Premiéra Fialu chtějí ukřižovat, přitom právě on je stabilizujícím prvkem české politiky
Politik vzor Petr Fiala nemá podle některých lidí co dělat na místě premiéra. Rady i kritiku slyší ze všech stran. Když se chová umírněně, křičí na něj, ať přitlačí. Když netajtrlíkuje na sociálních sítích, tak je to prý špatně. Když se tam objeví, tak to údajně nedělá dobře. Některá hodnocení jeho osoby jsou ale povrchní. Jakého předsedu vlády vlastně chceme? Ztopořeného střelce, který na vás každou minutu vykoukne z TikToku a říká cokoli? Nebo někoho klidnějšího, který neotravuje a alespoň nějak se snaží stabilizovat společnost? Vybírám druhou variantu. Důvodů je několik.
Když se ponoříme do české i zahraniční historie, žádného ideálního premiéra nenajdeme. Taková osoba neexistuje a nikdy existovat nebude. To je nereálná představa, která nemůže přežít rychlý běh dějin. Předseda vlády je vždy výsledkem nějakých kompromisů, které umožní situace, momentální stav jednotlivých politických stran a nálady voličů. S přihlédnutím k tomu musíme vycházet i při hodnocení politiků, kteří se do podobné funkce dostanou.
V našem případě je dobré si připomenout, že koalice Spolu vedená Petrem Fialou vyhrála navzdory všem průzkumům v říjnu 2021 volby a předseda ODS se stal premiérem. Předtím to skoro nikdo nepředpokládal. Příčina nečekaného výsledku voleb byla ale jednoduchá – Fiala nabídl větší klid a působil kompetentněji než někdejší agent StB, bývalý kariérní komunista a dotační šíbr Andrej Babiš, který byl vším možným, jen ne dobrým reprezentantem země.
Ano, slyším okamžitou námitku, že Fiala v pozici předsedy vlády také neobstál, protože nesplnil některé sliby, udělal mnoho věcí špatně a tím zklamal své voliče. Znáte ale snad nějakého premiéra, který udělal všechno dobře? Paměť médií (u těch je to obzvlášť zarážející) i voličů je v tomto případě hodně krátká. Oblíbené tvrzení, že Fiala patří mezi nejhorší české premiéry je nonsens. Něco takového lze produkovat na sociálních sítích, protože tam lze tvrdit cokoli. Neexistují pro to ovšem žádná exaktní data, a i politologicky je to pokřivené hodnocení. Stačí si udělat analýzu práce všech českých premiérů od roku 1993, k tomu přidejte nejrůznější kauzy a skandály kolem těchto osob, jejich vystupování na veřejnosti a přidejte také to, jak se v jejich obdobích na nás dívalo zahraničí. Na to zde nemáme prostor, ale Fiala z tohoto srovnání rozhodně nevyjde nijak špatně. Když k tomu připočítáme, že jeho vláda se správně rozhodla, že ve válkách budeme na straně Ukrajiny a Izraele, tak to není málo. Nebýt jako slovenský premiér Robert Fico nebo jeho maďarský kolega Viktor Orbán má přece významnou hodnotu.
Přestože Petr Fiala není populární a kdekdo mu vyčítá i nedostatek charismatu, je stabilizujícím prvkem na české politické scéně. Bez něho by vládní koalice nevydržela. I já si ale myslím, že některé problémy měla řešit vláda jinak. Jenže politika je uměním kompromisu a mnoho dobrých myšlenek u toho zahyne. Nás voliče to pak bolí, jsme z toho nervózní a zklamaní, ale je naprosto naivní čekat, že to bude někdy jinak. Podívejme se na politické turbulence do Německa, do Francie, do Velké Británie nebo jiných zemí, a tam uvidíme, že česká vláda pod vedením Fialy je příkladem normálního fungování. Zdá se, že vydrží celé volební období. A to se nepodařilo žádnému předsedovi ODS od listopadové revoluce. Vlády Václava Klause, Mirka Topolánka i Petra Nečase padly z různých důvodů v proběhu jejich mandátu. Kromě excesu s Ivanem Bartošem, u něhož se Piráti chovali jako malé děti, nevidíme na veřejnosti ministerské kohouty v sobě. To je také důsledek Fialova vládního managementu. Že to někomu přijde od profesora Fialy moc profesorské? Že by měl víc přitlačit, někdy křičet a donutit koaliční kolegy k tomu, aby to více vyhovovalo ODS? Představit si to lze, ale to už bychom byli dávno za předčasnými sněmovními volbami. Vládní stabilita je v dobách zlých a těkavých výsadou, ne prohrou.
Frflání na Fialu je opakovaně slyšet nejenom z opozice, ale i z jeho vlastní ODS. Premiér byl zvolen šéfem občanských demokratů 18. ledna 2014 na kongresu v Olomouci. Celkem byl zvolený šestkrát, naposledy v dubnu minulého roku. Když Fiala stranu přebral, získala předtím ve volbách v říjnu 2013 jen 7,72 procenta hlasů. To byl pro ODS obrovský průšvih. Pak se začala strana pomalu zvedat, ale nebylo to nic jednoduchého. V roce 2017 skončila ve volbách do Poslanecké sněmovny druhá s 11,32 procenty. Bylo jasné, že hnutí ANO samotná ODS neporazí. Petr Fiala tak v roce 2020 stál za vznikem koalice Spolu, která propojila ODS, KDU-ČSL a TOP 09. O rok později se dočkala vítězství ve volbách. Dá se to označit za politický zázrak. I to je někomu málo?
Politika nemusíme mít rádi. Primárně to k výkonu funkce nepotřebuje ani on, ani volič. Ideální by pak byla vláda, o které toho budeme slyšet co nejméně (jen si představte, že by týden nic ministři nenapsali na sítě). Myslím to tak, že dobrá vláda a dobrý stát nezasahují tolik do našich životů, že nás tolik neregulují, nekontrolují, nebuzerují a nerozdávají tolik dotací. Už běží předvolební kampaň pro zářijové volby do Poslanecké sněmovny. A co slyšíme? Zejména z opozice zní, že stát zařídí to, stát zařídí ono, další premiér bude toho zárukou. Mnoho voličů se u toho chová jako stádo ovcí – bečí radostí. Skutečně chce někdo takovou vládu a takového premiéra? To upřímnou soustrast.
Demokracie je skvělá v tom, že každý může vyslovit názor, jaký si myslí. Když někdo považuje Petra Fialu za politického ďábla a neumětela, berme to jako politický folklór. Když ale hodíme za hlavu krátkozrakost, naivitu a analyzujeme vnější i vnitřní souvislosti, vidíme jiného Fialu. Na co to bude stačit ve volbách, uvidíme již brzy.
