Petr Havlík: Orwellovo proroctví se již opakovaně naplňuje. Naučme se ale věřit sami sobě
Žijeme v éře nepřetržité záplavy informací a úměrně tomu i dezinformací. Komu a čemu máme věřit? Ten říká to a tamten zase něco zcela odlišného. Holá skutečnost se relativizuje a rozmazává. Svět se dělí na nesmiřitelné tábory. Někdo fandí tomu a jiný zase někomu jinému. Těžko nalézáme společnou řeč, ztrácíme schopnost vzájemné komunikace a vzájemného sdílení. Často nám schází vůle respektovat jinakosti (odlišnosti). Rozepře jsou na všech úrovních, na globální, mezinárodní, domácí, ale i v malých komunitách, rodiny nevyjímaje. Informace jsou nejžádanějším zbožím dneška. To pochopitelně láká všelijaké lapky. Informaci lze použít, využít i zneužít. A taky lze informaci uměle a účelově stvořit jako nástroj manipulace. A to jsme teprve na počátku nástupu umělé inteligence.
Slovo informace pochází z latinského in-formatio, což znamená utváření nebo ztvárnění. Primárním zdrojem informace by mělo být poznání. Informace je abstraktní entita (myšlenkový konstrukt). Informace by měla snižovat naši nejistotu a neurčitost znalostí o dění v reálném světě. Informace lze ukládat, transportovat a zpracovávat. Informace lze vyhodnocovat a kvantifikovat. Zásadním výstupem práce s informací je její následná interpretace. A ta rozhoduje o účinnosti informace a o případné formě její další prezentace a jejím využití. V běžné řeči používáme pojem informace jako vědění, které lze předávat, jako obsah zprávy či sdělení. Synonyma slova informace jsou zpráva, sdělení, oznámení či údaj. Mluvíme o informacích privilegovaných, veřejných, soukromých, externích, interních, tajných, dostupných i nedostupných atd.
V záplavě informací, které chrlí všemožné komunikační kanály, se můžeme docela snadno utopit. Informace je také základním nástrojem v ovlivňování lidí a jejich chování. Pracuje s ní reklama, marketing, obchodní strategie, vše, co má byznysové a politické vymezení. Informace používáme v běžném životě nepřetržitě. Vše, co zrovna potřebujeme vědět, nám přeci nabízí „hodný strýček Google“. Informace jsou podkladem pro naše rozhodnutí, umožňují nám předvídat, co se stane, když uděláme to či ono. S informacemi nakládají všemožnými způsoby všechny lidské profese. Informace nás identifikují. Všechno pak hlídá pozorný zrak „Velkého bratra“. Toto označení použil autor utopistického románu „1984“ George Orwell (1903‒1950) pro absolutistického vůdce státu Oceánie. Orwellovo proroctví se již opakovaně naplňuje. Formy jsou různé, ale princip je stejný. Všichni jsme dnes propojeni v nekonečném prostoru internetových dálnic. Všichni víme všechno a nikdo nic. V tom informačním megasystému dnešní civilizace jsme vlastně jen číslo ve statistice.
To vše pak hraničí se ztrátou našeho soukromí, nezávislosti a anonymity. Jde o „moderní“ formy sledování a kontroly osob, je to i útok na naši identitu. Tendence je zjevná, a to nejen v totalitních režimech. Stvořit dnes nějakou konstrukci vzájemně provázaných informací a jí pak ovlivňovat rozhodování lidí je bohužel realitou naší doby. A tak se znovu nabízí otázka – komu a čemu máme věřit? Myslím, že je to snadné i složité zároveň.
Naučme se věřit především sami sobě. Naší osobní navigací by měl být náš základní hodnotový půdorys, naše víra v dobro, víra v pravdu a ve smysl existence. Dostat se k podstatě sdělení, k pravdivým a spolehlivě ověřitelným zdrojům informací je produktem velké námahy. Pravda taky bolí a je namáhavá. Celý život si budujeme zdravý vztah k sobě samému. Učíme se odpouštět druhým a zejména sobě, všechny své chyby a omyly, z nichž hledáme poučení pro příště. Osobní hrdost nepřichází sama. Musíme se o ni zasloužit. Musíme se naučit říkat ne, je-li to potřeba. Měli bychom být k sobě upřímní. Nebojme se přiznat si zranitelnost. Nemějme strach z vlastních emocí. Naučme se přijímat kritiku druhých. Držme se zásady ‚činy místo slov‘. A snažme se udržet si osobní nezávislost. To je naprosto klíčové. To, co ovlivnit můžeme a je v naší moci, tak to se ovlivnit snažme, ale nesnažme se změnit vše a všechno. Ochraňujme zejména svůj mikrosvět. Je potřeba si osvojit novou dovednost – být imunní vůči cíleným informačním náletům tak, abychom byli nezávislí na permanentní konzumaci nekonečného množství informací. Vyhneme se tak informačnímu zahlcení.
Doporučuji velmi účinnou terapeutickou pomůcku, a sice psaní. Stačí jen pár vět denně, takový dospělácký deníček. Srovnáme si myšlenky, ke kterým se můžeme později vracet. Můžeme si třeba popsat svou momentální náladu, co nás teď těší a co naopak trápí, co nás čeká apod. Je to doslovná duševní lázeň, nástroj k duševní očistě. A je možné si k tomu psaní přidat fotografie. Každý den se v nás otiskují různé obrazy, třeba slunce na obloze, prastaré stromy, vše, co nám udělá radost a dokáže nás inspirovat. Tak si to vyfoťme. Nebojme se být sami sebou a věřit si. Stojí to za to a nemá to nic společného s narcistní sebeláskou. Je to o naší základní sebeúctě. Já jsem já. To je to, oč tu běží, bez ohledu na vnější okolnosti.
