Šmejdi sváželi důvěřivé seniory do kulturáků pro hrnce, Havlíček je nyní láká do hospod na politický kabaret
Již nějakou dobu plní místopředseda hnutí Karel Havlíček sociální sítě fotkami ze svých setkání s občany, která se odehrávají v pohostinských zařízeních. Kulisy a obsah těchto sedánků jsou identické. Posluchači jsou vesměs důchodového věku, všichni společně s Havlíčkem žehrají na vládu a nadávají na drahotu a chudobu. Na sucho však u stolu nejsou a vzhledem k tomu, že tato setkání nějakou dobu trvají, lze předpokládat, že posluchači nezůstanou u jednoho piva či sklenice vína. Něco tady nesedí. Buď posluchači na tom tak špatně nejsou, nebo se z nich staly snadné oběti lovu jako kdysi v dobách, kdy šmejdi do kulturáků sváželi seniory, jimž pak pomocí nátlaku prodávali předražené hrnce nebo zázračné deky.
Na úvod budiž jasně řečeno, že nic nenamítám proti tomu, když se politici scházejí s lidmi a povídají si s nimi nebo se dohadují o politice. Ostatně může to dělat každý. Letos se konají klíčové volby do Poslanecké sněmovny a tam může jít o každou stovku hlasů. Ví to i Karel Havlíček, který stále sní svůj sen, že se v případě vítězství ANO stane příštím předsedou vlády. Ani to však není věc, která by stála za větší pozornost či odsudek. Zajíci se počítají až po honu a stejně všichni vědí, že vrchním lovcem je někdo jiný.
Tady jde ale o něco jiného. Mohli bychom to nazvat propagandou nebo činností, která z některých lidí činí užitečné idioty. Na úvod bychom měli znát odpověď na otázku, zda pohoštění pro své posluchače platí Karel Havlíček potažmo hnutí ANO, nebo si to lidé platí sami.
Vycházejme spíš z předpokladu, že „těch pár korun“ velkoryse zacvaká Babišova politická divize. Lidé pak přijdou, potkají pána, kterého znají z televize, společně si zanadávají, zadarmo se občerství a mezitím PR smečka ANO udělá z celé akce fotografie a videa, které jsou v následujících hodinách zveřejněny a podle předem daného harmonogramu sdíleny. Účastníci těchto setkání to mnohdy ani nevědí a třeba to jednou zjistí, až se uvidí na nějaké fotce v promo materiálu ANO před volbami. Remcat však asi nebudou. Byli tam dobrovolně, poslouchali a konzumovali.
Nabízí se provokativní otázka, kolik lidí by na Havlíčka přišlo, kdyby to nebyla akce ANO, kde je všechno zadarmo. Čepované pivo v hospodě stojí nejméně 40 (a spíš více) korun, a když jsou lidé opravdu chudí a všechno je drahé, přesto chodí do hospody? Samozřejmě že nechodí. Koupí si lahvové pivo v supermarketu za třetinovou cenu a sedí doma u televize.
V žádném případě tady nechci zlehčovat ekonomickou situaci řady lidí či seniorů, které drtí vysoké ceny potravin, energií či bydlení. Pokud však na setkání s Havlíčkem přišli lidé, pro které tyto výdaje nejsou problémem a jejich ekonomická situace je dobrá či obstojná, co je potom základem pro jejich žehrání na drahotu či chudobu?
Obávám se, že z těchto lidí se stávají laciné loutky v politické hře a oběti bezskrupulózního marketingu, jako tomu bylo kdysi v případech šmejdů s dekami a hrnci. Jistě, tady je nikdo nenutí si něco koupit. Tady v nich je ale vyvoláván pocit vzteku, rozčarování a nenávisti k současné vládní garnituře s předpokladem, že takový člověk letos na podzim půjde k urně a hodí to Babišovi.
Každý by mohl správně namítnout, že to, co dělá Karel Havlíček, by mohl dělat každý politik. I ten z vládní strany. Jistě že mohl. Tady je ale podstatný rozdíl v tom, že „tradiční strany“ mají omezenou členskou základnu a především omezené stranické finance. Tyto strany se nemohou spolehnout na neustále tekoucí příliv peněz z lůna Agrofertu nebo od samotného Andreje Babiše. Jemu je jedno, jestli ho volby budou stát 50, 90, 200 nebo 300 milionů korun. Pro něj je důležitý výsledek. Strakova akademie, vláda a ochrana jeho ekonomických zájmů. A proto přitápí pod kotlem již nyní.
Je to dáno především tím, že dosud není oficiálně vyhlášen termín voleb do Poslanecké sněmovny. Protože až jej prezident republiky vyhlásí, musí jednotlivé strany do pěti dnů založit svůj volební účet a všechny výdaje na volební kampaň evidovat. Výdaje jedné volební strany přitom podle zákona nesmí přesáhnout 90 milionů korun.
Podtrženo sečteno, je jasné, že Karel Havlíček již volební kampaň vede. Výdaje na tyto sedánky nikde vykazované nebudou, v ostré části kampaně se tak bude takto utvořená výdajová mezera hodit. Nicméně nyní je plán jasný: chytit co nejvíce lidí do sítí a jakýmkoliv způsobem je přesvědčit o tom, že volba ANO je nejlepší. Ostatně když se prodávaly předražené hrnce nebo deky, tak taky účel světil prostředky. A výsledek? Oklamaní a do koupě dotlačení senioři dodnes zpytují svědomí a stydí se za svoji hloupost. Otázkou pak bude, zda podobné sebereflexe budou schopni i ti, kteří se nyní nechávají opít pivem a rychlou kadencí projevu Karla Havlíčka.
