Přeladili Slováci hymnu na 432 Hz, aby zabránili „duchovné denegerácii národa“?
Na začátku roku představila slovenská vláda novou podobu státní hymny. Její zastánci pějí chválu nad odvážným zařazením tradiční fujary, odpůrci se chytají za hlavu a křičí, že z bojovného chorálu vznikla rozplizlá přeprodukovaná kaše. V záplavě hádek a argumentů by ale neměl zapadnout jeden velmi důležitý detail. Totiž to, že slovenská hymna je nyní údajně laděná podle komorního A vibrujícího na božské frekvenci 432 Hz!
„Nová hymna je zmenená na frekvenciu 432 Hz. Autor Oskar Roža pochopil, čo to znamená. Disharmónia vo frekvencii 440 Hz pôsobí deštruktívne a vytvára duchovnú degeneráciu. Fujara je nástroj ktorý spája vysoké sféry bohov s ľuďmi. Toto dokážu len dva hudobné nástroje. Fujara je jedným z nich.“ Po zveřejnění nové verze slovenské hymny se podobných příspěvků na sociálních sítích objevily stovky. Většina z nich neopomněla připomenout, že frekvence 440 Hz je výmyslem temných sil usilujících o zničení lidstva: „Hej! 432Hz je na západe zakázaná frekvencia 440Hz zaviedli fašisti v rámci eugenického žiarenia a svet ju zaviedol,ako základnú,“ dozvíte se například. Sám autor nové verze hymny, skladatel a dirigent Oskar Rózsa, zveřejnil ještě před její premiérou na svém Telegramovém účtu video, které frekvenční kontroverzi vysvětluje. O co tedy přesně jde?
432 vs. 440
Základním tónem, podle kterého se odvozují všechny ostatní, je takzvané „komorní A“. Zastánci víry v čarovné frekvence tvrdí, že v dobách, kdy jsme ještě žili v souladu s přírodou a vesmírem, ladili hudebníci a výrobci nástrojů komorní A na frekvenci.
432 Hz. Hudba založená na této frekvenci je libá uchu i duši a čarovný kmitočet je údajně k nalezení všude kolem nás. Například Saturnu trvá 864 let, než oběhne Slunce. Pokud dobu vydělíme dvěma, dostaneme 432! Stejně tak má každý den 24 hodin, tedy dvakrát 43200 vteřin. Tajemný hinduistický cyklus Kali Yuga trvá 432 000 let. 4322 je rychlost světla v mílích za vteřinu (ne přesně, ale to nevadí). Číslo 432 má také být zakódováno do naší DNA, v rozměrech Stonehenge a velké pyramidy v Gíze. Své nástroje proto na odpovídající frekvenci ladili staří Řekové i tibetští mnichové. Vyznával ji Giuseppe Verdi a Stradivari stavěl své housle tak, aby nejlépe rezonovaly právě na kmitočtu 432 Hz. Nikola Tesla měl čarovnou frekvencí dokonce léčit popáleniny. Na vlnách míroplodných vibrací zkrátka lidstvo plynulo ke světlejším zítřkům, a to se samozřejmě muselo zatrhnout.
V roce 1939 se v Londýně uskutečnila schůze iniciovaná Britským institutem standardů. Účastnili se jí zástupci evropských vědeckých akademií, v konspiračních dokumentech se ale dočtete, že šlo ve skutečnosti o představitele lóže Iluminátů, bankéře, nacistické pohlaváry a ministry propagand světových mocností. Společně se rozhodli, že nemůžou dopustit, aby lidstvo vibrovalo směrem k míru a harmonii. Přišli proto s geniálně ďábelským plánem a ladění komorního A posunuli o kousek výše na frekvenci 440 Hz. Proti jejich úmyslu se pochopitelně zvedla vlna odporu vedená profesorem Robertem Dussautem z Pařížské konzervatoře. Jeho protestní petici mělo podepsat 23000 hudebníků a muzikologů, snaha varovat lidstvo ale vyzněla naprázdno. Zanedlouho poté vypukla světová válka. Náhoda, nebo důsledek zahrávání se zákonitostmi vesmíru?
