Viliam Buchert: Zemský ráj to na pohled. Jak dlouho ještě?
Rok 2024 byl i v České republice poněkud bláznivý. Představme si, co přinese rok 2025, kdy nás čekají volby do Poslanecké sněmovny, podle jejichž výsledků bude sestavena další vláda. Anglický básník a esejista Thomas Stearns Eliot, nositel Nobelovy ceny za literaturu za rok 1948, jednou poznamenal, že „každý okamžik je nový začátek“. Protože se budeme celý rok upínat k jednomu okamžiku, tedy k sněmovnímu hlasování, měli bychom si odpovědět na otázku, zda nás čeká i nějaký nový začátek, nebo zda budeme dál za sebou vláčet staré zátěže. Stejně jako většina světa totiž i my čelíme určité nejistotě, včetně neustálých politických svárů a náročné ekonomické situace.
Probuďme se
Především buďme v případě české politiky i vývoje hospodářství v roce 2025 realisté. Nedávejme si, jak bývá na začátku roku obvyklé, žádná velká předsevzetí. Změny, které to zde všechno postaví na hlavu, nás nečekají. Na druhou stranu budeme dál konfrontováni s pocitem, že přešlapujeme na místě. Ten pocit trvá už nějakou dobu. A to je špatně. K pocitu přešlapování dva konkrétní příklady, za něž nese vinu většina porevolučních vlád.
I když dnes existuje konečně reálná představa, že za několik let bude dokončena páteřní síť našich dálnic, má se tak stát až šedesát let od otevření prvního úseku dálnice, kterým bylo jedenadvacet kilometrů z Prahy do Mirošovic v červenci 1971. Je to katastrofální vysvědčení pro zemi, jež chce být moderním, vyspělým a konkurenceschopným státem.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!