Pavel Páral: Korunu čeká rušný rok. Otevírají se cesty nahoru i dolů
V posledních letech se máloco v české ekonomice chová očekávatelně. Na konci letošního roku si však můžeme říci že jestli něco nepřekvapilo, byl to kurz české koruny. V roce 2023 se stabilizoval díky závazku ČNB podporovat silnou českou měnu, jako nástroj boje s inflací. A protože v Evropě má více devizových rezerv v poměru k velikosti ekonomiky už jen Švýcarsko, a navíc spekulanti se na počátku fungování závazku přesvědčili, že to centrální banka myslí vážně, tak s korunou nebojovali.
A když loni na konci léta ČNB svůj závazek odvolala, s tím, že nechá českou měnu dál volně plout, stalo se postupně to, co se dalo čekat. Koruna oslabila z 24,50 za euro na počátku letošního roku k 25,50. Tedy zhruba o čtyři procenta. Na to, že rozdíl v inflaci v Česku a v eurozóně v předchozím období byl mnohem vyšší, kupní síla české měny zůstala reálně silnější než před inflační krizí. V posledních týdnech pak koruna ještě o procento posílila. Kurz se tak vyvíjel více méně podle toho, jak se zmenšoval rozdíl v úrokových sazbách ČNB a Evropské centrální banky. Finanční hráči hledají vyšší výnos po započtení míry rizika. České úroky nesly a nesou stále více, ale malá země a méně rozvinutá, než rozhodující ekonomiky eurozóny přinesly dohromady zmíněné oslabení.
Takže vlastně, dobrý. Pověst Česka jako bezpečné destinace pro peníze trvá a trend posilování by měl pokračovat. Jenže přicházejí rušnější časy. Měnová politika ČNB se posunula a úroky už nebudou u nás nejspíše příliš klesat, zatímco ČNB bude dál sazby snižovat. To by tlačilo korunu k posílení, což je nakonec její přirozený a dlouhodobý směr vývoje. Jenže Evropský byznys obchází strašidlo Trumpových cel. Ty by vedly k poškození vývozu do USA a navíc v Americe by posílily inflaci, což by vedlo jejich centrální banku FED k udržování vysokých úrokových sazeb. Trhy to už očekávají a euro k dolaru citelně oslabuje a očekává se, že brzy bude jedno éčko za dolar a pak možná i míň. Koruna by se vezla s eurem, ale podle dosavadních prognóz bychom měli růst rychleji než eurozóna. Nakonec to platí už letos. Pokles kurzu koruny k dolaru a posílení vůči euru by bylo celkem logické. Ale logika a měnových trzích moc neplatí. Jsme jako subdodavatelé závislí na německých exportech do USA. A to pak očekávání mění v pravý opak.
Jenže nejde jen o Trumpa. Velmi podstatné jsou státní dluhy, které se v mnoha zemích utrhli ze řetězu. Poláci, Maďaři či Slováci mají letošní hospodaření vlády i obcí, krajů a různých institucí dohromady s dluhem kolem pěti procent HDP. Francouzi excelují s více než šesti procenty. U nás to vcelku za celé veřejné finance bude kolem dvou půl procenta. Ratingová agentura Moody´s už Francii a Slovensku snížila v mimořádném řízení rating. Ostatní agentury ji budou nejspíše následovat a v řádném termínu budou káráni i další. Pro někoho možná překvapivě s výjimkou Česka. To by mohlo vést k většímu zájmu investorů o bezpečnější korunu. Opatrné obavy z další dluhové krize v eurozóně jsou už na trzích občas komentovány. Ale při klidném vývoji je hospodaření vlády pro naši měnu plus.
Dalším faktorem je zahájení vyjednávání o míru na Ukrajině. Konec války by byl určitě doprovázen rušením většiny sankcí a tudíž i uvolněním dovozu plynu a ropy, což by mohlo vést k jejich zlevnění. To je také plus.
Jenže je spousta faktorů, které čekat nelze a které se prakticky vždy tak nějak vyskytnou. Kdyby někdo dokázal bezpečně předvídat kurz měn, byl by asi bohatší než Elon. Naštěstí takový člověk nikdy nežil a žít nebude a ani AI všechno nedomyslí.
Na druhou stranu holkám a klukům s hravou náladou nadcházející rok nabídne příležitost pohrát si trochu s penězi na letní dovolenou, nebo třeba i s větší sumičkou. Bude to letos asi dost vzrušující. Zábavnější, než sázky na fotbal.
