Robert Fico v Kremlu: Je na čase vypakovat Slovensko a Maďarsko ze spojeneckých struktur
V předvánočním čase se prvotní spekulace o tom, že má Robert Fico navštívit diktátora Vladimira Putina přímo v Kremlu staly realitou a slovenský premiér včera večer s Putinem jednal. Dle mluvčího ruského prezidenta se debatovalo primárně o plynu. Ukrajina oznámila, že počínaje novým rokem přestane transportovat ruský plyn přes své území; ruský prezident nedávno řekl, že uzavření dohody mezi Ukrajinou a Ruskem není možné a plyn tedy nebude proudit. Veškerý ruský plyn, jenž proudí do Slovenska, Maďarska i Česka, putuje přes Ukrajinu.
Nepřekvapivě má tato zpráva své příznivce a odpůrce. Ukrajina učinila z její pozice zcela logický krok, když stopla přísun miliard dolarů za plyn do Ruska. Na druhé straně, evropské státy závislé na ruském plynu se nyní obávají, jak se bez něj obejdou. České vládě patří dík, že tento problém s tím, že již na ruském plynu nejsme závislí, nemusíme řešit.
Mezi státy závislé na ruském plynu patří Maďarsko i Slovensko, také tím Fico zdůvodňuje svou návštěvu v Kremlu. Lze Ficovi přiznat, že je logické a správné, že se premiér země snaží dojednat přísun strategické suroviny. Jedná však Fico se správnou stranou?
Je evidentní, že přestat ruský plyn transportovat bylo rozhodnutím Ukrajiny, takže by logicky výlučně Ukrajina, resp. její představitelé, mohli toto rozhodnutí změnit. Proč tedy Fico nejede do Kyjeva, neomluví se za svou jednak předvolební, ale i povolební protiukrajinskou rétoriku a nepožádá o uzavření plynové dohody s Ruskem? Nebo snad přes Vánoce vyjedná a vybuduje nový plynovod? On totiž plyn není jediným a ani tím hlavním důvodem, proč Fico za Putinem přijel.
O plynu to není
Tento podzim navštívil Moskvu slovenský europoslanec a místopředseda Ficova SMERu Luboš Bľaha. To, že by jej snad Rusové platili nepřipadá v úvahu; ten jako správný marx-leninista Rusko ze srdce miluje. Robert Fico nedávno vystoupil v ruské propagandistické televizi, kde z jeho patolízalských výroků byla zaskočena i sama moderátorka. V pořadu si explicitně řekl o pozvání na květnové 80. výročí porážky Německa v Moskvě. O předvolební rétorice, kdy SMERáci v čele s Ficem rámovali své politické oponenty jako americké agenty, popřípadě pro-ukrajinské válečné štváče, raději nemluvě.
Evidentní tedy je, že se celý SMER v čele s Ficem chová prorusky a má i kvůli tomu evidentní podporu slovenských voličů. Slováci totiž mají nadstandardně vřelý vztah k Rusku. Jak však tomuto čelit z pohledu nás, Evropanů, jež si jsou vědomi toho, že je Rusko nepřítel? Nezbývá nic jiného než Slovensko (a i Maďarsko, pro které věty výše platí do puntíku stejně) vyprovodit z NATO a EU.
Rusko vede již tři roky brutální agresi proti Ukrajině, za kterou rétoricky, materiálně a vojensky stojí Západ. Mimoto, že Rusko již dlouhodobě zařazuje západní státy na seznam nepřátelských zemí, tak vůči nám vede tzv. hybridní válku. Kvůli ruskému vlivu musel rumunský ústavní soud zrušit proběhlé volby; Česko stály tyto hry život dvou občanů a vybuchlý muniční sklad. Nadto se Rusové snaží pomocí všelijakých technik ovlivnit názory evropských občanů. Za slabou obranu však mohou evropští politici a média, kteří s určitými částmi společnosti neumí jednoduše a srozumitelně komunikovat.
Je tedy přijatelné, aby představitel státu, jež je členem EU a NATO, Rusko jaksi vychvaloval, opakoval jeho narativy a následně do Kremlu jezdil? Nemyslím si. V současnosti musí západní státy mít shodnou zahraniční politiku, tj. jasné, ostré stanovisko vymezující se vůči bezpečnostní hrozbě, tedy Rusku. Není žádoucí, abychom uvnitř našich bezpečnostních a politických struktur trávili jednak ztracený čas s právy veta Slovenska a Maďarska, jednak vůbec sdíleli strategické informace se „spojenci“, kteří pak jezdí jednat do Kremlu.
Kateřina Konečná a jí podobní zcela jistě namítnou, že tento přístup je ztělesněním údajné „nesvobody/cenzury/nutnosti mít jeden názor“. Není tomu tak. Ať si Slovensko a Maďarsko bezesporu jako suverénní státy provozují vlastní zahraniční politiku a vůbec mají vlastní názor na existenci dobra a zla. Nelze však očekávat, že pak mohou s námi sdílet jednak náš prostor, ale i naše peníze. Tyto politiky mostu mezi Západem, o nichž Fico a Orbán usilují vždy selhaly: ukázkovým příkladem je Československo po II. světové válce. Neuplynuly ani tři (!) roky a stali jsme se obětí československých komunistů masivně podporovaných sovětskými poradci a pevnou součástí Východního bloku s vedoucího úlohou Sovětského svazu.
