Ruský prezident Vladimir Putin a běloruský prezident Alexandr Lukašenko.

Ruský prezident Vladimir Putin a běloruský prezident Alexandr Lukašenko. Zdroj: ČTK / AP / Dmitry Astakhov

Vladimir Putin na letišti v Minsku (23. 5. 2024).
Vladimir Putin na letišti v Minsku (23. 5. 2024).
Vladimir Putin na letišti v Minsku (23. 5. 2024).
Vladimir Putin na letišti v Minsku (23. 5. 2024).
Alexandr Lukašenko na summit v Kazachstánu s Vladimirem Putinem (červenec 2024)
5 Fotogalerie

Tomáš Vlach: Komedie, fraška i naděje. Naznačují běloruské volby budoucí pád Lukašenka i Putina?

Tomáš Vlach

Rekordních 87 procent pro Lukašenka v nedávných volbách nemusí znamenat vůbec nic, protože třeba příklad Bašára Asada ukazuje, že čím vyšší čísla, tím pokročilejší stadium agónie. Je tu naděje na změny, které by vedly i k otřesům v Rusku? 

Před bezmála pěti lety byly běloruské volby sledovanou událostí, pravda kvůli protestům a nadějím na svržení Alexandra Lukašenka, které je provázely. O těch nedávných je zmínek minimum. Jednak byly výsledky předem jasné a ze své podstaty ani nešlo o volby, a pak – v zemi se nekonaly žádné protesty, nic, co by vyvolávalo kontroverze. Jedinou výjimečnou věcí, která se mohla odrazit na mediálním pokrytí, bylo, že režim po delší době umožnil přístup do země zahraničním novinářům, a to se v minulých pěti letech legálně prakticky nedělo. Nebo jen velmi výjimečně.

Přesto (nebo možná právě proto) nebyla nouze o až komické momenty. Když se zpravodaj BBC Steve Rosenberg na tiskové konferenci přenášené přímým přenosem zeptal Lukašenka, zda je možné považovat volby za demokratické, pokud jsou jeho skuteční oponenti ve vězení nebo emigraci, dostal odpověď:

„Steve, někteří jsou ve vězení, někteří v exilu a ty jsi tady,“ odpověděl Lukašenko s tykáním, jako když předseda kolchozu mluví se svými traktoristy. „Toto je právo volby. Je to demokratické. Někteří si vybrali vězení, někteří exil, jak říkáte. Nikoho jsme ze země nevyhnali. A co víc, otevřeli jsme zemi. Nejsme pomstychtiví lidé, nejsme zlomyslní,“ dodal běloruský vůdce.

Připomeňme, že v zemi je dle oficiálních údajů lidskoprávních organizací na 1200 vězňů, neoficiální mluví o deseti tisících. Některé z účastníků protestů z roku 2020 pak odhalují a soudí ještě teď, jak například informoval opoziční internetový deník Naša Niva o případu z okresu Glubokoje.

Nedoceněná protikandidátka?

Zajímavý přístup ukázal i kandidát běloruské komunistické strany Sjarhej Syrankov, který jak píše BBC, otevřeně podporoval Lukašenka a ten mu za to veřejně děkoval. „Mně se líbil Serjoža Syrankov... Říká: jsme za, jsme spolu a budeme přát vítězství současnému prezidentovi,“ chválil ho Lukašenko.

Ostatní tři kandidáti Aleh Hajdukevič z Liberálně demokratické strany, šéf Strany práce Aljaksandr Chižňak a podnikatelka Hanna Kanapacká podle médií nepředstavovali reálnou opozici vůči Lukašenkovi. Za zmínku ale stojí poslední z nich. Kanapacká kandidovala už ve volbách v roce 2020 a na rozdíl od většiny ostatních Lukašenkových protikandidátů nebyla uvězněna ani nemusela utéct ze země.

Připomeňme, že současná vůdkyně exilové opozice Svjatlana Cichanouská ve viditelně nečitelném a zmanipulovaném hlasování získala tehdy podstatnou část hlasů a byla fakticky vyhnána ze země. Kandidovala tehdy místo svého manžela Sjarheje poté, co byl Lukašenkem zavřen ještě před volbami (v listopadu 2021 dostal 18 let za přípravu a organizaci masových nepokojů), stejně jako třeba bankéř Viktar Babaryka (dostal 14 let za údajnou korupci).

Kanapacká tehdy obdržela 1,68 procent hlasů, což byl zřejmě důvod, proč ji Lukašenko nechal na pokoji. Už před tím ale měla za sebou raritní zvolení jako zástupkyně opozice do parlamentu v roce 2016, ve své funkci se jako host účastnila třeba zasedání Rady Evropy, europarlamentu, navštívila centrálu NATO v rámci programu Partnerství pro mír, zastávala se politických vězňů… To vše ale do léta 2020, které přineslo přelom ve vztahu k opozici a opravdu silné represe.

V současných volbách dostala Kanapacká 1,86 procent a byla čtvrtá, tedy předposlední, když Lukašenko nabral 86,8 procent a jeho podporovatel Syrankov zbývajících 3,2 do prakticky devadesátiprocentního triumfu běloruského diktátora, který ještě nikdy nezískal. Účast deklarovala volební komise skoro 86 procent.

Volby bez pozorovatelů

Drtivá procenta a deklarovaná vysoká účast jsou ale občasnými průvodními znaky „voleb“ v diktátorských režimech. Podle této teorie lze říct, že čím vyšší procenta pro diktátora, tím víc je jeho režim v křeči a zvyšuje se naděje, že přijde jeho pád. Viděli jsme to u syrského prezidenta Bašára Asada, který dostal v roce 2021 stěží uvěřitelných 95 procent. Zda to tak skončí s Lukašenkem či jeho spojencem Vladimirem Putinem, který loni v březnu získal 88,6 procenta při 77procentní účasti, je otázkou. Platit to samozřejmě nemusí. Zdá se zatím, že ten druhý je docela pevně v sedle.

Dalo by se namítnout, že odpůrci režimu, kterých je na rozdíl od Ruska v Bělorusku velká část (ne-li většina společnosti), mohla volit někoho přijatelnějšího, třeba Kanapackou – podobně jako někteří opozičně naladění Rusové hlasovali loni v březnu pro Putinova protikandidáta Vladislava Davankova jako proti nejmenšímu zlu. Jenže tady není záruka, že hlasování dopadne podle skutečnosti, protože volby v Rusku ani Bělorusku neměly skutečné nezávislé pozorovatele jako třeba OBSE, která se tím zabývá na profesionální úrovni. Lukašenko ani Putin tyto organizace zkrátka nepozvali.

Zadruhé by něco takového možná přivodilo zavření Kanapacké na dlouhá léta do vězení a to by taky nebylo účelem. Nemá ale cenu zoufat, situace je v tuto chvíli navenek stabilní, ve skutečnosti ale velice turbulentní. Polsko sice staví kolem běloruské hranice opevnění a dělá to z nepředvídatelnosti situace. V blízké době totiž může dojít jak k pohlcení Běloruska svým starším a větším bratrem Ruskem, tak k občanským bouřím a změně režimu na lidštější, stačí, aby se cokoli stalo s Lukašenkem a ve své funkci už nepokračoval.

Destrukce Běloruska pak může být začátkem konce režimu v Rusku a naopak, jsou to spojené nádoby. To ale možná až moc předbíháme – každopádně se můžeme dočkat zajímavých překvapení.