Prezident Petr Pavel se postavil proti šíření nihilismu a varoval před autoritářstvím
Novoroční projev prezidenta Petra Pavla nemohl být v porovnání s jeho předchůdcem Milošem Zemanem kontrastnější. Dával naději, projevoval empatii, nehledal nepřátele, neurážel oponenty. Snažil se naplnit roli, kterou Zeman sliboval a nikdy nesplnil: zasypávat příkopy ve společnosti.
Petr Pavel bývá kritizován, že je ve svém vystupování příliš strohý, a na rozdíl od předchůdců prý není osobnost. Dnes se ukazuje, že Pavlův odlišný civilní styl vedení prezidentského úřadu není jeho slabina, ale jedna z hlavních deviz.
Viditelný kontrast
Pavel možná není strhující řečník, ale jeho novoroční projev působil v porovnání s agresivními výstupy jeho prezidentské alternativy Andreje Babiše a předchůdce na Hradě Miloše Zemana uklidňujícím, racionálním a důstojným dojmem.
„Skutečný stav naší země není ani zdaleka tak špatný, jak si někdy myslíme na základě záměrně šířených negativních nálad. Ano, jsem přesvědčený o tom, že pro další roky si můžeme sebevědomě vytvářet optimistické plány, nikoli ustrašené scénáře,“ míní Pavel.
Přestože podle něj v některých oblastech stále hospodářsky dlouhodobě zaostáváme a nedaří se dobře všem, odmítá se podílet na šíření nihilismu, jež produkuje propojená baterie části politického, komentátorského a ekonomického světa.
Šíření „blbé nálady“ a údajně katastrofálního stavu české ekonomiky, jež kvůli odstřihnutí od ruských surovin každou chvíli zkrachuje, přetrvává od ruské invaze na Ukrajinu. Zpočátku se na něm profilovaly antisystémové a prokremelské proudy, jež přivedly do ulic desítky tisíc frustrovaných lidí.
Dnes jsou za zenitem a tímto praporem před volbami nejviditelněji mávají opoziční strany v čele s ANO, SPD a okruhu KSČM - i přesto, nebo právě proto, že se ekonomická situace začíná zlepšovat. Na rozdíl od apokalyptických předpovědí nehrozí ani energetická krize, ani rozval veřejných financí vlivem nekontrolovaného zadlužování.
Česko má štěstí
„Česká republika má na rozdíl od mnoha míst tohoto světa štěstí, že není přímým dějištěm války ani rozsáhlého lidského utrpení. Naopak je zajištěna silnou bezpečnostní sítí Severoatlantické aliance a řadou dalších mezinárodních záruk. Našim názorům a postojům se v zahraničí dostává prostoru i respektu,“ dodává prezident, jistě ke zlosti místní Putinovy páté kolony.
Pavel zároveň naznačil svůj vztah k nezodpovědnému populismu. „Volby budou důležité. Rozhodnou o tom, jestli a jak budou řešeny ty nejpodstatnější nedostatky, které naši zemi trápí. A jestli budou řešeny s pokorou, poctivě a dlouhodobě, nebo jen tak, aby přinesly krátkodobou popularitu.“
K tomu lze dodat, že dělat populistickou kampaň s absencí jakýchkoli nepopulárních kroků a naopak hrozit jejich zrušením, je mnohem jednodušší. Takového marketéra může klidně skoro bez nadsázky nahradit cvičený šimpanz, nebo AI, jež vyplivne několik prvoplánových hesel bez hlubší podstaty.
Prodávat nepopulární, ale potřebné kroky je mnohem složitější už jen proto, že narážejí na odpor dotčených zájmových skupin. Zároveň se zásadně liší cílové voličské skupiny.
Proti autoritářům
„Ze všeho nejvíc si přeji, abychom případné pocity skepse a zklamání z toho, jaký je život dnes, nespojovali s hodnotami demokracie. Důstojný život ve svobodě má výrazně větší hodnotu a přináší větší spokojenost, než život závislý na vůli jakýchkoli autoritářů,“ uvedl dále Pavel s dovětkem, že „s tím už svoji zkušenost máme“.
Především ANO se snaží bojovat s „nálepkováním“, že se neotáčí k východním autoritářským režimům. Existuje však stále více indicií, třeba výroky Radka Vondráčka, že hnutí zásadně změní zahraniční politiku.
Posun v kurzu mohou signalizovat i stále ostřejší Babišovy protiukrajinské výpady a blízké vztahy s prokremelskými kolaboranty Ficem a Orbánem. S nimi chce v rámci nyní paralyzované Visegrádské skupiny „normalizovat“ vztahy.
Prezident projevuje v některých oblastech možná až nezměrný optimismus, když usiluje o „poctivou a věcnou debatu, založenou na argumentech a faktech“. A že chce „omezit vliv polopravd, záměrných dezinformací a planého osočování protivníků“.
To bude po zkušenostech s krachem jednání o penzijní reformě opravdu složité. Zároveň se prezident vystavuje riziku, že bude osočován různými obskurními spolky na ochranu svobody šíření ruské propagandy, že chce zavést totalitu po vzoru démonizovaného Otakara Foltýna.
Úleva po Zemanovi
Prezident ve svém projevu nejmenoval žádného politika ani politickou stranu. Na nikoho nenadával, nikoho nechválil, projevil empatii k těm, kterým se nežije dobře, ale současně naznačil, co je mu cizí. Po tragickém intrikánovi Zemanovi je to velká úleva.
Přesto se dočkal odsudků o údajném lakování situace narůžovo „potrefených hus“ z levicového tábora, přiživujících atmosféru zmaru. Zejména Kateřiny Konečné a Jany Maláčové, jež se chová tak, jako by už podala přihlášku do KSČM.
Pavlovo vystoupení stálo v kontrastu proti vánočnímu projevu Miloše Zemana, jenž dostal už jen jako soukromá osoba exkluzivní prostor na Primě. Bývalý prezident fandí změně režimu a léčí si svoje mindráky bývalého politika, jenž se skoro ve všem mýlil a všechno prohrál.
Zeman prohrál i „souboj“ projevů obou prezidentů. Předvedl jen negaci a probabišovský aktivismus. Zařadil se k prodavačům „blbé nálady“, vůči nimž se Pavel vymezoval. Je jen dobře, že jeho vulgární a pokleslý politický styl je už jen minulostí.
