Znamená bezhotovostní společnost existenci bez života? Švédský průzkum naznačuje odpověď
Švédsko je téměř dokonale bezhotovostní společností. Co to dělá s lidmi, kteří zůstávají stranou? Zde je na to téma průzkum od pramene.
Po celém světě jsou karty a aplikace standardním způsobem placení, ale snad nikde není úprk od hotovosti tak patrný – a citelný - jako ve Švédsku. Švédská centrální banka uvádí, že objem hotovosti v oběhu se v zemi od roku 2007 smrskl na polovinu.
Částečně za to může unikátní švédský zákon, který upřednostňuje „smluvní svobodu“ před jakýmkoli zákonným požadavkem na přijímání hotovosti. Jinými slovy, je na podnikatelích (včetně například bank), zda budou hotovost přijímat. Veřejná doprava, obchody a služby obvykle hotovost jako platbu nepřijímají. Žádná infrastruktura pro placení účtů na přepážce neexistuje. Význam slova svoboda se podezřele zúžil.
Jednostranná solidarita
Přechod na bezhotovostní platby se urychlil, když skupina tamních bank v roce 2012 vytvořila mobilní platební aplikaci Swish. Do roku 2017 se ve Švédsku používalo méně hotovosti než v jiných evropských zemích. Dnes má na Swishi účet přes 80 procent obyvatel – to ovšem nechává téměř dva miliony Švédů v situaci, za níž je každodenní existence stále obtížnější.
Pro většinu Švédů je bezhotovostní ekonomika rychlá a pohodlná. Pokud máte bankovní účet a přístup k technologiím, nejspíš jste si již na bezhotovostní život zvykli.
Zcela stranou tak zůstává fakt, že z vašeho života zcela vymizelo soukromí. Cokoli zaplatíte, o vás Swish ví – a ví-li to Swish, může to vědět každý, od berňáku po mafiány. Že tento problém je ve Švédsku méně palčivý než v zemích méně civilizovaných, na tom nic nemění.
Nc z toho ale neřeší trable lidí, kteří jsou stále závislí na hotovosti. Je svého druhu paradoxní, že země, v jejímž politickém smýšlení je solidarita se slabšími hluboce vžitá, bere všechny ohledy na svobodu podnikatelů (určit, jakou formu platby přijímat) a žádný ohled na lidi, kteří se volky nevolky musejí volbě podnikatelů (a úřadů) přizpůsobit, chtějí-li přežít.
Nedávný průzkum vědců ze švédské Lund University zjišťoval, jak se to dotýká nejhůře situovaných skupin švédské bezhotovostní společnosti. Respondenti žijí v závislosti na hotovosti způsobené chudobou. V praxi to znamená, že jsou závislí na hotovostních platbách, protože nemají bankovní účet, nebo proto, že si nemohou dovolit digitální technologie.
Ačkoli je obtížné přesně spočíst, kolik lidí je na hotovosti závislých, průzkum celkem předvídatelně zjistil, že zejména starší lidé mají s digitálními platbami účtů problémy. Někteří z respondentů jsou bezdomovci nebo mají problémy s duševním zdravím. Jiní žijí s velmi nízkým příjmem.
Hotovostní bublina
Překážky, kterým tito lidé čelí, jsou praktického i kulturního rázu. Cítí se jako delikventi, nedocenění a vyloučení z účasti na mnoha aspektech každodenního života.
Pokud je hotovost jedinými penězi, které máte, nebo jedinými penězi, se kterými můžete bez pomoci hospodařit, jste uzavřeni do „hotovostní bubliny“. Hotovost zde funguje jako lokální měna, izolovaná od zbytku ekonomiky.
V takové hotovostní bublině si můžete koupit věci základní potřeby a zajít do kavárny – máte-li samozřejmě to štěstí, že narazíte na takovou, která vaši hotovost vezme. Například v pražských Holešovicích vedle sebe fungují dva podniky, z nichž jeden přijímá výhradně platební karty, zatímco druhý akceptuje cokoli kromě platebních karet (hotovost nebo platbu QR kódem). Praktičnost takového uspořádání věcí autor těchto řádek při nejedné pohnuté příležitosti proklel do horoucích pekel.
