Martin Bryś: Ficovy vyhrůžky jsou bezzubé. Riskuje mezinárodní skandály na úkor domácí politiky
Náhlá cesta za Putinem do Moskvy, pohrůžky Ukrajině zastavením dodávek elektřiny, pokud nebude pokračovat v dodávkách ruského plynu, a nakonec dlouhé mlčení. Robert Fico pod záminkou řešení plynové krize učinil dosud nejkontroverznější zahraničněpolitické kroky své kariéry. Akorát že není žádná plynová krize. Tím, co dělá, by stejně žádnou nevyřešil a to, čím hrozí, navíc nejspíš udělat nemůže.
Od začátku roku přestal přes Ukrajinu do Evropy proudit ruský plyn. Ukrajinci odmítli prodloužit poslední pětiletý kontrakt mezi ruskou společností Gazprom a ukrajinským provozovatelem plynovodů společností Naftogaz, což vzhledem k probíhající válce není nijak překvapivé. A skutečně evropské vlády i poskytovatelé energií s tímto krokem počítali. Jediný, kdo je zaskočen, jsou zdá se Slováci. Alespoň soudě podle posledních kroků premiéra Roberta Fica, který zdánlivě hodlá novou situaci řešit. Při bližším pohledu je ale jeho jednání v souvislosti s energetikou naprosto irelevantní.
Předně se na Slovensku nechystá žádná plynová krize. Neprodloužení kontraktu s Gazpromem nespadlo z čistého nebe. Kromě zřejmého zájmu Ukrajiny absence těchto dodávek odpovídá i plánu na snížení evropské závislosti na ruském plynu, který běží minimálně od začátku války. I když Slovensko bylo v tomto ohledu vlažnější než jiné evropské státy, i tamní největší dodavatel plynu Slovenský plynárenský priemysel tvrdí, že je na výpadek plynu, jež proudí ukrajinskou cestou, připravený a žádné omezení pro spotřebitele nehrozí. Přímé důsledky zastavení dodávek levného ruského plynu přes Ukrajinu jsou v zásadě dva. Zdražení pro zákazníky a výpadek příjmů státního rozpočtu Slovenské republiky, která každý rok za tranzitní poplatky z plynovodů inkasuje v přepočtu 7,5 až 12,5 miliardy korun. To sice není málo, ale ani žádné překvapení, které by se nedalo dopředu řešit.
Plané hrozby
I když krize nehrozí, Robert Fico ji začal „řešit“. Nečekaně se vypravil do Moskvy, aby jednal s Putinem. Jak s ním asi vyjednal změnu ukrajinské politiky? To je natolik absurdní, že je naprosto evidentní, že Ficova cesta měla úplně jiný účel, než je řešení vyfabulované krize.
Po návratu z Moskvy pak Fico pohrozil Ukrajině, že pokud neprodlouží kontrakt s Gazpromem, přestane Slovensko na Ukrajinu dodávat elektřinu. Elektřina z ciziny je pro napadený stát životně důležitá, protože Rusové pravidelně cílí na ukrajinskou energetickou soustavu. Podle opakovaných vyjádření ukrajinských představitelů by bez dodávek ze Západu hrozil zemi blackout. Jeví se to tedy jako eso v rukávu.
Jenže Slovensko se na ukrajinském zahraničním importu elektřiny podílí asi z jedné pětiny, kterou jsou prý bez problému připraveni nahradit Poláci, pokud by k výpadku ze Slovenska došlo. Přitom zastavení slovenských dodávek není nijak jisté, protože elektřinu Ukrajině neprodává jen stát, ale často soukromé firmy, kterým nemůže Robert Fico jen tak nařizovat, komu prodat a komu ne. A to ani v případě největšího slovenského producenta elektřiny společnosti Slovenské elektrárne, kde stát nemá většinový podíl. Takové nařízení může slovenská vláda podle odborníků udělat pouze v případě, kdy je vyhlášen mimořádný stav. Vyhlásí ho?
I kdyby ano, což je krajně nepravděpodobné, elektřinu přes Slovensko bude dodávat někdo jiný. Evropská energetická soustava je propojená, a na Ukrajinu tak může klidně touto cestou proudit česká, polská nebo kterákoliv jiná elektřina. Akorát tak Slovensko přijde o zhruba pět miliard korun, které ročně od Ukrajiny za elektřinu dostává.
A že by slovenská vláda úplně přerušila elektrické vedení mezi Ukrajinou a Slovenskem, aby tam nemohl téct žádný proud? To by bylo porušení tolika mezinárodních dohod a evropské legislativy, že by pak Slovensko čekala skutečná krize. Diplomatická. A také ohrožení vlastní energetiky.
Košile bližší než kabát
Proč to všechno? Jako vždy u politiků Ficova ražení hledejme odpověď na domácí scéně, kam nakonec směřují i zahraničně orientovaná gesta. Časté skandály, slabá vláda, čachry s trestněprávní legislativou a vysoké zadlužení státu, na něž má odpovědět „konsolidační“ balíček. To jsou některé z mnohem palčivějších problémů, než je mezinárodní reputace. Například ona zmiňovaná konsolidace veřejných financí, která od nového roku na Slovensku platí, přinese zvýšení řady daní a tomu odpovídající zdražení. Kromě knih a vybraných potravin téměř všeho. A podle slovenské Rady pre rozpočtovú zodpovědnosť špatně dopadne na rodiny, zvýší inflaci i nezaměstnanost. K tomu si připočtěme rozpočtové výpadky za tranzitní poplatky a pravděpodobné dotace dražších energií, které rozpočet dále zatíží. To všechno je potřeba někomu připsat a ukázat, že se to řešilo. I když se to de facto dlouhé měsíce nechávalo být. Že je to málo? Nechme se překvapit, s čím dalším Fico přijde, až se vrátí z dovolené.
