Ostrá kritika nálezu Ústavního soudu „lex Babiš II“: Je rozporuplný a vybočuje z ústavní praxe
Ústavní soud nejtěsnější většinou vyhověl návrhu hnutí ANO a zrušil zpřísňující novelu zákona o střetu zájmů zvanou lex Babiš II. Označil ji za neústavní přílepek. Šest ústavních soudců podrobilo nález drtivé kritice a nejsou sami.
Rozhodování Ústavního soudu o této stížnosti muselo být bouřlivé. Jen málokdy projde takto citlivý nález nejtěsnější potřebnou většinou devíti hlasů, zatímco zbývajících šest ústavních soudců vydá odlišné stanovisko. Nezbývá než ho respektovat, ale vyvolává pochyby už jen nezvykle ostrým tónem přehlasovaných ústavních soudců.
Krok zpátky
Jásot navrhovatelů z okruhu ANO má jen symbolickou hodnotu. Andrej Babiš se mezitím svých médií zbavil a jejich nezměněné redakce mu pod novým vlastníkem slouží možná ještě vehementněji než předtím. Na to žádný zákon nedosáhne.
Nadále platí původní úprava, že člen vlády nemůže vlastnit média napřímo, ale musel by je vložit do svěřenského fondu. Babiš se už cítí premiérem příští vlády a nelze předpokládat, že by média znovu nakupoval. Nemá ani důvod, když mu dnes jde jejich nemalá část na ruku – včetně části těch, jež se vůči němu dříve vymezovala.
Pro okruh ANO a Andreje Babiše se jedná především o satisfakci, aby mohli poukazovat na neústavní „běsnění“ vládní koalice. Požadavek na zákaz vlastnění médií členy vlády a přijímání dotací a investičních pobídek pro jejich firmy je přitom logický a oprávněný.
Zpřísňující novela zákona o střetu zájmů neumožňovala obcházet tento zákaz vkládáním majetku do svěřenských fondů a převody na blízké osoby. Netýkala se jen tehdy nejkřiklavější pozice Andreje Babiše, ale měla univerzální platnost pro všechny veřejné funkcionáře.
Nepohodlný přílepek
Tuto konstrukci teď Ústavní soud nečekaně zbořil. Nezabýval se obsahem normy, zda je v rozporu s Ústavou, ale pouze její schvalovací procedurou. Zrušil ji z toho důvodu, že příslušný pozměňovací návrh poslance Jakuba Michálka byl na poslední chvíli „přilepen“ ve druhém čtení k návrhu zákona měnícího organizační strukturu Úřadu pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí.
Důvodem tohoto manévru byly obstrukce opozice bobtnající v tomto volebním období do historicky nebývalých rozměrů. Jelikož není žádná vůle měnit jednací řád Poslanecké sněmovny, jenž patří k nejbenevolentnějším v Evropě, stávají se obstrukce stále destruktivnějším nástrojem politického boje.
Ústavní soud ovšem konstatoval, že přes obtíže, které mohou obstrukce vyvolávat ve fungování Poslanecké sněmovny, není využití přílepků legitimním nástrojem, jak se s nimi vypořádat.
Umělecký dojem tohoto kroku sice není valný, ale jedná se o běžnou praxi v desítkách či stovkách případů v minulosti. Ústavní soud ji do této doby nepojímal tak striktně, ačkoli už dříve definoval přílepek jako pozměňovací návrh přičleněný k obsahově nesouvisejícímu materiálu.
Nedomyšlené a nesrozumitelné
Na tento rozpor upozornilo šest ústavních soudců a soudkyň (Jan Wintr, Milan Hulmák, Veronika Křesťanová, Tomáš Langášek, Kateřina Ronovská a Daniela Zemanová), kteří finální rozhodnutí nepodpořili.
„Jsme přesvědčeni, že nález Ústavního soudu přijatý nejtěsnější většinou potřebnou pro zrušení zákona nebo jeho části, se významně odchyluje od dosavadní judikatury Ústavního soudu k legislativnímu procesu obecně a i k tzv. přílepkům konkrétně, působí nepřesvědčivě a nesoudržně, ba dokonce v řadě ohledů rozporuplně a nedomyšleně, rozkolísává judikaturu Ústavního soudu a činí ji do budoucna jen těžko srozumitelnou,“ uvedli.
Upozorňují na to, že český ústavní pořádek pozměňovací návrhy, a tedy ani přílepky neupravuje, a proto by měli být ústavní soudci při jejich definici zdrženlivější. „Definováním toho, co je přílepek, Ústavní soud dotváří vymezení své přezkumné pravomoci – tedy dotváří, do jaké míry bude zasahovat do jinak výlučné pravomoci legislativy přijímat zákony.“
Na důkaz rozdílných pohledů, co je a není ústavně přijatelný přílepek, oponenti zpochybňují názor, že se projednávaný pozměňovací návrh významně vzdaloval od legislativní předlohy. Podle nich rozšiřoval působnost Úřadu pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí do oblasti zákona o střetu zájmů.
Dále konstatují, že podle definice přílepku přijaté většinou Ústavního soudu, která se oproti dosavadní praxi Ústavního soudu významně a překvapivě zpřísňuje, může být v řadě případů pozměňovací návrh coby přílepek protiústavní téměř automaticky.
„Ústavní soud měl návrh zamítnout a měl pokračovat v obsahovém přezkumu souladu napadeného zákona s ústavním pořádkem. Ústavní soud měl poskytnout odpovědi na závažné otázky týkající se rovné a svobodné politické soutěže a vlastnictví médií politickými soutěžiteli,“ uzavírá odlišné stanovisko.
Cílená nahrávka ANO?
Disentním názorům dává za pravdu i ústavní právník Ondřej Preuss. „V minulosti k rušení přílepků nedocházelo, ale teď se zpřísnila kritéria. Může to do budoucna vytvářet problémy, které většina Ústavního soudu zřejmě dostatečně nepromyslela. Je to v rozporu s dosavadní judikaturou,“ řekl Novinkám.
Zmínil další podivné okolnosti sporného nálezu. Připomněl, že navrhovatelé původně napadli text zákona o střetu zájmů, ale Ústavní soud vyzval Alenu Schillerovou, aby změnila návrh stížnosti, aby nesměřoval přímo proti zákonu, ale proti novele, která obsahovala přílepek.
„Ústavní soud v minulosti vždy důsledně hodnotil, zda se porušením jednacího řádu skutečně zasáhlo do ústavních principů. Ve spojení s výzvou, aby ANO opravilo ten návrh stížnosti, to na mě působí, jako by Ústavní soud chtěl za každou cenu návrhu vyhovět,“ míní Preuss.
Při ohlédnutí za minulou praxí, kdy byla judikatura k přílepkům benevolentnější, to tak může vypadat. Kritické výhrady, že Ústavní soud ještě víc zkomplikoval už tak složitý legislativní proces, nejsou od věci.
Pokud Alena Schillerová vychválila Ústavní soud, že jeho rozhodnutí „není jen vítězstvím nás jako opozičních poslanců, ale především transparentnosti legislativního procesu v České republice“, pravdou může být pravý opak.
