Jefim Fištejn: Každá špatná zpráva o Židech je dobrá aneb Dvojí metr na zprávy o Izraeli
Každý student žurnalistiky se již v prvním ročníku dozvídá, že existují jakási paradoxní nepsaná pravidla novinářského řemesla, která platí bez výjimek – jako třeba „bad news are good news“ nebo „good news are no news“, česky „špatné zprávy jsou dobré zprávy“ nebo „dobré zprávy jsou žádné zprávy“. V posledních měsících se k nim přiřadila další nezpochybnitelná zákonitost: „no jews – no news“, v češtině „když to není o Židech, tak to nejsou žádné zprávy“. Starý paradoxní smysl se tím v nejmenším neruší: dobrá je každá špatná zpráva, pokud je o Židech.
Zákon je to univerzální a platí ve všech ohledech. Zhruba před měsícem britský deník The Telegraph otiskl výsledek obšírné investigace s názvem Počty civilistů zabitých v Pásmu Gazy jsou záměrně zvýšené s cílem pošpinit Izrael. Studie nevyvratitelně dokazuje, že zdrcující většina publikací ve světovém tisku o válce v Pásmu Gazy (text uvádí zdroje, na které u nás je zvykem odkazovat jako na „seriózní“ nebo „respektované“, jako třeba CNN, BBC, New York Times, ABC, Washington Post, Reuters, AP aj.) jednoduše a bezostyšně lže nebo pravdu vymlčuje. To, co britský deník zveřejňuje, je výsledek mnohaměsíčního šetření provedeného mozkovým trustem Henry Jackson Society spolu se společností Fifty Global, jehož se účastnilo na pět desítek dobrovolníků.
Zjistili vskutku zarážející skutečnosti. 97 % západních médií uvádí čísla obětí v Gaze, aniž by upřesnila, jaký je mezi nimi podíl teroristů. 84 % „respektovaných“ médií se nikdy nezmínilo, že mezi zabitými jsou započítáni také hamásovští ozbrojenci. Většinou jsou oběti uváděné jako „civilní“ bez odkazu na zdroje informace. Údaje hamásovského Ministerstva zdravotnictví jsou běžně označovány jako „všeobecně uznávané“. Jen ve 2 % případů je uvedeno, že údaje není možné nezávisle ověřit, ačkoli jakákoli čísla z izraelských zdrojů jsou takovou poznámkou opatřena v 50 % případů.
Taková je nová profesionální norma: lhát o Izraeli přece není trestné! Je přípustné, a dokonce žádoucí některá fakta taktně zamlčet, pokud narušují kýžený obraz palestinského utrpení. Proč upřesňovat, že v OSN existují dvě agentury pro pomoc uprchlíkům, obě dvě s rozpočtem zcela srovnatelným – jedna pro Palestince a druhá pro zbytek světa? A že jen u jedné agentury počty klientů stále geometrickou řadou přibývají, ježto jen jedna kategorie utečenců má dědičný status, zcela ojedinělý v dějinách lidstva. To znamená, že i vzdálení potomci původních obyvatel sporných území, ať již žijí kdekoli a jakkoli, budou mít nárok na mezinárodní pomoc coby statutární běženci.
Žalostně působí veškeré pokusy hlavního proudu dodat svému postoji jakési racionální odůvodnění. Princip „dva státy pro dva národy na jednom území“ je vadný, protože je neživotný. Je to hotový protimluv, jelikož jeden stát je zamýšlen jako etnicky stejnorodý (jinak by se nemluvilo o likvidaci židovských osad) a druhý zásadně heterogenní (jinak by se muselo mluvit o etnickém vyčištění). Život brutálně prokázal nesmyslnost tvrzení, že protiizraelský postoj není projevem antisemitismu, nýbrž projevem antisionismu: nikde ve světě se násilníci neptají na občanství svých obětí, stačí jim židovský původ. Málo platný je také zdánlivě racionální důvod protiizraelské kritiky, jakože dříve nebo později budou muset Židé zohlednit, že arabské sousedství je faktorem trvalým a nepomíjivým. V minulosti také žili v sousedství s mnohem početnějšími a mocnějšími národy a to sousedství se ukázalo přece jen jako pomíjivé.
