ilustrační foto

ilustrační foto Zdroj: ČTK / AP / Pavel Bednyakov

Viliam Buchert: Západ se zmítá v turbulencích a utápí v populismu. Připoutejte se, prosím!

Viliam Buchert

Navrátilec do Bílého domu Donald Trump se před několika dny v rámci slavnostního znovuotevření katedrály Notre-Dame v Paříži setkal s prezidenty Emmanuelem Macronem a Volodymyrem Zelenským a řekl: „Svět se teď trochu zbláznil. Budeme o tom mluvit.“ Jaká smysluplná řešení na zvládnutí „bláznivého světa“ byla v této trojce nalezena, nevíme. Co naopak víme, je, že západní společnosti se stále více užírají sebevražedným pocitem, že věci nejdou tím správným směrem, že svět je skutečně bláznivý a že kýženou změnu zajistí někdo z vyvolených mesiášů. Dosadit si do této pozice může každý úplně kohokoli podle libosti a vlastních preferencí – Trumpa, Orbána, Meloniovou, Macrona, Fica, Wilderse, Fialu, Rakušana, Kalouska, Babiše, Turka nebo Konečnou. Proč je výběr tak široký a nesourodý? Protože naše civilizace se utápí ve stále větším populismu. A Západ to dostává do turbulencí.

SLÍBÍM VŠECHNO A NIC

Nejčastějším vysvětlením takzvané populistické vlny je západní veřejností obecně sdílená ekonomická nespokojenost pramenící z možné deindustrializace (bojíme se například o náš automobilový průmysl), globalizace (sami jsme předali část pracně získaných schopností a znalostí do Číny) a rychlých technologických změn (ne každý se s tím dokáže vyrovnat).
Éra populismu byla na Západě posílena v roce 2016 souhlasným hlasováním o brexitu ve Spojeném království a prvním zvolením Donalda Trumpa prezidentem Spojených států. Média, občané i politické elity byli šokováni těmito událostmi a pak paralyzováni úpornou snahou zjistit, co se stalo a proč. Podle všeho to byly dozvuky hlubokých hospodářských změn a sociální transformace předchozích desetiletí, kdy byla omezena klasická dělnická třída (to vidíme i na neúprosném propadu levice u nás) a některé další voličské komunity byly doslova vykuchány. Proto chce tolik lidí volit Andreje Babiše, který nemá nic společného ani s levicí, ani s pravicí, ani s bohem, ani s ďáblem (s tím tedy trošku jo). Celé dohromady to vyvolává na Západě časté odmítání politického establishmentu, neúctu k autoritám a populistické ignorování někdejšího statu quo. V rámci této politické vlny je dovoleno říct prakticky cokoli.

Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.

Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!