Zeman a Klaus jsou stále destruktivnější. Do umetání cesty Babišovi promítají osobní frustraci
Televize Prima dala prostor exprezidentům Miloši Zemanovi a Václavu Klausovi. Oba jsou už mimo politiku, ale chtějí ji dál ovlivňovat. Jasně se zařadili do tábora Andreje Babiše a po jeho boku vyrazili do volební kampaně.
Vystoupení bývalých prezidentů bylo další přehlídkou urážek a podpásových útoků. Nemají sice žádný vliv, ale pokud jim dá prostor celostátní televize bez jakékoli oponentury, stojí za to povšimnout si jejich myšlenkových pochodů. Oba spojuje především militantní odpor vůči Fialově vládě.
Zemanova koalice
První se představil Zeman šikující širokou protivládní koalici ANO, Stačilo!, Motoristé a SPD. Připomněl, že je Babišův volič a souzní i s jeho stále vulgárnějšími projevy ve Sněmovně. Na námitku, jestli to šéf ANO nepřehání, když žádá psychiatrické vyšetření premiéra, odtušil, že „by bylo elegantnější, kdyby vyzval k povolání úředního znalce“.
Zeman pokračuje v diverzních akcích proti Sociální demokracii. Jinak nelze nazvat jeho nabádání Jany Maláčové, aby se spojila s komunistkou Kateřinou Konečnou.
„Potřebujeme sjednocenou levici. Pokud se Maláčová a Konečná dohodnou na jednotné kandidátce, tak to bude pro levici jenom dobře,“ uvedl. Neexistuje zřejmě efektivnější cesta, jak SOCDEM definitivně pohřbít.
Zeman se v politice často mýlil a mýlí se pořád. Navíc trpí ztrátou paměti, o čemž svědčí reakce KSČM, kterou netvoří jen nastrčená figurka Konečná. Napadla vzápětí Zemana, že právě za jeho předsedování bylo přijato „Bohumínské usnesení“, které zakazovalo ČSSD spolupracovat na vládní úrovni s KSČM.
„Zatímco členové KSČM obrazně lezli kanály, SOCDEM a její členové si lebedili v lukrativních, velmi dobře placených státních funkcích a zrazovali svůj program a své voliče,“ píše na webu KSČM. Vzkázala Zemanovi, že „už si své v politice řekl a udělal, a teď se může jen dívat na důsledky svého působení“.
My nejsme svině
Zeman označil státní rozpočet na příští rok za ekonomický zločin, přitom snižuje schodek z rekordních 420 miliard korun v roce 2021 o 180 miliard. Neřešil, když jeho oblíbenkyně Alena Schillerová tehdy očividně nadsadila příjmy a netrefila se o 100 miliard korun.
Také Zemanovi leží v žaludku Otakar Foltýn. Nikoho necenzuruje, nemá k tomu ani kompetence, ale ostře se vyjadřuje o Putinově páté koloně, jež ho nemůže vystát. Zejména jí vadí jeho výrok o „sviních“. Jak zněl v celém kontextu?
„Lidé obdivující a blahořečící tak neuvěřitelně zvrhlý režim, jako je současný Putinův, jsou lidé, kteří jsou velmi často nešťastní, zahořklí, zapšklí, smutní, opuštění nebo jen mající životní smůlu – anebo jsou to prostě jen svině,“ řekl svůj názor Foltýn.
„My nejsme ani svině, ani zombíci, i když to o nás možná říká,“ reagoval Zeman, čímž se osobně přihlásil k doslovné Foltýnově definici. Jenže pokud se někdo chová jako kolaborant s válečným zločincem, daly by se pro něj najít mnohem peprnější výrazy.
Klause trápí antibabiš a antiputin
Zemana vystřídal Klaus s podobným mindrákem. Obává se zvláště toho, aby se v kampani nehrála témata „antiputin“ a „antibabiš“. Vyzývá k tomu i média.
„Já si myslím, že by bylo úlohou médií a zejména úlohou nezávislých nestátních médií, aby tato témata nepřijala. Tématy voleb by mělo být něco úplně jiného,“ diktuje Klaus.
