Evropa v souboji s USA a Čínou: nová dohoda má EU globálně posílit. Povede se to?
Před evropskými volbami politici často mluvili o konkurenceschopnosti. Evropská komise teď přichází s krokem, který ji má zásadně posílit: po dekádách jednání uzavřela velkou obchodní dohodu s organizací států Jižní Ameriky – Mercosurem. Dohoda slibuje přístup k zásadním surovinám i novým trhům, ale ratifikace naráží na odpor členských států. Přitom EU čelí tlaku USA, Číny i vlastních rozporů. Aby evropský blok odvrátil hrozící krizi, musí překonat vnitřní neshody a být schopný rychle reagovat na globální výzvy, jinak riskuje ztrátu ekonomického vlivu i konkurenceschopnosti.
EU uzavřením dohody s Mercosurem udělala důležitý krok k posílení své geoekonomické situace i konkurenceschopnosti. Ač ji zemědělsky silné státy jako Francie, Itálie a Polsko vnímají jako ohrožení svých zájmů, z širšího pohledu dává smysl. Evropě otevírá stamilionové spotřebitelské trhy a technologickému a strojírenskému průmyslu rozšiřuje dodavatelské řetězce na suroviny jako jsou lithium, nikl nebo grafit.
Uzavření dohody je ale dvou-úrovňová hra, kterou musí schválit jednotlivé vlády. Členské státy, z nichž některé jsou proti dohodě, dokáží vytvořit blokační menšinu, takže ratifikace dohody je při nejmenším nejistá. Proč by zamítnutí více než 20 let vyjednávané dohody bylo špatně? EU stojí na liberálním obchodu a nastavení globálních obchodních pravidel je pro evropský trh výhodné. S nástupem Donalda Trumpa do Bílého domu bude pravděpodobně čelit mnoha tlakům, ať už přímo z USA, nebo nepřímo vlivem americko-čínské obchodní války.
Nově zvolený francouzský eurokomisař pro vnitřní trh Stéphane Séjourné pro Financial Times uvedl, že EU se obává dopadů stupňování obchodní války mezi Spojenými státy a Čínou. Evropa by se podle eurokomisaře mohla stát „kolaterální obětí obchodní globální války.“ V případě, že Spojené státy by se za Trumpovy administrativy obchodně výrazně uzavřely světu, EU by musela reagovat podobně, jinak by se stala odbytištěm všech nadměrných produkcí po celém světě. Například čínské levnější výrobky by zaplavily domácí trh a evropská produkce by jen ztěží konkurovala těmto levným produktům. To by mohlo způsobit i krátkodobou krizi.
Kromě často zmiňované konkurenceschopnosti je geoekonomika klíčovým prvkem, aby v následujících letech dokázala Evropa obstát. Geoekonomika spočívá ve schopnosti ovlivnit či si udržet pozici na globálním trhu pomocí různých ekonomických nástrojů, jako mohou být kvóty, cla, manipulace s dodávkami plynu nebo kontrola zahraničních investic a podobných ekonomických rozhodnutí. Ratifikací dohody s Mercosurem by Evropská unie značně pokročila ve snaze rozšířit obchodní mezinárodní partnerství a tím i posílit ekonomickou odolnost.
Rozdělený blok
EU má ale v činění rychlých a razantních kroků velký hendikep a tím je vnitřní rozdělenost. Sedmadvacet členských států s vlastními ekonomikami upřednostňující vlastní zájmy a neochotou navyšovat společné zdroje EU. Víc než kdy jinde je nutné, aby členské státy společně s Evropskou komisí spolupracovaly a shodly se na efektivních nástrojích vůči zahraničním rivalům, které by dokázaly reagovat na změnu (ne)liberální povahy světového obchodu.
V porovnání se Spojenými státy, jejichž HDP podle Mezinárodního měnového fondu od konce před-covidového roku 2019 vyrostlo o 11,4 procenta, ekonomika eurozóny rostla pouze třetinově. Je fér si přiznat, že Spojené státy mají naprosto odlišnou geopolitickou pozici oproti EU, jelikož nejsou tolik zasažené například válkou na Ukrajině a tím pádem drahými energiemi. Ovšem odraz od krizových let, alespoň v číslech, je pro Američany příznivější než pro Evropany. Svůj blahobyt EU postavila na energeticky náročném a momentálně drahém průmyslu a následně spustila akci dekarbonizace. Nepřízeň osudu, četné a omezující regulace jí teď na výkonnosti ubírají.