Ani světová válka nedokázala podlý plán zvrátit. V roce 1955 byla frekvence 440 Hz doporučená jako jednotný standard ISO a v roce 1975 byla kodifikována jako základní ladění komorního A pro hudební nástroje, televizní a rádiové vysílání. Důsledky tohoto kroku popisuje například dr. Leonard Horowitz ve své práci „Kult hudební kontroly: Válka Rockefellerovy nadace se světovým vědomím prostřednictvím zavedení standardního ladění A = 440 Hz“. Horowitz je sice povoláním zubař a antivakcinační konspirátor, jeho varování ale zní velmi erudovaně i závažně: „Jak je vidět na současném hudebním průmyslu a ‚zestádnění světové populace‘, zavedení frekvence 440 Hz způsobilo zvyšování agrese, větší výskyt sociopatologických jevů, emočních poruch a predispozici lidí k tělesným onemocněním.“
„Tradiční“ ladění
Pod dojmem takto silných argumentů se přeladění státní hymny zdá být celkem rozumné. Než začneme sepisovat petice požadující úpravu i naší hymny, zkusme se na vesmírnou vibraci podívat trochu blíže. Hned na začátku bychom si měli ujasnit, že hodnota 432 Hz není nijak zázračná. Hertz je uměle stanovená jednotka, která odpovídá jednomu kmitu za sekundu a sekundu samotnou nikde ve vesmíru nenajdete. Původně byla odvozována od doby rotace naší planety, nyní je stanovena jako „časový interval vymezený 9 192 631 770 kmity elektromagnetického záření, které vzniká při přechodu mezi dvěma energetickými hladinami atomu cesia 133“. Stačilo tedy, abychom se dohodli na trochu jiné délce sekundy, zázračná frekvence by měla úplně jiné číselné vyjádření, a pracně sestavené rovnice o rozměrech pyramid a putování Saturnu by se rozsypaly v chaos.
Jak si ve střetu s realitou vede tvrzení, že před osudnou konferencí byla frekvence 432 Hz ladícím standardem? Nijak slavně. Jeho zastánci si neuvědomují, že staří hudebníci neměli digitální osciloskopy a nástroje se ladily pomocí různých mechanických pomůcek. Podle studia dochovaných ladiček a hudebních nástrojů oscilovalo komorní A v rozmezí mezi 380 a 460 Hz a na severu Německa se v 17. století vyšplhalo až na závratných 571 Hz. Jestli se dá vysledovat v ladění vůbec nějaký trend, tak je to ten, že se komorní A postupem doby mírně zvyšovalo. Důvodů je mnoho, jeden z nejzajímavějších je přechod na moderní kovové struny, které lépe rezonují při vyšším napětí. Barokní hudba hraná na originální nástroje se strunami ze střívek se oproti tomu i dnes ladí výrazně níž, často až na 415 Hz.
Požadavky ladění sjednotit se začaly ozývat až v 19. století, kdy operní hvězdy putovaly Evropou a stěžovaly si, že musí árie zpívat v každém městě jinak. Nejrozšířenějším standardem tehdy bylo takzvané Francouzské ladění, které udávalo hodnotu komorního A na 435 Hz. Italský skladatel Giuseppe Verdi ho navrhoval snížit na 432 Hz a zavést ho jako celoevropský standard. Jeho úporná snaha podpořená italským ministerstvem války se ale příliš neujala, a hudba zněla v různých sálech posunutá i o celé půltóny. Zcela běžná byla i „ďábelská“ frekvence 440 Hz, která se podle konspirátorů vylíhla v hlavách nacistických propagandistů. Používaly ji orchestry od Londýna po Petrohrad a uznával ji mimo jiné i slavný výrobce koncertních klavírů Johann Baptist Streicher. Průkopník akustiky Johann Scheibler ji dokonce navrhl na fyzikální konferenci ve Stuttgartu jako celosvětový standard už v roce 1834.
