Vlach: Odstřižené Podněstří. Přinese zastavení ruského plynu začátek konce separatistického regionu?
Přerušení dodávek ruského plynu přes Ukrajinu přineslo i jednu zásadní geopolitickou změnu – odstřihlo od hlavního pramene své existence separatistické moldavské Podněstří. Významnou roli tu hraje i moldavský dluh za plyn a spory o to, kdo ho má vlastně platit. Celá situace dává naději, že se vývoj okolo separatistického regionu po třech desetiletích konečně někam pohne.
Obyvatelka Podněstří pláče přímo v záběru, zatímco muži v montérkách s motorovými pilami porcují stromy v jejím sadu. Ruský telegramový kanál MIG Ruska přirovnává příběh ke známé divadelní hře Antona Pavloviče Čechova Višňový sad. „Tady máme taky ovocný sad i s višněmi. Jen místo přežitého statkáře, šlechetného Ruska, jsou tu hořké slzy loajálních dělníků na troskách stále (bohužel v krvavé agónii) umírajícího Sovětského svazu,“ konstatují autoři reportáže.
Ruská média se v líčení nesnází proruského separatistického regionu vyžívají a ono je skutečně co líčit. Od Nového roku neteče přes Ukrajinu ruský plyn a na něm je závislé všechno. Vytápění, průmysl, energetika. Když místní úřady radí lidem, aby si v bytech zatopili elektrickými vařiči, potřebují k tomu elektřinu, která se opět vyrábí z plynu. Vytváří to vyšší zatížení sítě a energetikům pak nezbývá, než ji částečně odpojit a dávat proud s až osmihodinovými odstávkami.
Kvůli energetické krizi utichly průmyslové podniky včetně metalurgického závodu v Rybnici. Jeho vysoká pec totiž vyžaduje tolik elektřiny, že by od proudu bylo potřeba odpojit celé Podněstří. Dodávky plynu, elektřiny a tepla mají zajištěny jen strategicky důležité objekty jako jsou nemocnice, částečně i školy, i ty ale musí šetřit. Dřevo je tak pro obyvatele poslední možností, jen na to nejsou zařízeni a ani lesů či stromů k pořezání tu není nijak mnoho.
Dolary versus humanitární pomoc
Ruský plyn byl nástrojem, kterým Moskva držela separatistický region při životě, snad ještě kromě podněsterské armády a 1500 ruských vojáků nazývaných od konfliktu ze začátku 90. let mírotvorci. Levný plyn z Moskvy ale držel částečně nad vodou i proevropské Moldavsko, protože se z něj vyráběla v Podněstří elektřina a ta následně kryla 80 procent moldavské spotřeby. Teď se všichni musí se situací vyrovnat.
Moldavsko nakoupí elektřinu v Rumunsku, ale třikrát dráž. Bude šetřit a zvýší tarify pro obyvatelstvo až dvojnásobně. Dá se očekávat, že to nadále posílí už tak značnou averzi vůči jeho proevropské vládě. To v situaci, kdy zemi v létě čekají velmi důležité parlamentní volby, ve kterých se bude rozhodovat o jejím směřování.
Na druhou stranu si vláda ví rady a situaci řeší. Ruský Gazprom by mohl dodávat plyn do Moldavska i přes Turecko, kde jsou podobné kapacity, jako u zavřeného ukrajinského plynovodu. Jenže Gazprom tak učinit nechce s poukazem na moldavský dluh za plyn, jehož výši ale Kišiněv zpochybňuje. Moldavská vláda se už dohodla na dodávkách plynu s jinými obchodníky mino Rusko, jednoznačným poraženým je tu ale Podněstří, které si nic takového zajistit neumí už jen proto, že by muselo platit tržní ceny.
Podněstří se teď hádá s Moldavskem, čí vlastně dluh je. Podle separatistického lídra Vadima Krasnoselského nemusí jeho region platit nic, protože jde o „humanitárně technickou pomoc,“ Kišiněv vyčíslil dluh na 11 miliard dolarů (asi 250 miliard korun). Podněsterské vedení pak neviní z krize Moskvu a ani příliš ne Ukrajinu, ale vládu v Kišiněvě a onen sporný dluh.
„Pokud by si někdo myslel, že Podněstří padne na kolena a bude prosit o připojení k Moldavsku, přičemž se nám budete posmívat a urážet, nevyjde vám to,“ prohlásil Krasnoselskyj. „Ve skutečnosti jde o humanitární katastrofu, která jde svou cestou a nabírá obrátky. A my se ji snažíme zvládnout,“ dodal.
Na tahu je Kišiněv
Tady Krasnoselskyj udeřil hřebík na hlavičku v tom, jaký by mohl být budoucí vývoj. Udělat něco s nekontrolovaným Podněstřím se Moldavsko snaží přes 30 let a Ukrajina poslední tři roky, co válčí s Ruskem. Ukrajinské přiškrcení kohoutů ukázalo, že to jde vlastně docela snadno. Ačkoli z Ruska zněla plamenná prohlášení, že „bratrské Podněstří“ nenechá padnout, nemůže ve skutečnosti vůči regionu uzavřenému mezi Ukrajinu a Moldavsko udělat vůbec nic.
Prezidenti Ukrajiny a Moldavska Volodymyr Zelenskyj a Maia Sanduová se telefonicky dohodli na společném řešení energetické krize v podobě ukrajinského uhlí. „Je velmi důležité udržet stabilitu, dát všem lidem v Moldavsku podmínky k mírovému životu a práci pro svou zemi, k překonání chudoby a k našemu společnému směřování do Evropské unie,“ prohlásil Zelenskyj. Je samozřejmě otázka, zda ukrajinské uhlí bude stačit a jak tato pomoc bude vypadat.
Efektivní řízení následků přerušení dodávek ruského plynu by podle místopředsedy moldavské vlády Olega Serebrjana mohlo vytvořit šanci na sjednocení země. Účinným zvládáním energetické krize by Kišiněv mohl získat sympatie obyvatel separatistického regionu na levém břehu řeky Dněstr, aby je „osvobodil od impéria strachu a nejistoty“, ve kterém je drží vůdci separatistů v Tiraspolu a Moskva, prohlásil Serebrjan podle serveru point.md.
Pomůže „vyhladovění“?
Je však potřeba počítat s propagandou a celkovým naladěním Podněstří, kde budou separatističtí lídři kroky Kišiněva za každou cenu zpochybňovat a hájit režim Vladimira Putina, ať dělá cokoliv. Už delší dobu se také objevují úvahy „vyříznutí vředu“ vojenskou silou. Kišiněv ale na takový krok nemá dostatek vojenské síly, zřejmě by potřeboval už kvůli ruským vojákům či části radikálně naladěné populace pomoc z Ukrajiny.
„Vyhladovění“ v podobě nějaké formy blokády pak bývá krokem, který takovým operacím může předcházet. Stalo se tak například při úplném ovládnutí Náhorního Karabachu Ázerbájdžánci na podzim 2023, jemuž předcházela asi půlroční blokáda tamního území ovládaného Armény.
Ať se už stane cokoli, zdá se, že vývoj kolem Podněstří nabral dynamiku a zřejmě bude mít v příštích týdnech a měsících svůj vývoj. A to platí i o volbách zhruba za půl roku, které budou pro Moldavsko velmi důležité a v případě horšího scénáře mohou celou zemi obrátit s místními socialisty k tiché loajalitě s Ruskem podobně jako třeba Gruzii, kde však ani to zatím sjednocení s jejími separatistickými regiony Abcházií a Jižní Osetií nepřineslo.