EU ale nadále zůstává třetí největší ekonomikou světa s velmi vyvinutým vnitřním trhem a euro je druhou nejpoužívanější světovou měnou. Papírově Evropská unie rozhodně má na to, aby odvrátila nepříznivé ekonomické vyhlídky. Ovšem s pouze defenzivní, nejednotnou a reakční ekonomickou politikou se hospodářské obrození bude dělat těžko.
Negativním příkladem nejednoty může být nedávno projednávané uvalení cel na čínská elektroauta, která evropský blok rozdělila po tom, co Peking pohrozil odvetou na dovoz německých aut. Místo toho, aby EU jasně ukázala, že to s hledáním strategických ekonomických partnerů a zbavováním se nezdravé závislosti myslí vážně, evropský blok se rozhádal, a nejen Německo pod tlakem vlastních automobilek hlasovalo proti. Není překvapivé, že tak hlasovalo i Maďarsko, které Čínu vnímá jako obchodního partnera, díky kterému do země proudí masivní investice. Maďarsko navíc v době uvalení cel na čínské produkty může být branou pro Peking, jak se vyhnout těmto ekonomickým opatřením, když výrobu přesunou do Evropy.
Kdo mluví za Evropu?
Evropská unie ve snaze o znovunalezení konkurenceschopnosti svého průmyslu bude balancovat mezi ofenzivními ekonomickými kroky vůči zemím, se kterými má významné obchodní styky, a hospodářskou diplomacií, kdy se bude snažit snížit dopady rozhodnutí partnerů na světové scéně. Zatímco z geopolitického pohledu lze Čínu brát jako nepřátelskou zemi, která se po celém světě dopouští obchodního kolonialismu, Spojené státy by Evropa měla brát jako přátelského obchodního konkurenta či partnera, jehož ekonomická síla pomůže zvýšit na Čínu tlak.
Ovšem s nastupující administrativou Donalda Trumpa nejsou vyhlídky zcela růžové. V obchodním konfliktu se Spojenými státy by EU musela jednotně reagovat na opatření z druhého břehu Atlantiku. Zároveň pro zachování zdravého vnitřního trhu by zavedení protiopatření muselo být rychlé. Ideálním scénářem by bylo nalezení shody s budoucí americkou vládou o tom, že Čína je onou reálnou hrozbou. To bude ale těžko realizovatelné, jelikož, jak se historicky ukázalo, Trump nerozumí tomu, s kým v Evropě jedná. Jinými slovy, kdo je tou nejvýše postavenou osobností v Evropě – je to Ursula von der Leyen? Je to jeden z premiérů či prezidentů členské země nebo předseda Evropské rady?
V minulém období Evropské komise to navíc komplikovaly osobní spory uvnitř evropských institucí. Vnitřní třenice ohrožují schopnost reagovat na vzniklé situace mimo hranice EU. V minulosti to byly spory, kde se střetávala ega předsedy Evropské rady Charlese Michela a předsedkyně komise Ursuly von der Leyen. Evropa si proto musí vyjasnit, kdo bude jejím hlasem, aby efektivně vedla jednání s USA a minimalizovala škody v případě rozšíření obchodní války.
Kromě jednoty uvnitř evropského bloku, zefektivnění rozhodovacích principů a jasně stanovených geo-ekonomických politik bude zapotřebí efektivně vynakládat nejen státní, ale také soukromé peníze. Síla EU může být v rozmanitosti jednotlivých členských států, a tudíž i know-how v oblasti inovací. Prvním pozitivním krokem je určitě zřízení STEP Scale Up programu, jehož cílem je posílit inovace v klíčových technologických odvětvích, a tím zvýšit ekonomickou a technologickou konkurenceschopnost EU.
Pozitivní krok ale záhy rozporuje smutná skutečnost v důležitém automobilovém průmyslu. Jelikož v době, kdy jsou evropské automobilky pod silným tlakem konkurence ze všech světových stran, jim hrozí, že budou platit enormní pokuty za nedodržování emisních pravidel. To jsou peníze, které by přitom mohly být investované do inovací.
Geo-ekonomická politika by měla být pilířem evropské strategie. EU potřebuje nejen flexibilní nástroje k ovlivňování globálních trhů, ale také jednotný a silný hlas v zahraničně-obchodních otázkách. To zahrnuje překonání vnitřních sporů a stanovení jasné hierarchie odpovědnosti včetně posílení rozhodovacích pravomocí Evropské komise. Kromě toho musí EU investovat do inovací, přilákat kapitál a pomocí deregulací vytvořit prostředí, kde se budou moci firmy rozvíjet. V sázce není jen ekonomická stabilita, ale i schopnost EU ovlivňovat globální dění ve svůj prospěch. Geo-ekonomika je tedy nejen odpovědí na současné výzvy, ale i klíčem k budoucnosti Evropské unie.
