Soutěž o největšího Putinova služebníka roku 2024: Nakonec po mocném finiši vyhrál Robert Fico
Slovenskému premiérovi Robertu Ficovi se v poslední době daří zviditelňovat na mezinárodním poli. V závěru roku dokázal překrýt končící maďarské předsednictví sóloakcemi, překonávajícími eskapády Viktora Orbána.
Orbánova pozice nejviditelnějšího spojence Kremlu mezi státníky v rámci EU se zdála dlouho neotřesitelná. Potvrzoval ji opakovaným blokováním či zdržováním pomoci Ukrajině a protiruských sankcí, a otevřenými spory s Volodymyrem Zelenským.
Orbánův náskok
Egocentrická a velikášská povaha maďarského premiéra se naplno projevila po zahájení maďarského předsednictví EU. Jeho červencová „mírová“ cesta do Moskvy a jednání s Putinem za zády Ukrajiny bez unijního mandátu nepřinesly žádné výsledky.
K příměří nedošlo. Ruský agresor naopak zesílil útočné aktivity a přizval severokorejské vojáky. Jen se dále zhoršila pozice Maďarska, jež už náklonnost Kremlu nijak nemaskuje. Orbán dnes označuje Putina za „férového partnera“, zatímco s drtivou většinou spojenců v NATO je na kordy.
Zdálo by se, že roli hlavního unijního Putinova nahrávače už nikdo Orbánovi nevezme, ale slovenský premiér se postavil proti. Na podzim začal náskok svého nejbližšího evropského partnera mocně stahovat.
Nejprve jako první evropský státník vystoupil v nejsledovanějším ruském propagandistickém pořadu Olgy Skabejevové, zařazené na sankční seznamy EU i USA. Jeho vystoupení se muselo režii líbit. Hájil zájmy Ruské federace, tlumočil její protizápadní narativy a otáčel odpovědnost za válku od viníka k oběti.
Fico se dočkal
Fico zde zkritizoval západní pomoc Kyjevu, ačkoli slovenské zbrojovky dodávají zbraně ukrajinské armádě. Oznámil, že bude považovat za čest zúčastnit se v Moskvě oslav osmdesátého výročí konce druhé světové války. Nedlouho poté se této pocty dočkal.
„Pokud to bude potřeba, jsem bez váhání připraven s prezidentem Putinem mluvit,“ avizoval také Fico u Skabejevové. Jeho „hvězdná“ chvíle nadešla nečekaně brzy, navštívil Moskvu krátce před vánočními svátky.
O současných slovenských poměrech leccos vypovídá, že se o utajované přípravě této cesty dozvěděl dříve další Putinův spojenec, srbský prezident Aleksandr Vučič, než mnozí členové vládní koalice, včetně prezidenta Petera Pellegriniho.
Vučič se ujal role Ficova mluvčího, když v rozhovoru pro televizi Happy oznámil, že 23. prosince půjde Robert Fico za Putinem, aby s ním probral dodávky plynu.
Pro slovenskou opozici je tato ostudná epizoda dalším dokladem, že Ficova zahraniční politika všech azimutů, dříve praktikovaná českým prezidentem Milošem Zemanem, nakonec vždycky směřuje do Ruska nebo Číny.
Spor s Ukrajinou
Tomuto zdánlivě nepochopitelnému tahu předcházel Ficův konflikt s Kyjevem. Ukrajina dlouhodobě avizuje, že po Novém roce neprodlouží tranzit ruského plynu přes své území po ukončení pětiletého kontraktu, přestože přijde o tranzitní poplatky. Všechny své závazky naplnila a nyní má právo rozhodnout, zda nebude pomáhat svému nepříteli usilujícímu o její likvidaci.
Jediné Slovensko tuto situaci dodnes ignorovalo a nezajistilo si alternativní dodávky. Důvody jsou obchodní, ale jak vidno i geopolitické. Nedávalo žádnou logiku, aby Fico letěl tuto blamáž, do níž se jeho vláda dostala vlastním přičiněním, řešit do Moskvy.
Putin mu s tranzitem přes Ukrajinu nepomůže, zatímco ostatní země si poradily a zbavily se toxické závislosti na ruském plynu. Pokud dnes Moskva zavře plynové kohouty, poradí si Evropa navzdory chmurným předpovědím putinovců bez nich, což platí i pro Českou republiku.
Fico neudělal nic a dnes si stěžuje na všechny kolem, že poškozují slovenské zájmy. Napsal dopis do Bruselu, kde žaluje na domnělé příkoří.
Katastrofa se nekoná
Slovensku ovšem i přes výpadek ukrajinské trasy nehrozí nedostatek plynu, možná jen krátkodobé potíže, než si zajistí alternativu. Variant je víc. Jak připomíná vládní zmocněnec pro energetickou bezpečnost Václav Bartuška, ruský potrubní plyn se už na celkovém dovozu do EU stejně podílí jen několika málo procenty.
Dodávky však budou o něco méně výhodné už jen proto, že Slovensko přijde o tranzitní poplatky. Kdyby šlo Ficovi skutečně o zájmy slovenských občanů, mohl mít už řešení dávno na stole. O to ale v této podivné hře nejde.
Slovenský premiér už před návštěvou Moskvy vykládal, že Ukrajina přijde o třetinu území (dnes Rusko okupuje pětinu) a nikdy nevstoupí do NATO. Je jasné, kdo mu diktuje tyto scénáře.
Využil této skrumáže k vytvoření obrazu nepřítele ohrožujícího zájmy slovenských občanů. Není jím ruský agresor a jeho úsilí znovu ovládnout východní sféru vlivu, ale Ukrajina bojující o vlastní přežití. Vydírá ji, že jí zastaví dodávky elektrické energie.
Také tato hrozba má jen propagandistický význam, jelikož Kyjevu vzápětí nabídlo náhradu Polsko. Zbývá otázka, čeho chce Fico tímto teatrálním bubnováním dosáhnout.
O několik dní napověděl samotný Putin, jenž informoval o ochotě slovenského premiéra hostit mírová jednání mezi Ruskem a Ukrajinou. Šlo však jen o vyslání nereálné kouřové clony, jíž Kreml ocenil Ficovu snahu se zalíbit, kterou vzápětí rozmělnil. Putinův mluvčí Dmitrij Peskov uvedl, že takových „neutrálních“ zemí se nabízí víc.
Fico v závěru vyhrál
Jaký tedy měla cesta slovenského premiéra do Moskvy smysl?
„Robert Fico ze sebe udělal po návštěvě Vladimíra Putina užitečného idiota. Jeho snaha vydírání Kyjeva dodávkami elektřiny se vůbec nepovedla. A teď napsal dopis jako sedmileté dítě, kterému někdo rozkopl hračku,“ komentoval europoslanec Tomáš Zdechovský.
Slovenský premiér ale přece jen v něčem uspěl. Na poslední chvíli předstihl Orbána v pomyslné soutěži o největšího Putinova služebníka roku 2024.
Česko by to nemuselo zajímat, každý je svého štěstí strůjcem. Je však varující, že Ficovým nejvlivnějším domácím spojencem je favorit voleb Andrej Babiš. Také proto se tolik rozčiluje, že současná vláda „jako kolovrátek stále straší Putinem, Orbánem nebo Ficem“. Toto tzv. „strašení“ je ale s přihlédnutím k okolnostem stále naléhavější.
