Raději nekoukejme do statistik! I přes loňský růst reálných mezd jsme v naší kupní síle stále o šest let nazpět
Reálné mzdy v České republice v loňském roce konečně začaly růst a Češi přestali chudnout. Čísla za celý rok ještě nejsou známa, ale podle dílčích výsledků lze předpokládat, že konečná hodnota bude oscilovat někde mezi 4,5 až 5 procenty. To je ta dobrá zpráva. Ta špatná hovoří o tom, že i přes tento loňský růst reálných výdělků se kupní síla českých domácností pohybuje na úrovni konce roku 2018. A když to půjde hodně dobře, na předcovidovou úroveň roku 2020 se dostaneme až během příštího roku 2026. Nechceme-li si kazit náladu a zbytečně vytvářet blbou náladu a napětí, raději nekoukejme do statistik. Je to bohužel realita a ta se už nezmění. Hleďme spíš dopředu a hledejme cestu jak tuto příjmovou propast zasypat.
Z dění okolo nás to přitom nevypadá, že by česká ekonomika jako celek na tom byla žalostně špatně. Dokládají to například dílčí údaje o předvánočních útratách za potraviny a spotřební zboží. Ty byly vyšší než předloňské. Lidé se přestali bát utrácet. Na jednu stranu jim vzrostly reálné výdělky a nepochybně něco vytáhli i ze svých úspor, které ještě mají z dob covidových lockdownů. Dobrou zprávou taktéž je, že se podařilo zkrotit inflaci a zastavit bezuzdné zdražování. Ceny zboží a potravin však dolů či nazpět nepůjdou a zůstanou na současných vysokých či vyšších hodnotách. Utěšovat se můžeme jen tím, že většina z nich už bude zdražovat jen nepatrně nebo vůbec.
Důležitá proto pro nás bude jiná veličina a sice růst platů a mezd v letošním roce. Abychom se postupně dostávali ekonomicky do kondice a utráceli ještě více, je potřeba, aby nominální výdělky byly alespoň o několik procent vyšší než inflace. Jinými slovy, aby pokračoval růst kupní síly obyvatel.
Napsat totiž místo toho, aby Češi opět bohatli, by bylo hodně laciné a provokativní. Našincům totiž od konce roku 2021 po konec roku 2023 celkem devět kvartálů v řadě klesala reálná mzda a rázem jsme se ocitli o mnoho let nazpět. Aktuální růst reálné mzdy nás přibližuje ke konci roku 2018. A pídit se, v jakém roce dosáhneme kupní síly roku 2024, kterou bychom měli, kdyby nebyl covid či válka na Ukrajině, je věštění z hodně zakalené koule.
Pro zasypávání této propasti je proto žádoucí, aby pokračoval solidní růst reálných příjmů. Stát sice pro letošní nadiktoval růst minimálních a zaručených mezd, které reálně jejich držitelům vzrostou zcela určitě. Ale to jsou výdělky nejméně vydělávajících lidí. Podstatné je, aby stejný nárůst přišel i od firem a institucí které zaměstnávají střední třídu, která je motorem ekonomiky. Podle personální společnosti Randstad Česká republika budou letos firmy v Česku přidávat 5 až 7 procent, což by věštilo nárůst reálných výdělků o 2 až 4 procenta.
Problémem je však skutečnost, že přidávat svým zaměstnancům nebudou všechny firmy. Některé si to nemohou dovolit a u některých si jejich šéfové najdou tisíc a jednu výmluvu proč tak nechtějí učinit. Výsledkem toho je, že výdělky v Česku v souhrnu nerostou takovým tempem, který by nás přibližoval k západní Evropě, ale v tom lepším případě spíš stagnujeme. Firmy se potom vztekají, že je k růstu platů nutí vláda skrze růst minimální a zaručené mzdy. Argumentují tím, že budou muset propouštět. Nakonec se tak v drtivé většině případů nestane.
K většímu tlaku na růst výdělků by mohl vést i vyšší zájem lidí o firmu, ve které pracují. Zkrátka nechodit jen do práce si tam odkroutit svých 8,5 hodiny, ale zajímat se o řadu dalších věcí kolem. Možná by pak lidé zjistili, že jejich podnik na tom není tak špatně, jak jim tvrdí mzdová účetní nebo personální ředitelka. Zaměstnanci totiž dělají, co mají uloženo. Za kolik se jejich práce či výrobky prodají dál, určuje už někdo jiný. A když to někdo neumí, mají to odnášet všichni zaměstnanci?
Podtrženo sečteno. Všichni by si měli uvědomit, že návrat na předcovidovou úroveň příjmů je možný jen díky trvalému a svižnému růst výdělků. A může k tomu dojít skrze jakékoliv nástroje. Zvýšením norem, tlakem na vyšší produktivitu, inovacemi, zdražením prodávaného produktu nebo i propouštěním. Zkrátka skrze nějakou aktivitu, činnost, akci. Všichni by stále měli mít před očima, že jsme reálnou úrovní našich příjmů o šest let nazpět a návrat do normálu nepřijde z nebe sám od sebe a záleží i na nás, jak dlouho to bude trvat.