I když však vyřešíte návštěvu švédské kavárny, pořád nemůžete zaplatit za parkování a nemůžete zaplatit účty (přinejmenším ne bez cizí pomoci). Dobrovolníci v místních komunitních skupinách autorům průzkumu řekli, že většinu času tráví tím, že za lidi vyřizují placení jejich účtů.
Být chudý je drahé
To s sebou nese bizarní rizika. Jedním z nich je ukrajinský uprchlík, který je v zemi legálně, ale kvůli svému migračnímu postavení nemůže získat bankovní účet. Obává se účtu z místní zdravotní kliniky, který nemohl zaplatit – ne proto, že by neměl peníze, ale protože nebylo technicky jak.
Podobnými případy jsou bezdomovci, kteří přespávají v autech, ale nemohou používat bezhotovostní parkovací automaty. Tím vznikl nelegální trh, na němž lidé s chytrými telefony a bankovními účty platí za parkování a připočítají si za to značný příplatek. Výsledek? Být digitálně chudý je drahé. Silní jsou stále silnější, zatímco slabí dále slábnou; to je pravý opak toho, co od sebe civilizovaná společnost žádá.
Jiný problém má kulturní charakter. Respondenti se podle vlastních slov cítí opuštěni a domnívají se, že „se společnost nestará o jejich schopnost zapojit se“ do běžného života; přeloženo do lidského jazyka, že jsou každému ukradení, což je nejspíš pravda.
Se směsicí studu, hněvu a rezignace popisují každodenní ponižování. Představte si ženu, terá našetří na vnoučkův vytoužený dárek. Jde s klučíkem do obchodu, společně dárek vyberou, ale u pokladny se doslechne, že její peníze nepřijímají. „Připadala jsem si jako zloděj,“ řekla autorům průzkumu. Člověka maně napadne, že k vyřešení takové prekérní situace se nejlépe hodí Michael Douglas se samopalem v ruce (Falling Down (6/10) Movie CLIP - The Customer is Always Right (1993) HD).
Hotovost je špinavá
Švédové jsou známí tím, že si nové technologie osvojují rychle a občas nekriticky - stalo se to součástí obrazu, který si o sobě sami pěstují. V roce 2017 výzkumníci předpověděli, že hotovost ve Švédsku bude do března 2023 bezpředmětným reliktem dřevěné minulosti. Úplně na to nedošlo, ale trefili se dost blízko.
Švédský případ je o to zvláštnější, že v platební a identifikační infrastruktuře hrají všudypřítomnou roli banky. Finanční domy vedle zmíněné platební aplikaci Swish vydávají i elektronické průkazy totožnosti potřebné pro přístup k veřejným službám, jako je daňový úřad a dávky v nemoci, invaliditě a nezaměstnanosti.
Z toho vyplývá, že pokud nejste klientem banky, nemáte k těmto veřejným službám přístup. Pro mnoho lidí to znamená cestu do pekel, či alespoň do podzemního polosvěta.
Během pandemie začalo mnoho lidí vnímat manipulaci s fyzickými penězi jako zdravotní riziko, protože se báli kontaminace. „Nesnáším hotovost. Je to špinavé,“ řekl tehdy jeden švédský technologický podnikatel.
Všechny tyto faktory dohromady vedly k tomu, že moderní švédská společnost vnímá digitální peníze jako „dobré“, kdežto hotovost si spojuje se zločinem a špínou. U lidí, kteří jsou stále závislí na hotovostních platbách, toto stigma ještě umocňuje pocit křivdy.
Digitalizace izoluje
Stejně jako v mnoha dalších zemích se i ve Švédsku zdá, že přechod ekonomiky na plně bezhotovostní bude v příštích letech nevyhnutelný. (Autor těchto řádků je v tom případě velmi moderním Švédem - na bezhotovostní ekonomiku přechází každého zhruba desátého dne v měsíci.) Zároveň to ale vytváří kastu odpadlíků; těžko si lze představit, že se dva miliony odstrčených lidí budou radostně podílet na systému, který je ostrakizuje.
To není jen praktický, ale i emocionální problém. V digitální ekonomice panuje pocit osamělosti, ztráty společenství a lidského kontaktu. Jak řekl jeden z respondentů: „Nejde jen o samotný fakt nepohodlných plateb. Mám pocit, že se vytratily lidské bytosti. Žijeme jako roboti; klikněte sem, klikněte tam. Kvůli digitalizaci jsou lidé najednou osamělejší než dřív.“
