![Andrej Babiš (ANO) ve Sněmovně (leden 2025) Andrej Babiš (ANO) ve Sněmovně (leden 2025)](https://1884403144.rsc.cdn77.org/foto/andrej-babis-snemovna-jednani-poslanecka-snemovna/Njg4eDM4Ny9zbWFydC9maWx0ZXJzOmZvY2FsKDEwOHgxNjE6MTU2MHg2MTEpL2ltZw/9348443.jpg?v=0&st=RrXydOG8E0-dNPempnLgQ5mriMaHw2AQGScb8SJ1B9E&ts=1600812000&e=0)
Martin Bartkovský: Homo obstructus v poslanecké žvanírně aneb Proč tahle politika není pro ženský?
Zabetonovaná. To je přídavné jméno, které se v tomto volebním období používá ve spojitosti s dolní komorou Parlamentu nejčastěji. Andrej Babiš se za vydatné asistence Tomia Okamury sám nejvíc přičinil o to, že byla většina jednání přeměněna v pouhou žvanírnu. Nevraživost se mezi vládními a opozičními politiky prohloubila na maximum právě kvůli nočním jednáním o ničem. A přispěla k tomu, že se lidé v Česku zajímají o politiku čím dál tím méně.
Karpální tunely sněmovních stenografek a stenografů, křečové žíly obsluhy v poslaneckých kantýnách a kruhy pod očima policistek a policistů, kteří střeží jednací sály. To je fyzický výčet negativ, jimiž se současná opozice podepsala na tváři Poslanecké sněmovny svou destrukční politikou. Když dlouho jednají poslanci, musí být přes čas v práci i sněmovní personál. A to často do pozdních nočních hodin, případně rovnou do rána. Zatímco na začátku hnutí ANO a SPD blokovala pouze zákony, které se jim nezdály dost dobré, ke konci volebního období už blokují naprosto vše. I třeba hlasování o projednávaných bodech, což znamená, že než vůbec zjistíte, k čemu se má sněmovna vyjádřit, už vám u pultíku stojí předseda té či oné strany a žvaní o tom, co všechno je v Česku špatně. Místo toho, aby se to jako zvolený zástupce lidu snažil zlepšit.
Má to ale další efekt, který ničí českou politiku napříč názorovým spektrem. Přichází kvůli tomu o talenty, o mladé lidi, a především pak o mladé ženy. Ty jsou nejčastější obětí nikdy nekončících a nikam nevedoucích jednání. Zatímco sedí v lavici a poslouchají popáté pohádku o tom, jak žijeme v nové totalitě, tam za okny nevidí vyrůstat své dítě, případně je ani nestihnou počít. I když můžeme mít poslankyně už 105 let, stále si sněmovna nezvykla na to, že by ty ženy také mohly při práci pečovat o ratolesti. Je to buď rodina, nebo kariéra. Obojí v pražských politických palácích nejde. O to více frustrující pro ně musí být rétorická cvičení mužských poslanců v důchodovém věku, kteří hřímají nad nízkou porodností v Česku.
Jak by mohli i dnes zpívat bratři Nedvědi: „Holky (nejen v politice) těžší to maj’.“ Celá řada mladých poslankyň tak po jednom volebním období poslanecké lavice opouští. Což je škoda, protože česká politika přichází o lidi, kteří nestihli za jedno volební období svou agendu, a sotva se naučili všechny sněmovní procesy, jdou z kola ven. V současné sněmovně navíc na mladé ženy často útočí jejich kolegyně. V kuloárech si vyslechnete, jaký paradox je, že s mužem šéfujícím poslaneckému klubu (byť opozičnímu) je často racionálnější domluva nad délkou jednání než se ženou.
Obstrukce tu byly, jsou a budou. Úředníci a sněmovní personál se ale shodují, že letošní volební období je v počtu jednání na mimořádných schůzích a do nočních hodin vskutku rekordní. Sledovat to nebaví nikoho. Samotné poslance, novináře ani voliče. V nedávném průzkumu se negativně k nekonečným obstrukcím a nesouvislému žvanění vyjádřili i voliči SPD. A to si Tomio Okamura tolik užíval, když mohl v loňském lednu svým projevem o délce 10 hodin a 44 minut překonat svůj předloňský, sedmihodinový výkon. Naštval tím tehdy vládní i opoziční poslance, ale sám se vyhříval v mediální přízni a v rozhovorech nezapomínal zmínit, jak máme nejhorší vládu v dějinách. Sám ji z opozice destruuje už jedenáct let. Pro vlastní voliče neudělal nikdy nic. Výjimkou je snad zrušení superhrubé mzdy v roce 2020, které poslanci SPD prohlasovali spolu s ANO, komunisty a ODS.
Současná vláda by ráda podmínky v Poslanecké sněmovně změnila. Má na to ale necelých osm měsíců a celou řadu důležitějších zákonů ke schválení. Průzkumy navíc naznačují, že by případnými změnami jednacího řádu omezili sami sebe, až usednou po říjnových volbách v opozici (pokud by volby dopadly tak, jak předpovídají současné průzkumy). Naděje na změnu je v nedohlednu a česká politika tak nadále bude odpuzovat mladé a pracovité lidi. Andrej Babiš a Tomio Okamura budou moci dále lámat řečnické rekordy. Oba mají ještě rezervy. Dne 29. října 1897 totiž pronesl poslanec Otto Lecher v Říšské radě ve Vídni projev trvající jedenáct hodin, čímž tehdy protestoval proti vládním návrhům a stanovil tím nejdelší řečnický čas v českých zemích. I tehdy si ale lidé říkali, že je politika žvanírna, a ženy v ní pro jistotu vůbec nebyly. Je smutné vidět, že jsme se za skoro 130 let o moc dále neposunuli.
Text vyšel také jako editorial nového Reflexu, který si můžete zakoupit v našem Ikiosku >>>