se svou rodinou z Damašku. Zatímco někteří slaví příchod povstalců v ulicích tancem a oslavnými výstřely, jiní prchají ze země, jak se dá. Na damašském letišti vypukl chaos. Na internetu kolují videa propuštěných vězňů z věznice Sajdnája ze severu hlavního města. Věznice nechvalně proslula nelidským zacházením s režimními odpůrci.
Přes 50 let trvající vládu dynastie rodiny Asadů rozprášil nečekaně rychlý postup, který zaskočil i nejbližší Asadovy spojence. Ti jednoduše neměli na obranu měst dost sil. Írán se rozhodl své vojáky a diplomatické pracovníky v pátek evakuovat. Videa z města Homs se vzdávajícími se vládními vojáky napověděly, že Bašára Asada zradila i poslední složka, jenž podpírala diktátorovu moc.
Bašár Asad byl v čele Sýrie od roku 2000, kdy vládu převzal po svém otci Hafézu Asadovi. Ustál občanskou válku, která se po zapojení zahraničních aktérů stala konfliktem globálního rozměru. Po dobytí poslední bašty ISIS v roce 2019 se zdálo, že má Bašár Asad sice nelegitimní ale stabilní kontrolu nad dvěma třetinami Sýrie. Dnes čelil jedné z největších výzev za dob svého úřadování. Jeho moc, zakládající se na podpoře dvou hlavních spojenců – Ruska a Íránu, se ukázala slabší, než se zdálo. Povstalci vedení skupinou HTS vstoupili do Damašku bez sebevětšího odporu. Záběry z města ukazují, že vojáci uprchli nebo se přidali na stranu povstalců a nesnažili se o žádnou defenzívu.
Írán se vzdal vlivu v Sýrii
Írán, který budoval svou moc v Sýrii přes 40 let, se rozhodl k překvapivému kroku. K ústupu. Sýrie byla dlouhou dobu jeho nejdůležitějším arabským spojencem, hlavní tepnou pašování zbrání na Západní břeh, bojovým cvičištěm jeho proxy militantních skupin a spojkou do Iráku a Jemenu. Ještě před pěti dny odcestoval íránský ministr zahraničí do Damašku, aby veřejně vyjádřil podporu syrskému diktátorovi. Mezitím íránská státní média začala o povstalcích referovat jako o ozbrojených skupinách a nikoliv o krvelačných teroristech, jak tomu bylo v minulosti zvykem. Nesoulad mezi veřejným postojem íránských představitelů a skutečnými činy na bojišti může být způsoben několika faktory. Izraeli se za poslední rok povedlo zabít několik vysoce postavených velitelů zodpovědných za regionální akce. S lednovou změnou v Bílém domě se očekává zvýšení tlaku na Írán, který s kombinací nového umírněného íránského prezidenta Masúda Pezeškiana nejspíše vyústil ve změnu strategie. Spekuluje se nad tím, zda se Sýrie nestala jakousi podanou rukou Spojeným státům.
Raději autoritáře než teroristy
Rozpad „Osy odporu“, neboli tradičního rozdělní moci na Blízkém východě, je poznat i ze zpráv, které přicházejí z okolí Bílého domu a jeho největšího regionálního spojence Spojených arabských emirátů. Před několika dny přišla agentura Reuters s informací, že právě tyto dvě země jednaly o zrušení sankcí uvalených na Asadův režim výměnou za rozvázání vztahů s Íránem. Překvapivá otočka jasně vykresluje to, o čem experti na Blízký východ mluví dlouhodobě. Západ marně hledal v syrském konfliktu „toho dobrého a zlého aktéra“, ke kterému by se mohl přiklonit a vůči druhému vymezit. Naděje, které přinesly protesty v Damašku v roce 2011, se ukázaly jako liché a když se do konfliktu zapojily teroristické skupiny, zdál se nakonec Bašár Asad lepší volbou a to nejen pro západní státy.
Co bude se Sýrií?
Pokud se potvrdí, že dynamická a zatím chaotická situace opravdu směřuje k vládě povstalců v Sýrii, režim Bašára Asada po 24 letech definitivně skončil a stačilo k tomu jen deset dní ofenzívy. Debaty o tom, zda ekonomické sankce mají význam nebo jen zasahují do peněženek zranitelných civilistů, se na syrském případě mohou uzavřít. Bolelo to dost a dlouho. Syřané roky tiše trpěli svou každým dnem zhoršující se ekonomickou situaci, zatímco damašská politická elita si žila na syrské poměry v přepychu. Asad pod tvrdými západními sankcemi ufinancoval jen život své rodiny a nejbližších spolupracovníků a opomněl na svou bezpečnostní páteř – vojsko. Vojáci za krabičku cigaret přivírali oči při nelegálních přejezdech mezi městy a při příchodu povstalců odhodili zbraně.
Původní opoziční síla Národní koalice syrských revolučních a opozičních sil spojena z několika frakcí v roce 2015 pro CNN představila svou vizi post-Asadovské Sýrie. Chtěla ponechat původní státní instituce a na půl roku zřídit dočasný orgán, který by zemi řídil do nově uspořádaných parlamentních voleb. Situace je dnes ale jiná. Těžko předvídat kroky povstalců, které mají jasné vazby na Al-Kaidu a Spojené státy i Evropská unie skupinu HTS označuje za teroristickou.