Co zní lépe?
Z celosvětového spiknutí proti tradiční léčivé frekvenci nám toho moc nezůstalo. Takzvané „kymatické“ důkazy založené na fyzických projevech frekvencí rovnou zavrhněme. Obrázky vznikající ve vodě kmitající na 432 Hz jsou sice hezké, ale experimentátoři při jejich tvorbě zapomínají, že na jejich vznik má zdaleka největší vliv tvar nádoby, ve které je voda nalitá. Dostáváme se tedy k poslednímu tvrzení, že hudba laděná na původní božskou frekvenci je pro lidské ucho příjemnější.
Na YouTube existuje bezpočet klipů, které obě ladění srovnávají a stejnou skladbu vám přehrají v obou verzích. Rozlišovat frekvenční posun v řádech jednotek hertzů na zvuku streamovaném z YouTube je ale dost pochybná metoda. Pokud bychom chtěli opravdu posoudit, které ladění je lidskému uchu příjemnější, museli bychom sebrat dostatečně velký vzorek posluchačů a mít k dispozici přesně vyladěný nástroj v neměnném akustickém prostředí. Naštěstí existují lidé, kteří jsou ochotni takové úsilí vynaložit. Jedním z nich je akustik Hugo Fastl. Pro pokus použil mistrovské koncertní grand piano Steinway ovládané děrovaným pásem se záznamem vystoupení Claude Debussyho. Fastl nejprve pořídil nahrávku klavíru naladěného na 432 Hz, pak ho nechal přeladit na 440 Hz a pořídil nahrávku druhou. Při kontrolovaných testech měli vybraní posluchači určit, která nahrávka jim zní lépe. Žádný příklon k božskému ladění neobjevil. Malá většina posluchačů se naopak přiklonila k frekvenci vyšší.
Duchovná degenerácia
Jestli tedy tvůrci nové slovenské hymny opravdu nechali přeladit nástroje na frekvenci 432 Hz, mohli si ušetřit práci. Zvěsti o jejích zázračných vlastnostech jsou stejně nesmyslné jako tvrzení, že standardních 440 Hz způsobuje „duchovnú degeneráciu“. Za tu totiž nemohou zvukové frekvence, ale šíření nesmyslných konspiračních teorií, proti kterým bohužel nepomůže ani zvuk fujary.
Jak se ladilo v dobách předkonspiračních
376 Hz Varhany v hospici ve francouzském Lille z roku 1700
392 Hz Klavichord Leonarda Eulera v St. Petersburgu z roku 1739
396 Hz Varhany ve Versailles z roku 1789
401 Hz Mersenneův spinet z roku 1648
404 Hz Komorní A Pařížské opery z roku 1699
407 Hz Varhany v kostele sv. Michaela v Hamburgu
409 Hz Ladička výrobce spinetů Pascala Taskina z roku1783
415 Hz Varhany v chrámu sv. Sofie v Drážďanech z roku 1722
422 Hz Ladění W. A. Mozarta z roku 1780
423 Hz Ladička G. F. Handela z roku 1751
426 Hz Piano Pařížské opery z roku 1829
432 Hz Ladění navržené italským ministerstvem války v roce1884
435 Hz Francouzské ladění v 19. století
440 Hz Ladění navržené ve Stuttgartu v roce 1834
451 Hz Ladění opery LaScala v Miláně roku 1867
452 Hz Ladění britské filharmonie v 19. století
456 Hz Ladička cechu výrobců klavírů z roku 1857
457 Hz Ladička newyorského výrobce pian Steinway z roku 1879
460 Hz Ladění převládající v USA kolem roku 1875
474 Hz Varhany v londýnské královské kapli v roce 1708
481 Hz Varhany v kostele sv. Kateřiny v Hamburgu v letech 1543 a 1879
506 Hz Chrámové Mersennovo ladění v Paříži v roce 1636
571 Hz Severoněmecké komorní ladění z roku 1619
