Petr Havel: Novela mysliveckého zákona pomůže vlastníkům i našim lesům
Po letech odkladů a řadě neúspěšných pokusů novelizovat v mnoha parametrech nevyhovující myslivecký zákon míří konečně k projednání v parlamentu další novela tohoto zákona, bohužel opět provázená spory a často ne zcela pochopitelnou kritikou z řad těch, kterým by mohla a měla předkládaná podoba novely prospět.
Základní cíle novely jsou přitom dva – snížit škody působené v lesích přemnoženou zvěří a zvýšit pravomoci vlastníků honebních pozemků. Do nich přitom patří nejenom lesní porosty, ale také plochy polí s hospodářskými plodinami, které jsou mimochodem v součtu větší než zvěří poškozované lesy. Jen škody v lesích jdou každoročně do miliard, jak vyplývá například z Národní inventarizace lesů, podle níž poškodí přemnožená zvěř zhruba 32 procent mladých stromků do výšky 1,3 metru. Zvěř ovšem poškozuje i porosty pěstovaných plodin, což snižuje hektarové výnosy a negativně zasahuje do ekonomiky zemědělců. I proto není úplně pochopitelné, že s podobou novely nesouhlasí například Agrární komora ČR. Výhrady proti ní mají ale také mnozí představitelé obcí, ačkoli obce jsou také vlastníci lesů a půdy ve svém okolí, takže škody působí přemnožená zvěř i jim.
V čele odpůrců novely je stejně jako v minulosti Českomoravská myslivecká jednota (ČMMJ), v jejíž řadách ovšem působí i myslivci z řad starostů či jiných organizací a struktur, takže lobby ČMMJ je poměrně silná, byť myslivců v ČR postupně ubývá. Podle Českého statistického úřadu činil v roce 2023 počet osob trvale vykonávajících v honitbách právo myslivosti na 88 337.
Opticky nejviditelnějším sporem je v novele zakotvené snížení takzvané minimální velikosti honiteb ze stávajících 500 hektarů na 250 hektarů. To má mimo jiné vést podle ČMMJ k dalšímu úbytku myslivců a k poklesu stavů přemnožené zvěře to prý stejně nepovede. K tomu je ovšem třeba dodat, že v minulosti byla minimální plocha honiteb na území ČR mnohem nižší, a to 115 hektarů a následně 150 a 200 hektarů, což se změnilo až v roce 1962, kdy byla zákonem o lesích stanovena minimální výměra na současných 500 hektarů. I na menších výměrách se přitom bez problémů myslivecky hospodařilo. Důležité je, že menší minimální výměra umožňuje jednak tvorbu vlastních honiteb z řad (nejen) zemědělců, kteří obhospodařují menší plochy lesů a polí, jednak, a to je rozhodující, poskytují menší honitby mnohem efektivnější možnost regulovat stavy zvěře.
V současné době si přitom menší a střední zemědělci vlastní honitby vytvářet nemohou – pokud totiž vlastní menší pozemky v okolí již existující honitby, jsou tyto pozemky automaticky do té větší stávající přičleněny a menší vlastník se fakticky nemůže efektivně podílet na rozhodování místně příslušného honebního společenstva, neboť je podílem svých pozemků v menšině. Nemůže tak rozhodovat například o intenzitě lovu, a tedy spoluregulovat stavy zvěře, která působí škody i na jeho (přičleněných) pozemcích. Stávající právní situace navíc téměř neumožňuje prohlásit pozemky vlastníka za nehonební.
Nejde ale jen o velikost honiteb, ČMMJ kritizuje i další změny v novele zákona, například zavedení takzvané nárokové povolenky k lovu pro hospodařící subjekty se souvislými pozemky nad 30 hektarů. Právě to by ale umožnilo menším vlastníkům přemnoženou zvěř působící škody na jejich majetku regulovat. Nejen ČMMJ také kritizuje navrhovanou výši sankcí, které by myslivcům hrozily za nedodržování intenzity lovu a skutečnost, že rozsah poškození lesa zvěří v honitbách bude zjišťovat Ústav pro hospodářskou úpravu lesů, přičemž intenzita lovu by vycházela právě z rozsahu zjišťovaných škod.
Podobu předkládané novely naopak podporuje Asociace soukromého zemědělství ČR a dalších osm nevládních organizací z řad ochránců přírody i vědecké komunity a samozřejmě předkladatel novely Ministerstvo zemědělství, které považuje přijetí novely za jednu ze svých priorit. I proto uvažuje ministr Marek Výborný o některých ústupcích týkajících se například výše sankcí. I když zrovna v tomto bodě by byly zřejmě ústupky možné, moc dalších změn by žádoucích nebylo, neboť původní návrh byl připraven dobře hlavně proto, že mu předcházela podrobná diskuse, dokonce i s Ministerstvem životního prostředí.
Klíčové přitom je, že novela mysliveckého zákona je velmi potřebná. Pokud by se ale prostřednictvím myslivecké lobby a následné kreativity zákonodárců měly cíle a navrhované cesty k dosažení vytčených cílů zásadně měnit, byla by to další prohra pro naši přírodu i mnohé zemědělce hospodařící v lesích a na polích. Také ale pro veřejnost, která se prostřednictvím svých daní podílí na kompenzaci škod působených zvěří a která v posledních letech čelí stále častěji střetům s přemnoženou zvěří nejen na lesních, ale i běžných komunikacích.
