Havel: Eroze ohrožuje většinu půdy v Česku. Nová opatření jsou v zájmu životního prostředí i zemědělců
Jednou ze změn, která čeká od druhé poloviny letošního roku na naše zemědělce, jsou zpřísněné požadavky na hospodaření, jejichž cílem je prevence rizik eroze, kterou je ohrožena většina zemědělské půdy v ČR. Jde zejména o povinnosti spojené s dodržováním postupů, které jsou obsaženy v takzvaném standardu DZES 5 (dobrého zemědělského a environmentálního stavu).
Standard DZES 5 přitom v praxi znamená částečné omezení zemědělského podnikání a také nárůst nákladů při hospodaření a nárůst byrokracie, a také proto se stal v minulosti předmětem kritiky zemědělců napříč velikostním a zájmovým spektrem. V současné době se už vůči němu vymezuje hlavně Agrární komora ČR a Zemědělský svaz ČR, zatímco sedláci sdružení v Asociaci soukromého zemědělství ČR s nově stanovenými povinnostmi s jistým „skřípěním zubů“ souhlasí. Původní návrh totiž doznal řady změn, a navíc bylo dodržování DZES 5 odloženo až na letošní rok.
Podstatné je, že povinnost aplikovat na zemědělské půdě protierozní opatření se nově týkají kromě erozí silně ohrožených pozemků (SEO) také mírně erozně ohrožených ploch (MEO), které zahrnují zhruba 65 procent zemědělské půdy v ČR. Na nich by měli zemědělci používat protierozní postupy, a mimo jiné na nich nemohou standardním způsobem pěstovat některé hospodářské plodiny. Přes setrvalé protesty zemědělců je ale třeba konstatovat, že upravené původní podmínky standardu DZES 5 jsou obecně splnitelné, a kromě toho je zřejmé, že omezení rizik eroze je i zájmu samotných zemědělců. Podle i v ČR provedených šetření totiž odplýváním půdy z polí, jak v podobě vodní, tak i větrné eroze, klesá kvalita půdy, a především klesají hektarové výnosy na nich pěstovaných plodin, a to podle míry eroze až o desítky procent.
Podle upravených podmínek DZES 5 jsou erozí mírně ohrožené pozemky rozčleněny na dvě podkategorie, přičemž na méně ohrožených pozemcích bude možné pěstovat i plodiny, které erozi napomáhají, například brambory. Podstatné také je, že protierozní opatření na nich mají být pouze doporučená, a povinná teprve až poté, co dojde k takzvané erozní události. Ani pak ale ještě nevstoupí v platnost sankce – jako první má být varování v podobě „žluté karty“, následně pak mírné sankce ve výši 1 až 3 procent z přijatých dotací, a teprve pak budou sankce vyšší a pozemky, na nichž se bude eroze opakovaně vyskytovat, budou přeřazeny do kategorie silně erozí ohrožených ploch, na nichž budou půdoochranné technologie povinné.
Prevence rizik eroze je každopádně důležité systémové opatření pro konkurenceschopnost zemědělců, je to ale také opatření, které snižuje škody na státním, obecním i privátním majetku, který je poškozen splachem půdy v podobě bahna z polí. Eroze kromě toho snižuje hodnotu majetku vlastníků půdy, na kterém v pronájmu nebo v pachtu zemědělci hospodaří. Erozních událostí přitom v ČR přibývá, podle statistiky jich bylo jen v první polovině loňského roku 270, což je více, než za celý předchozí rok (238). Tento trend bude navíc pravděpodobně pokračovat vzhledem ke stále se častěji vyskytujícím přívalovým srážkám, ale i vzhledem k rostoucímu výskytu poryvů silného větru. Je tady zřejmé, že povinnost více předcházet rizikům eroze je opatření správné, i když i kvůli původní značné byrokracii v protierozní vyhlášce a následným odkladům přichází vlastně pozdě. Ale přece.
