Vy na Donbase, my u Kursku. Bojující strany se chystají na Trumpa a výsledek může být překvapením
Zatímco Rusko dobývá města na Donbase, Ukrajina vyrazila do útoku v ruské Kurské oblasti. Zdá se, že obě strany chtějí v očekávání nástupu Donalda Trumpa vybojovat, co se dá. Co bude dál?
Některé ukrajinské zdroje i ruští vojenští blogeři mluví o rozpadu ruské obrany, jiné jsou o poznání střízlivější. Co se děje v Ukrajinou ovládané části Kurské oblasti, se ale s určitostí říct nedá, zprávy se nedají nijak ověřit. Jisté je, že se ukrajinské síly snaží útočit a podle amerického Centra pro studium války (ISW) zaznamenaly „taktické úspěchy“, tedy postoupily v řádu několika kilometrů.
„Geolokační záznamy z 5. a 6. ledna ukazují postup v jižním Berdinu, centrální části Ruského Popěrečného a Novosotnického, (vše leží severovýchodně od Sudži),“ píše ISW. „Rusko dostává, co si zaslouží,“ napsal na Telegramu šéf kanceláře ukrajinského prezidenta Andrij Jermak. „Velké znepokojení mezi Rusy v Kursku, útoky z několika směrů je překvapily,“ uvedl na telegramu Andrij Kovalenko, šéf ukrajinské centra boje proti dezinformacím.
Podle ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského bylo v posledních dnech vyřazeno z boje u Kursku na tři tisíce tam nasazených severokorejských vojáků. Celkové číslo ztrát ruské armády by pak od srpna, kdy invaze začala, mělo být dle hlavy státu 38 tisíc, přičemž 15 tisíc padlo.
Naprosto rozdílné informace podává Rusko. Tamní ministerstvo obrany informovalo, že protiútok ukrajinských sil směrem na osadu Berdin byl odražen s přispěním letectva a dělostřelectva, Ukrajina při tom měla přijít o 12 obrněných vozidel. Vojenští blogeři, kteří podporují cíle Kremlu, se ale k počínání armády často staví kriticky, pak zveřejňují informace o ofenzivě doprovázené závěry mrtvých ukrajinských vojáků.
Ukrajinský telegramový kanál DeepState, který má blízko k armádě, hodnotí informace kyjevského vedení jako vyvolávající úsměv jak u části veřejnosti, tak u frontových vojáků. Zároveň ale varuje před tím, aby lidé brali vážně cokoli, co šíří ruská propaganda.
Ikona jménem Trump
Účel ukrajinské ofenzivy u Kursku je jasný – získat co nejvíce teritoria v nejisté době před nástupem amerického prezidenta Donalda Trumpa. Ten dává najevo, že se bude snažit dotlačit obě strany k uzavření příměří. A to, co která strana do té doby vojensky obsadí, bude hrát zásadní roli pro budoucí uspořádání, ať jsou zbožná přání kdovíjaká. Kurská oblast je přitom jediné místo, kde je obrana protivníka slabší. Nejsou tu několikanásobné obranné linie, jako je tomu třeba v Záporoží, nevalí se tu vlny vojáků a techniky jako na hlavním směru na Donbase. Zkrátka je tu ještě možné něco vybojovat.
Zásadním činitelem bude pro příští rok Donald Trump. Oproti slovům z kampaně o ukončení války za jediný den je teď zdrženlivější a on sám ani jeho tým plány neprozradili. „Budu jednat s tím a pak zase s tím druhým,“ naznačil pouze a měl na mysli ruského prezidenta Vladimira Putina a jeho ukrajinský protějšek Volodymyra Zelenského.
Podle analýzy serveru Meduza může Trump v případě krachu jednání z viny Kremlu začít vyzbrojovat Ukrajinu ještě více, než to dnes dělá administrativa jeho předchůdce Joea Bidena. Horší by ale bylo, kdyby Trump za viníka krachu považoval Zelenského. Pak by zřejmě ustala či se minimalizovala pomoc Ukrajině a ta by se ocitla ve válce sama, nanejvýš s Evropou, která však nemá materiální ani finanční zdroje na to, aby vklad USA kompenzovala.
Rusku se minulý rok podařilo převzít na části fronty iniciativu. Od rozpuštěných wagnerovců převzala armáda řadu taktických prvků jako třeba útoky v malých skupinách na ukrajinské pozice nebo výsadky ve skupině deseti obrněných vozů podporovaných tanky přes území nikoho, kdy je skupina zanechána na místě a musí si poradit, jak umí. Tyto taktické prvky jsou efektivní v tom, že se díky nim daří pomalu jako buldozer postupovat vpřed, vedou ale k vysokým ztrátám.