Proč mu vadí vymezování proti Babišovi a Putinovi, když se zároveň veze na vlně útoků na vládu a osobně na Petra Fialu? To je prý něco jiného. Není, dává tím jen najevo svoji preferenci a zapomíná, jak tvrdě se dříve proti sobě vymezovali se Zemanem, než si padli kolem krku za opoziční smlouvy.
Nikdo nebude hrát jen izolovaná témata „antibabiš“ a „antiputin“, ale pokud se někdo domnívá, že v kampani, navíc takto vyhrocené, vyhrávají jen pozitivní programová témata, je buď politický diletant, nebo se těší na mesalianci s ANO.
Součástí kampaně musí být vymezování nejen vůči hlavnímu soupeři, zvláště pokud si tři roky nebere žádné servítky, ale i vůči zahraničním hrozbám, kterou je nade vší pochybnost právě Putin. Klaus to tak necítí a nabízí se spíš otázka, proč.
Znovu tím jen potvrdil, jak se vzdálil mateřské ODS, jež stavěla svoji existenci na ukotvení v západních strukturách. Nebylo myslitelné klausovské poklonkování zájmům Kremlu. Absolutním tabu byla jeho současná sázka na ideově beztvaré a náhodně vzniklé populistické subjekty, jimiž dříve pohrdal.
Pokud také Klaus napadá rozpočtovou politiku vlády, bylo by to mnohem věrohodnější, kdyby zároveň neumetal cestu hnutí ANO, jež obhospodařuje někdejší levicový elektorát ČSSD a KSČM, rozvrátilo veřejné rozpočty, rozjelo nejrychlejší tempo zadlužování v Evropě a hodlá v tom pokračovat.
Polibky smrti
Takto je Klausova zdrcující kritika falešná a je vedena jinými motivy: Osobní nenávistí vůči svým nástupcům, jimž dlouhodobě škodí a raději nahrává konkurenci, jež nemá s jeho pravicovými poučkami nic společného.
Po vystřídání baterie neúspěšných či extremistických projektů (Svobodní, Hlavu vzhůru, Realisté, Trikolora, PRO, SPD) nyní zakotvil u Motoristů, ale nechce si s nimi příliš zadat. Všechny jím podporované formace měly obrovské ambice, ale s výjimkou SPD se jejich volební zisky pohybovaly mezi 0,4 až 3 procenty hlasů.
Klausův polibek smrti nyní hrozí i dnes popularizovaným Motoristům, kteří podlézají ANO a s výjimkou europoslance Filipa Turka, experta na spalovací motory a neonacistické artefakty, nemají žádné osobnosti. Nebylo by divu, kdyby je čekal osud Trikolory.
Patologická frustrace
Vše nasvědčuje tomu, že se v klíčových volbách do Poslanecké sněmovny znovu zformují dva bloky podobně jako v prezidentské volbě. Jeden blok bude tvořit koaliční tábor, druhý blok je stavěn na zemanovském půdorysu zradikalizované parlamentní a neparlamentní opozice.
Zeman a Klaus prokazují, že se zapojí do snahy o demontáž současného režimu a příklonu k nacionálně populistickému modelu po vzoru Roberta Fica a Viktora Orbána. K nim mají určitě blíž, než k dnešní vládní garnituře.
Klaus už dokázal poškodit svůj odkaz z počátku devadesátých let, kdy mu nelze upřít podíl na přechodu země k tržní ekonomice a parlamentarismu západního typu. Dnes stojí jinde a nechce se vymezovat proti znovuobjevené reaganovské „říši zla“.
Se Zemanovým odkazem je to složitější, žádnou pozitivnější stopu nezanechal. Jen pokusy o ohýbání Ústavy a rehabilitaci komunistů na celostátní úrovni, trapné vyřizování účtů v ČSSD a ostudné poklonkování ruským a čínským zájmům, jež skončilo krachem.
Ve sněmovních volbách bezpochyby půjde o zásadní střet nejen o charakter státu, ale také o geopolitické ukotvení země. Dokládají to i stále destruktivnější výstupy Klause a Zemana. Jejich patologická frustrace ze ztráty vlivu nabízí otázku, zda by spíš oni nepotřebovali „povolat úředního znalce“.