Samozřejmě se ideologicky podmíněná lež může opřít o vnitroizraelské nebo vnitrožidovské zdroje sebenenávistné propagandy. I v České republice z úst samozvaných znalců můžeme slyšet stejný defétistický narativ. Budou vám vyprávět o tom, jak nevratně rozpolcená je izraelská společnost, jak špatní jsou současní vůdcové, kteří přivolali na svůj lid 33 neštěstí, jak beznadějné jsou v podstatě vyhlídky Izraele na budoucnost. V psychiatrii se tomu říká sebenavozená deprese. Na dotaz, jaké jsou konkrétní projevy beznaděje, uslyšíte zpravidla, že národní hospodářství Izraele leží v troskách, ceny rostou, inflace se dala do trysku a bydlení je stále nedostupnější, bezpečí veškeré žádné, lidé utíkají do ciziny a návdavkem ke všemu celý svět Židy nenávidí. Izraelská skutečnost ovšem jen dokazuje, že známé Goebbelsovo tvrzení, že tisíckrát opakovaná lež se stává pravdou, nemusí platit vždy.
Podle oficiální statistiky inflace v Izraeli činila za poslední rok 3,4 %. Většina ekonomů má za to, že pro úspěšný národohospodářský vývoj je radno, aby inflace zůstávala v rozmezí 2‒4 % ročně. No, chápete to? Mluvíme přece o roce nepřetržité války, nejtěžší v izraelských dějinách. A inflace, jak se ukazuje, je pro vývoj ekonomiky optimální! A jak to vypadá u sousedů? V členských zemích OECD v loňském roce činila průměrná inflace 4,5 %. Jinými slovy inflační úroveň v Izraeli je zcela srovnatelná s ukazatelem Spojených států, Velké Británie nebo Holandska a je nižší než v Belgii, na Islandu, v Rumunsku a v mnoha jiných zemích EU. Že ceny rostou? Jenže směnný kurz šekelu vyrostl za stejnou dobu vůči dolaru a euru tak, že veškerý růst cen kompenzuje. Že byty jsou nedostupné při normálních výdělcích? A kde jsou dostupné? My o tom víme své – hypoteční zadluženost Čechů roste rychleji než kde jinde. V Izraeli zrovna prodejnost bytů prochází výbušnou fází.
Londýnský časopis The Economist před pár týdny zařadil Izrael na 6. místo v OECD podle ukazatele ekonomického vývoje za rok 2024. Pokud toto je hospodářský úpadek, pak už nevím, co je vzmach! Jenže to je právě to, co se nedočtete v liberálním angažovaném tisku. Žebříček časopisu je syntézou ukazatelů HDP, burzy, nezaměstnanosti, základní inflace a deficitu státního rozpočtu. Můžete to brát, jak chcete, ale kladný výsledek tak jako tak zaráží: nezaměstnanost je zanedbatelná, burza láme rekordy, inflace, jak již bylo řečeno, je optimální. Jako výsledek je růst HDP těsně pod 4 %, což je vysoko nad evropským průměrem. Investice do izraelského high-techu za první tři čtvrtiny roku 2024 činily přes 8 miliard dolarů, což je o 800 milionů víc než za stejné období předchozího roku. Jinými slovy, za války přiteklo do Izraele investic více než v dobách míru! A obyvatelstvo země poprvé přesáhlo 10 milionů občanů!
Řeči o snížení izraelské bezpečnosti vypadají přitom jako špatný vtip. Naprostá většina vojenských odborníků se shoduje, že geostrategické postavení židovského státu se zlepšilo mnohonásobně. Je nejen protrženo, ale také prakticky zničeno íránské obklíčení země prostřednictvím místních teroristických hnutí. Izraelská armáda poprvé za desetiletí zcela kontroluje Pásmo Gazy a jih Libanonu a má základny na všech kótách hory Hermon, odkud má na dostřel prakticky celý Libanon a Sýrii až do Damašku. Geopolitický nepřítel Izraele Írán neprožívá zrovna své nejlepší chvilky a v dohledu není nic, z čeho by ajatolláhové mohli čerpat naději.
A do toho přichází Donald Trump!