Po zkušenostech z městských bojů v Bachmutu se Rusové poučili i v tom, že tam, kde to není nutné, nedobývají města dům po domu (výjimkou je Toreck), ale snaží se ho obejít a donutit ukrajinské jednotky, aby ho opustily. Ty po zkušenostech z Ilovajsku (rozstřílení i přes záruky na ústupu) či Mariupolu (úplné odříznutí bránícího se oddílu v železárnách) vždy v určitý čas ustoupí a zachrání tím především lidskou sílu, která je dnes tím nejcennějším, co Ukrajina má.
Ukrajině chybí vojáci, Rusku tanky
Deficit vojáků na frontě je v poslední době největším problémem ukrajinské strany. Rezervoár lidí ochotných bojovat se vyčerpal a mobilizační zákony sice dodávají do armády desetitisíce nováčků, jejich kvality ale klesají. Jednak je to kvůli výcviku nepostačujícímu na dnešní komplexitu bojiště plného dronů a průzkumných i palebných systémů (bylo by třeba nováčky cvičit několik měsíců a to není možné) a pak kvůli jejich nižšímu bojovému odhodlání a občasným dezercím.
Jenže dech dochází i Rusku, které má i díky třikrát větší populaci s náborem menší problémy. Poté co v roce 2022 vyvolalo vyhlášení mobilizace masové útěky a nespokojenost, staví Rusové svou armádu na „dobrovolnících“, kteří jsou motivováni penězi, výhodami nebo z různých důvodů přinuceni bojovat, třeba aby unikli pobytu ve vězení. V roce 2023 se podle oficiálních údajů podařilo nabrat 540 tisíc lidí, o rok později už 450 tisíc a počty nových rekrutů klesají.
Ve druhé polovině loňského roku pak podle Meduzy přicházeli Rusové o 600–750 lidí za den z důvodu úmrtí u zranění, přičemž nabírat se dařilo 500 až 600 lidí. To už vytváří deficit, který může brzy začít vznikat i v počtu obrněnců. Doposud se totiž dařilo doplňovat zásoby na úkor tisíců zakonzervovaných tanků a bojových vozidel z mohutných mobilizačních zásob, které byly posléze modernizovány.
Takto Rusko loni vyrobilo 250 tanků T-90M (přičemž část tvoří modernizace T-90A) a zhruba 600 až 720 bojových vozidel pěchoty. Potvrzené ztráty jsou 1100 tanků a 1500 bojových vozidel. Díky mobilizačním zásobám sice ruská armáda ještě chvíli vydrží, v Kremlu už ale musí myslet na to, že zdroje pomalu dochází a Rusko na rozdíl od Ukrajiny nemá za sebou nikoho, kdo by přispěchal s pomocí.
Bolestivý mír, nebo vyčerpávající válka?
I tyto faktory zvyšují pravděpodobnost, že obě strany sednou za vyjednávací stůl a budou okolnostmi motivovány se dohodnout. Rusko totiž může vyhlásit další mobilizaci, ačkoli Kremlu se do takto nepopulárního kroku ohrožujícího dosavadní masivní podporu režimu nechce. Deficit obrněné techniky nebude umět vyrovnat. U Ukrajiny je to přesně obráceně. Může doufat v pomoc ze Západu, ale deficit vycvičené a odhodlané vojenské lidské síly jí nikdo zvenčí nedodá.
Variant, jak může takové vyjednávání skončit, je bezpočet a územní zisky u Kurska může Kyjev „vyměnit“ za stažení Ruska alespoň z části svého území. Jisté je, že by každá taková dohoda byla v současné fázi pro Ukrajinu bolestivá, protože by zřejmě neznamenala návrat k hranicím z roku 1991, jak sliboval před dvěma lety po prvním roce války Zelenskyj, ale asi ani z února 2022.
Další možností je pokračování současné opotřebovávací války a čekání na to, která strana dřív zkolabuje. To může trvat i léta. Ačkoli Rusko je větší a silnější, Ukrajina má za sebou silné spojence, a tak výsledek není dopředu příliš předvídatelný. Vyšší intenzita bojů v poslední době ale napovídá, že se schyluje k něčemu, co ještě nemá jasné kontury a může být překvapením pro nás všechny. V jakém smyslu, to teprve uvidíme.
